Svátek má: Emílie

Komentáře

Zbyněk Fiala

žurnalista

Zdraví (a volby) u soudu

Změna poměru sil v Nejvyšším soudu USA na 5:2 ve prospěch konzervativců se odehrála týden před volbami...

....a dva týdny před hlasováním o ústavnosti zákona o dostupnosti zdravotní péče. To může situaci pořádně zdramatizovat.

Pandemie nezastavila bitvu o výnosy zdravotnictví ani u nás, kde se má rozhodovat o vedení největší Všeobecné zdravotní pojišťovny, ani v USA, kde má týden po volbách začít slyšení u Nejvyššího soudu o ústavnosti Obamova zákona o dostupném zdravotním pojištění (Obamacare). Srovnatelní jsme si i v tom, že v obou zemích se koronavirus vymkl kontrole, oni mají nejvíc mrtvých absolutně, my na sto tisíc obyvatel, což je ještě horší. A v obou zemích se přepřahá na cestě do kopce, u nás se mění ministr, u nich možná úplně všechno, včetně poměru sil u Nejvyššího soudu. A v obou zemích se potvrzuje obava, že politika jde klidně i přes mrtvoly.

České události ponechám jiným, snad jen s poznámkou, že zdravotní pojišťovny měly na konci září na účtech 65 miliard korun, což je fascinující vzhledem k intenzitě nasazení zdravotní péče. Rezerva je dobrá věc, bude hůř, dokonce hodně hůř, a nelze donekonečna odkládat ani zvýšení platů zdravotníků a odměny za služby v první linii. Nicméně toto číslo naznačuje, že ovládání pojišťoven má i v těžkých dobách svůj půvab. Ale toto téma se vynoří až za týden, až bude jasno o šéfovi VZP i ministrovi zdravotnictví na další období.

Ve Spojených státech to bude trochu složitější. Za týden jsou prezidentské volby spolu s volbami do Sněmovny reprezentantů a do Senátu, ale pro některé oblasti života je tam důležitější to, co se v Senátu odehrává teď, týden před lidovým hlasováním. Sonát totiž právě potvrdil novou soudkyni Nejvyššího soudu, kterou se stala Amy Coney Barretová, věrná stoupenkyně prezidenta Donalda Trumpa.

Demokraté nejprve doufali, že její předchůdkyně, umírající Ruth Bader Ginsburgová, ještě do voleb vydrží a doplňování Nejvyššího soudu se bude odehrávat v jiné atmosféře. Ta však svůj boj prohrála bohužel předčasně a její nástupkyně zásadně zvrátí poměr sil v Nejvyšším soudu ve prospěch konzervativců z dosavadního 4:3 na drsných 5:2. Senátoři za Demokratickou stranu se to snažili zvrátit, ale nezvládli to, a tak aspoň na dramatičnost situace upozornili navazujícím celonočním prodlužováním jednání.

Prezident Trump měl už ve svém prvním volebním programu, že Obamacare zruší, a skutečně se o to dost snažil, leč narazil na odpor států unie. Dost daleko se neprobil ani s pokusy o právní odpor, když zpochybňoval ústavnost zákona z dílny svého předchůdce Baracka Obamy. Avšak týden po volbách se věc znovu dostane na pořad Nejvyššího soudu, a teď už nikdo nepochybuje, jak to dopadne při jeho novém složení. Argumentace proti Obamacare spočívá v tom, že dostupnost pojištění pro ty, kdo už mají nějakou nemoc a zvyšují tak náklady na systém, je vykoupena povinným pojištěním těch, kdo jsou mladí a zdraví. Povinnost je opak svobody.

Ve hře je tedy svoboda jednotlivce, byť zrovna nynější doba ukazuje zdraví jako mimořádně cenný veřejný statek. Od zdravého nic nechytím. Jenže zdraví se s věkem prodražuje a bez solidarity je pro většinu nedostupné. Americká ústava počítá jen se solidaritou na dobrovolném základě. Přirozeně, že záleží na výkladu, ale principy sociálního státu podléhají cílevědomému působení pravice v posledních padesáti letech.

