Svátek má: Matouš

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Jak se do lesa volá…

…tak se z lesa ozývá.

V němčině: Wie man in den Wald hineinruft, so schallt es heraus. V ruštině: Как аукнется, так и откликнется. Používám přísloví ve třech jazycích, protože česká, německá i ruská společnost byly v minulosti založeny především na zemědělství, a uchovávání rolnických návodů, agrotechnických lhůt, pranostik, úsloví a přísloví bylo pro tehdejší obyvatelstvo existenciálně důležité. I dnes je nehledě na politicko – hospodářskou situaci, rusofobii a transformaci EU do něčeho, o čemž víme málo neb nic, česká společnost spojena s německou a ruskou, tedy i s vývojem u sousedů a jejich spojenců.

V podmínkách současných obchodních konfliktů mezi ČLR, EU, RF a USA jde stejně jako ve vojenském konfliktu zdvořilost stranou. Obchodníci a vojáci v ohrožení nejednají s nikým v rukavičkách. Vyhrůžky, teror a vraždy v různých podobách a zákazy (včetně investic, prodeje a koupě) z jedné strany zákonitě vyvolávají odpovídající protiopatření na straně druhé. Proto je dobré si uvědomit následky konání vlády USA, SRN, včetně RF a ČLR, které vhodně doplňuje přísloví: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Přísloví má ve všech jazycích přenosný význam. Ten nelze podceňovat ani v době rychle se měnícího směru hospodářsko – politického větru i v době globalizace. Jako příklad mi dnes slouží SRN (Spolková Republika Německo) a její dva zákazy prodeje čínským společnostem během (jednoho) týdne.

Není to dlouho, co kancléřka Merkel přivítala a němečtí politici a šéfové velkých společností jednali s početnou čínskou delegací vedenou premiérem Li Keqiang v Berlíně a mluvili o růžové budoucnosti vztahu SRN – ČLR. Psal jsem na toto téma 9. Července v příspěvku Ze Sofie do Berlína. Stačilo necelé tři týdny, aby se ČLR jako velká naděje transformovala (podle mého hodnocení) pod tlakem prezidenta Trumpa do imperiální hospodářské velmoci, kterou je nutno zastavit v růstu a pohybu. Konání prezidenta Trumpa, jehož hlavním rysem je a zůstane fundamentální nejistota, rozhodnutí vymykající se racionalitě, proto nevysvětlitelné racionálními důvody, a obvinění EU, tj. především SRN z měnové manipulace, budou pociťovat a nést následky všechny členské státy EU, které se budou snažit spolupracovat s ČLR. Především po mnou očekávané výhře listopadových voleb v USA republikány. Evropské společnosti spolupracující s ČLR pocítí následky spolupráce rychle. Především bude li možné ve spolupráci identifikovat národní a bezpečnostní zájmy USA, nejpozději během 2019. Politici, investoři a obchodníci by si proto měli uvědomit, že identifikovat národní a bezpečnostní zájem USA nepředstavuje žádný problém ani starému či mladému, střízlivému nebo opilému člověku, nebo i bláznovi. To dokazují dva zákazy vlády SRN z tohoto týdne.

Vláda SRN zakázala během jednoho týdne dvě čínské investice do německých podniků: 1) Menší strojírenský podnik Leifeld Metal Spinning v Ahlen, Vestfálsko, založený 1891, zaměstnávající přibližně 200 pracovníků, s ročním obratem cca 40 milionů Euro, jednočíselným milionovým ziskem a více než třetinou zakázek z ČLR. 2) Východoněmecký podnik 50 Hertz vlastnící přenosové elektrické sítě, ve kterém má majoritu (80 %) belgická společnost Eila. Na zbývající 20% podíl ve společnosti bylo vypsáno výběrové řízení. Jeho se účastnila státní společnost SGCC (State Grid Corporation of China). Splnila všechny zákonné požadavky, přesto nevstoupí kapitálově do společnosti. Proč? Oficiálně kvůli národním a bezpečnostním zájmům. Zní to velice podobně jako americká odůvodnění. Že by se jednalo o povolený plagiát nebo kopírování? Nezávisle na odpovědi, vývoj prodeje podílu a nedodržování vlastních pravidel SRN budou mít následky. Nejenom pro vztah SRN – ČLR a EU – ČLR, ale pro celý systém obchodování a pohyb kapitálu v globalizovaném světě. Proč?

