Svátek má: Helena

Komentáře

Britská premiérka končí 7. června

Britská premiérka Mayová není zrovna zářivá hvězda politiky. Stala se v posledních týdnech lovnou zvěří pro všechny.

Pro labouristickou opozici, a to zcela pochopitelně, protože je to v nejlepší politické tradici země. Prostě šéf vlády musí počítat s tím, že ho opozice při nějaké vhodné příležitosti shodí. Na druhou stranu je zřejmé, že Theresa Mayová převzala před třemi lety úkol, na který by asi nestačil ani politický Einstein.

David Cameron tehdy vypsal v důsledku svého politického slibu, který učinil před volbami do britské Dolní sněmovny, aby přitáhl hlasy euroskeptiků, referendum o setrvání Velké Británie v Evropské unii. Těsná většina britských občanů se před třemi lety vyjádřila pro vystoupení. Nemá v tuhle chvíli smysl zkoumat často nepravdivé ba smyšlené argumenty, na základě kterých se řada britských voličů pro toto řešení rozhodla. Mírná většina voličů zkomplikovala situaci své zemi i zemím EU.

Ale zpátky k Mayové. David Cameron okamžitě po referendu, ve kterém podporoval setrvání své země v EU, odstoupil z funkce premiéra i šéfa konzervativní strany. Od té doby se oddává svým zálibám, psaní memoárů, vydělávání peněz a cestování. A je úplně happy… T. Mayová se na rozdíl od něj dostala do kadlubu politiky, kde její možnosti uspět v prosazení klidného brexitu nebyly velké. Její vlastní strana je totiž v názorech na brexit silně rozdělena. Kolem Borise Johnsona, nedávného poněkud výstředního ministra zahraničí Velké Británie, se seskupili stoupenci tzv. tvrdého brexitu, kteří chtějí odchod z EU bez jakékoli dohody. A vlastně chtějí, pokud si vůbec uvědomují, důsledky toho, co chtějí, úplně odstřihnout Británii od EU. Žádný společný trh bez cel, žádný společný pracovní trh, žádný volný pohyb kapitálu. Prostě návrat Velké Británie ve vztahu k EU někam do 60. let. Mayová si uvědomovala, že Británie by potřebovala s EU nějaké ujednání, které by umožnilo oběma stranám rozumný rozvod. Vyjednavači EU jí to ovšem moc neulehčili. Myslím, že ji a její vyjednávací tým hodně a někdy až zbytečně potrápili. Ale upřímně, i kdyby Mayová narazila na benevolentnější vyjednavače EU, stoupenci tvrdého brexitu v konzervativní straně a labouristé s liberálními demokraty ze zásady jako opozice, by byli proti takové dohodě.



Mayová ve svém projevu, kdy oznámila svou rezignaci k 7.červnu, správně upozornila na to, že její nástupce bude muset hledat kompromis a že to není sprosté slovo. Kompromis v parlamentu, tedy konsensus s významnou částí opozice a také vzájemně přijatelnou dohodu s EU. JejI nástupce bude prostě řešit, tak jako Mayová, kvadraturu kruhu. Premiérka správně řekla, že udělala vše, čeho byla schopná. Nebyl jsem překvapen, že svůj proslov ukončila v silném pohnutí. Byly to tři roky vcelku zbytečné práce, kdy opravdu jen geniální politik, kterého mezi současnou politickou elitou Evropy a Velké Británie nevidím, mohl v takovém grandiózním úsilí uspět.

Je otázka, kdo bude nástupcem premiérky Mayové v jejím úřadu. Mayová také bude beránkem božím, který snímá hříchy konzervativní strany za tragický výsledek, který tato strana nepochybně zaznamená ve volbách do Evropského parlamentu. Bude to ponižující porážka, největší porážka toryů v britských dějinách a v dlouhých dějinách této strany. S největší pravděpodobností se odstoupením Mayové otvírá cesta k vypsání mimořádných parlamentních voleb v Británii ještě do konce tohoto roku.

Jiří Paroubek