Svátek má: Vratislav

Komentáře

Zbyněk Fiala

žurnalista

Masakr perly motorovou pilou

Znovu se opakuje situace, kterou se podařilo odvrátit na Šumavě. V nejchráněnějších přírodních partiích Jeseníků se množí pařezy a barely s jedy.

Rejvíz je formálně Národní přírodní rezervace a neformálně perla Jeseníků. Kolem krásné vesničky, ze které už se také stala chráněná jako památková zóna, je nekonečný les kam oko dohlédne. A je i tam, kam nedohlédne.

Mohli jste courat hodiny mezi nádhernými stromy, než se vynoří Švýcárna a Praděd nebo rozcestníky za dalšími přírodními atrakcemi. K Rejvízu patří také největší moravské rašeliniště o rozloze skoro čtyř stovek hektarů. Celek tvoří přírodní chrám, kterému podlehnou i bezvěrci a začnou přemítat o tajemství našeho původu. Je to koupel pro civilizací zmořenou duši, třeba jako doplněk priessnitzových procedur v nedalekém Jeseníku. Ale teď ne, teď tam nechoďte, jsou tam kanystry s jedem a stopy po masakru motorovou pilou.

Prý za to může kůrovec. Podezření však spíše padá na zaslepené lesníky a zbabělou ochranu přírody.

Neznamená to, že kůrovec v rejvízských lesích není. Je všude, je to strašné, je v rezervaci i v hospodářských lesích Jeseníků. Jenže pařezy mu nezabrání.

Jak ukázala zkušenost ze Šumavy, tam, kde se podařilo kácení v chráněných územích zabránit, je přirozená obnova lesa rychlejší. Náletové semenáčky těch nejkvalitnější stromů, protože přežily, nacházejí úkryt, živiny a přirozené půdní podmínky v zátiší mrtvých velikánů.

Hůř dopadly pokusy vypěstovat něco na vyschlé půdě mýtiny, kde sazenice mají šance jako kapr ve vaně nebo pouštní tažení dětské křižácké výpravy. Motorová pila v mýtném režimu totiž zabije nejen stromy, ale i odhalenou půdu pod nimi. Organická hmota mizí a s ní i půdní vláha. Hynou všechny podpůrné mikroorganismy a houby, až z půdy zbyde mrtvý substrát. Povinnosti přírody se tak přenesou na člověka. To, co dělal ekosystém soustavně, zadarmo a dobře, začnou dělat lidé nepravidelně, draho a většinou bezvýsledně.

Kácení stromů napadených kůrovcem a používání jedů v národní přírodní rfezervaci je zákonem zakázáno. Jak je možné, že k tomu správa Chráněné krajinné oblasti dala souhlas? Kdo nese větší odpovědnost za takový skandální postup? Alibističtí lesníci, kteří pak řeknou, že udělali, co mohli, byť zbytečně, nebo vystrašená správa chráněné oblasti, která se raději schová za někoho jiného, než aby využila kompetence, kvůli kterým bylo CHKO Jeseníky zákonem zřízeno?

„Rozhodnutí Správy vede k ničení vzácné přírody a je nesmyslné, protože povolené zásahy nezastaví šíření kůrovce v rezervaci ani v okolních lesích. Kůrovec má v blízkém okolí řadu ohnisek výskytu a už několik let se masivně rozmnožuje v hospodářských lesích mimo rezervaci,“ upozorňuje zpráva Hnutí Duha.


Zato škody, které to způsobuje, jsou šílené. Na pokácené kmeny se stříkají toxické chemické látky. Ty usmrcují nejen kůrovce, ale i další druhy místních živočichů, konstatuje Duha a poukazuje na to, že prudce jedovaté látky z postřiku pokácených stromů v rašelinných a podmáčených smrčinách se mohou dostávat do celého vodního prostředí rezervace a šířit po chráněném území. Barely s jedy navíc leží otevřené a bez jakéhokoliv zabezpečení v bezprostřední blízkosti turistické stezky.

Příroda největšího rašeliniště na Moravě patří k nejcennějším v ČR, připomíná dále Duha. Kromě desítek chráněných druhů rostlin a živočichů má toto území také mimořádný význam pro zadržování vody. Destruktivní zásahy tam přitom probíhají hned na několika místech současně.

Les zmizí a voda z rašelinišť se destruktivními zásahy vypustí, což je totéž, jako kdyby se někde provalila velká přehrada. Kůrovce tyto zásahy nezastaví a k tomu se začne po spádnici šířit ještě nedostatek vláhy.

Co se s tím dá dělat?

Ekologické organizace, které jsou účastníky správního řízení, hlásí, že se proti rozhodnutí odvolají k Ministerstvu životního prostředí a požádají je o neodkladnou nápravu. Napřed půjde právě o onu neodkladnost, protože Správa CHKO zkusila vyloučit odkladný účinek odvolání, a tak Lesy ČR už mohou kácet a používat jedy. Než by se definitivně rozhodlo, může být s rezervací konec. Další postup státní ochrany přírody na Rejvízu proto bude důležitým precedentem. Kůrovcová kalamita se šíří po celé zemi a nevyhne se ani dalším chráněným územím.

Dá se dělat víc? Jistěže ano, ale bylo by to smutné. Na Šumavě to skončilo tvrdými střety policie s aktivisty, kteří se pokoušeli o blokádu jádra národního parku ohroženého těžbou. I na soudy došlo, a nakonec dostali ekologové za pravdu. Jejich právo na vystoupení ve prospěch zákonem nejchráněnější části přírody soud odvodil od shromažďovacího práva, jednoho z nejcennějších plodů naší nové svobody. Tolik paragrafy. Kdo však přijde do míst, které se podařilo ubránit před masakrem motorovou pilou, uvidí zázrak přírody, vážící si své šance. Semenáčky už tvoří houštiny. Logika přirozených procesů zvítězila. Stejnověký a jednodruhový les najednou zestárl a za účasti kůrovce umřel, aby se vlastními silami znovu obrodil.

Ministerstvo zemědělství teď prosazuje, zpočátku možná ještě trochu krotce, aby naše hospodářské lesy už nebyly stejnověké a jednodruhové, pokud nestojíme o kůrovce jako specifickou živočišnou výrobu. A ty přírodní lesy, v rezervacích a národních parcích, ty má na triku ministerstvo životního prostředí. To současné není úplně nejhorší. Tak ať prosadí práva toho, co má chránit. Půlka Evropy je dokladem toho, jak dopadne krajina, ze které les jednou zmizí.

Zbyněk Fiala