Svoboda je tedy zachráněna, ale jen za cenu nesvobody těch, kdo nejsou mladí, zdraví a bohatí. Ti na ústavní práva nedosáhnou a ani se jich nedožijí. V Senátu to vyjádřil Chris Murphy ze státu Connecticut, který se dostal ke slovu - po celonočním řečnickém maratonu stranických kolegů - až za světla. „Ani za normálních časů je nemyslitelné, aby 23 milionů lidí ztratilo své zdravotní pojištění. Například lidé, kteří měli nějaké problémy se srdcem, náhle nebudou schopni si pojištění opatřit. Ale tohle ještě uprostřed pandemie? To je zlý sen, přát si takovou katastrofickou, dystopickou budoucnost, když uprostřed pandemie seberete pojištění 23 milionům lidí.“



Smyslem řečnické figury senátora bylo dvé, jak přesvědčit veřejnost, tak vystoupení protáhnout, ale to by nám nemělo zastřít fakt, že demokracie vedle zmatků a přemíry moci právníků nabízí také lhůty a hlasování. Všechno platí jen do té doby, než přijdou jiní, a ti to změní.

Demokraté teď žijí nadějí, že tato bezohlednost vůči jejich elektorátu zvýší volební účast (už teď hlasovalo předčasně 50 milionů voličů!!) a že nedostanou jen prezidenta, ale také většinu v obou kongresových komorách. Pak se dají zákony snadno měnit. A nejen to, lze uvažovat i o rozšíření Nejvyššího soudu o takový počet, aby pět konzervativců představovalo menšinu. A protože při rozšiřování nelze sahat jen do jednoho klobouku, zvažuje se zvýšení počtu soudců nejvyššího soudu na 15.

Když se na to v předvolebních debatách Trump ptal Joe Bidena (a podobně na něj tlačila i pravicová média), nikdy přímo neodpověděl. Podobně ostatně dopadli i ti, kdo chtěli rozvíjet ukrajinskou a čínskou podnikatelskou aktivitu Bidenova syna Huntera, který podle všeho obchodoval jen s přístupem ke svému otci, tehdy viceprezidentu USA. Jenže pandemie a dostupnost zdravotní péče už dávno přesunuly těžiště voleb ze souboje Trump vs. Biden na jednodušší Trump vs. Antitrump.

Negativní argumentace nezabírá na žádné straně, jen mobilizace vlastních voličů a pokusy nalákat nerozhodnuté. Do těch se buší televizní reklamou, ale ani ta není zadarmo. A tady má Biden jasnou převahu. Zatímco Trumpovi příliv volebních příspěvků vysychá, neboť ubývá ochoty sázet na mrtvého koně, Biden se v penězích topí a trhá rekordy v nákladech na televizi.

Zdálo by se vymalováno, ale není. Záplava korespondenčních hlasů od těch, kdo se bojí k urnám, aby si od nich něco neodnesli, je nezvládnutelná. Nejvíc se mluví o státě Pennsylvania, který by mohl volby rozhodnout, ale až po tom, co se podaří rozlepit obálky a hlasy posčítat na stolech rozesetých po ploše celého stadionu. Běží nábor dobrovolníků, kteří s tím pomůžou, ale v pozadí se rýsují stejně rozsáhlé spory, které budou žádat další a další přepočítávání. Zdá se, že těsný výsledek voleb by nedával smysl, z krize lze vybřednout jen rozhodným rozdílem, který přijde dostatečně brzo a nabídne Bidenovi 270 nezpochybnitelných volitelů. Tolik stačí volební komoře, aby měla jasno.

Jenže první výsledky u uren a pozdější výsledky předčasného hlasování mohou mít odlišné vítěze. Jak Pennsylvania, tak Florida (další kriticky důležitý stát) jsou na východním pobřeží. Tam by tedy měli mít odhlasováno jako první. Když z rychle dostupných výsledků u uren vzejde vítězství Trumpa, může být snaha dát ostatní hlasování stranou. Jeden federální soud už sice zamítl Trumpův požadavek, aby byl pro sčítání hlasů stanoven časový limit, například tři dny, ale je tu ještě Nejvyšší soud, a také v tomto případě může hrát roli, že se jeho složení změnilo.

Máme se na co těšit.

Zbyněk Fiala