V daném případě, po domluvě s německou vládou koupí majoritní vlastník (společnost Elia) zbytkový podíl (20%), prodá ho státní bance KfW (Kreditanstalt fuer Wiederaufbau). Pro tu jsem svého času prováděl due diligence projektů v zahraničí, garantovaných vládou SRN, vedenou kancléřem Kohl. KfW pak podíl pře-prodá. Uvedený způsob odstranění čínské státní společnosti SGCC ruší tabu privatizace, otevírá dveře znárodnění a představuje špatný příklad pro obhájce privatizace a neoliberály. To je jedna věc. Drhou je hospodářský smysl.

Z tohoto hlediska se jedná o bizarní záležitost. Proč? SGCC byla v roce 2017 s ročním obratem 350 miliard USD a 1,6 milióny zaměstnanců na druhém místě Fortune Global 500. Zákaz kapitálového vstupu SGCC do německé společnosti 50 Hertz, obsluhující přibližně 18 milionů obyvatel východní části SRN, Berlína a Hamburgu, s bilanční hodnotou ve výši cca 1,8 miliard Euro protiřečí zákonu SRN o zahraničním obchodu (Außenwirtschaftsgesetz). Upravený zákon předepisuje vládní povolení při podílu 25% a více. Až tehdy totiž vstupují na scénu strategická spolurozhodující práva společnosti mající vliv na národní zájem. Kromě uvedeného narušení vlastního zákona a vzniklé nevěrohodnosti vlády a kancléřky Merkelové se musí počítat s tím, že budoucí investiční záměry ČLR v EU budou jinak prezentovány a strukturovány, v případě opakování neférového jednání, budou trestány ve vhodné době a příležitosti. ČLR má zkušenost s imperialismem, dobrou historickou paměť a čas.

Již dnes je ale jedno jisté. Bezprecedentní chování a rozhodnutí vlády SRN nedovoluje hodnotit rizika spojená s nabídkou, indikuje, že současná vláda SRN nemá vlastní spolehlivou zahraniční obchodní politiku, a že podléhá vnějšímu tlaku při rozhodování. Nikdo nemůže vědět, jaké rozhodnutí udělá vláda v Berlíně. Kancléřce SRN se nedá věřit. Její loutkovod není oficiálně znám. Formuluji ostře, protože vím z vlastní zkušenosti, že před oficiálním podáním žádosti především státní společnosti účastnit se výběrového řízení v zahraničí, probíhají předběžná jednání na vládní úrovni. Během jednání se hodnotí rizika, plnění podmínek a šance na úspěch. Jednání na vládní úrovni obyčejně nepočítají s porušením zákona, mlžením nebo dokonce klamáním potenciálního partnera, především typu ČLR.


Jestliže vláda SRN již dnes kopíruje prezidenta Trumpa, tak je naivní myslet, mluvit nebo psát o vlastní spolehlivé zahraniční obchodní politice EU a jejích členských států. Zákaz vstupu čínského kapitálu do německých společností představuje gól prezidenta Trumpa ve hře s EU, odstranění jedné z překážek na cestě k výhře republikánů v listopadových volbách a varování pro EK. Ta, národní vlády a občané EU v případě volební výhry uvidí, co znamená, jak dlouhá bude a co přinese pauza v obchodní válce mezi USA a ČLR, potažmo s RF. Nebude toho málo.

Rozhodnutí německé vlády je také nevysvětlitelné v době globalizace, globalizovaných investic a burz, a oficiálně západními vládami proklamované politiky svobodného trhu, obchodování a investování. Kopírovat cokoliv, i z USA dobrovolně – nebo proti své vůli neodpovídá (mnou) předpokládané znalosti (německých politiků) o tom, že papoušek umí mluvit, přesto patří do čeledi ptáků.

Doba a vývoj politického, hospodářského a hodnotového systému ve světě dokazují, že co začalo dobře, nemusí skončit dobře. Žádný strom neroste do nebe. Proto museli investoři a obchodníci, sázející na jednostranné výhody z aktivit v ČLR vědět, že jejich úspěch bude mít konec. Není pochyb, že potenciální trh tvořící 1,3 miliarda obyvatel, rostoucí blahobyt v Evropě (založený na exportu do ČLR a míru v Evropě) a ignorování historie mohly oslepit. Přesto ale měli politici, když již ne podnikatelé, investoři a obchodníci, pracovat s veřejností, vysvětlovat úspěch a bohatnutí evropské společnosti, připomínat závislosti, podporovat znalosti v historii, vývoji společnosti, a v neposlední řadě požadovat od všech, kdo obdržel podporu státu (finanční, politickou) vypracovávat alternativní řešení a nové formy spolupráce pro dobu, kdy 40 let trvající hospodářské reformy v ČLR ztransformují roli kupujícího, do prodávajícího, investujícího a dnes již hospodářského a finančního lídra světa.

Tragickou krátkozrakost EU - EK dokazuje nedávno viditelná, dnes snad již mrtvá naděje EU: Možnost využít obchodní válku mezi USA a ČLR ve svůj prospěch, kličkováním, pokrytectvím a hrou o čas a na svobodné obchodování. Dva zákazy během týdne a krátkozrakost vedení EU – EK dokazují, že si evropští vůdci nejsou vědomi následků odhánění vlka. V ČLR se traduje: Když odháníš vlka od dveří, dávej pozor, aby ti oknem vzadu nevlezl tygr. Nejsou si vědomi ani staré pravdy: Nejlépe zavřené dveře jsou ty, které můžeme nechat otevřené.

Ještě do nedávna vítaly, především USA a EU čínské peníze (legálně i nelegálně získané podle čínského přísloví, že státní pokladnu - jako dojnou krávu - jen lenoch nedojí), zkušenosti a know-how. Při pohledu pod povrch současné rétoriky a konání na Západě a oficiálních reakcí ČLR na sankce USA se mi jeví, že současná letní vedra se mohou prodloužit na delší dobu. Bez ohledu na kalendář, pranostiku a nebezpečí vyschnutí pokladen. V ČLR platí: Porážka je matkou úspěchu. Prezident Si a vláda ČLR vědí, že v životě se stává, že jedna říše má tři pány.

To nemění nic na nutnosti (za předpokladu, že se vzdáme naděje na vojenskou prohru ČLR s trojicí USA – NATO – EU) identifikovat své potřeby, rozhodnout se, co z nich od ČLR opravdu potřebujeme, a současně vědět, co můžeme od ČLR očekávat. Bez splnění tohoto složitého domácího úkolu nemá smysl jít do školy života v prostředí globalizace a v Asii.

I tam totiž globalizace vyžaduje vzájemné globální investice a vzájemné garance. Obojí zmenšují nebezpečí vojenského konfliktu, nutí vést dialog, ne diskuze, a ve výsledku zvyšují šance na kompromisní a vzájemně výhodná řešení. Je nejvyšší čas si uvědomit, že chceš-li se Mistrem státi, nesmíš jím nikdy býti. Čas západního poučování ČLR skončil.

V závěru tři krátké poznámky. 1) Nevím, nakolik si EK a národní politici uvědomují, že zákazy mohou urychlit transformační proces globalizace, jehož výsledkem může být i konec globalizace. Protože každý konec je současně začátkem něčeho nového (o němž většinou víme málo nebo nic), zákazy mohou přinést více škod, než dobra. Včetně občanských nepokojů, omezení exportu s následným propouštěním zaměstnanců, asymetrické administrativní zákroky, o neřešená migrační a imigrační problematice v EU nemluvě. Izolace slabších států (na příklad ČR) a asymetrických spojenectví (na příklad současná EU), je v případě krachu globalizace a neexistence připravených alternativních řešení téměř nevyhnutelná. 2) Dnes v pátek, kdy pracuji na příspěvku, bude večer nejdelší zatmění Měsíce v tomto století (trvající 1 hodinu, 42 minut a 57 sekund) a velká opozice Marsu. V ČLR se traduje: Jedním špatným tahem lze prohrát i nejlepší partii. Omyly moudrého člověka se podobají zatmění slunce. Když se mýlí, všichni to vidí a vidí i jeho nápravu. 3) Přísloví, Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, je pro mne výzvou a pomocí. Tato interpretace vznikla během studia komunikace papoušků. Aratinga oranžovočelý (Aratinga canicularis) žije v hejnech, během svého života nevytváří teritoriální skupiny, volně přilétá a odlétá, kdykoliv se mu zachce. Pro snadnější komunikaci mezi sebou vyvinul vlastní systém volání. Ten zjednodušeně funguje následovně: Kdo chce na někoho zavolat, napodobí přesně hlas adresáta. Imitovaný hlas vykonává funkci jména, podobně jako člověk oslovuje své známé. Tím indikuji určité analogické podobnosti na vývojové a neurální úrovni. Během evoluce i revoluce totiž žijí lidé včetně papoušků ve složitých a proměnlivých sociálních systémech se stejně tak proměnlivými způsoby komunikace. Je to komunikace, která nám způsobuje problémy, jejichž řešení odkládáme do nekonečna. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell