Svátek má: Jana

Politika

Velikost textu:

Dopisy z Vídně, z poslední rudé bašty

Dopisy z Vídně, z poslední rudé bašty

Zapomněli jsme rádi my, první rakouští emigranti, na ty první máje, kdy jsme „svátek práce“ slavili nuceným mašírováním s transparenty v rudých barvách, než jsme se dokodrcali před hlavní tribunu, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz naše dopisovatelka z Vídně.

Christian Kern, předseda Rakouské sociálně demokratické strany
9.květen 2018 - 07:20

A tady před hlavní tribunou jsme mohli naše „nadšení“ projevit máváním vlaječek našich i našich osvoboditelů a štrapacírovat si hlasivky vyvoláváním „ať žije…“ kdokoliv a cokoliv co nám bylo poručeno.

Ani ve snu by se mi nezdálo,  že se tato „denní“ můra jednou zopakuje právě ve městě západní země, a to ve Vídni samotné. S jediným rozdílem, že vídenští rudí „papaláši“ se nespokojili jenom s úsměvným přihlížením na pochodující masy a sem-tam pokývnutím pravice.

Naše rakouská rudá (Rakouská sociálně demokratická strana, SPÖ), i když značne prořidlá a zdecimovaná partaj, vydala ze sebe všechen elán,  nastřádaný za ta léta nicnedělání. A použila tento vzpomínkový den na politickou demonstraci a provokaci.

Před vídeňskou radnicí se shromáždil zbytek „skalních“. Plánovaný počet 15.000 osob  nebyl dosažen, přestože soudruzi dali v tento den zavřít všechny veřejné plovárny. Neposlušní si vyrazili místo na plovárny do „zeleně“.  Přesto ale Christian Kern, předseda Rakouské sociálně demokratické strany, SPÖ, s nadšením konstatoval, že ještě nikdy nezažilo radniční náměstí takovou účast. Potvrdil tím zase jenom, že nemá přehled skutečně o ničem.

Na tribuně stál „triumvirát posledních mohykánů“: „Sesazený“ kancléř Christian Kern, starý starosta Michael Häupl a nový starosta Michael Ludwig. Za nimi ti nejzasloužilejší zasloužilí funkcionáři. V červených kostýmech soudružky,  soudruzi  s rudým karafiátem v knoflíkové dírce vedle rudých vázanek. Až oči přecházely.

My, co jsme později sledovali televizní reportáž, jsme začali vidět rudě hned po prvním projevu z tribuny.
Moji staří vídeňští přátelé, a to většina z nich vždy volila socialistickou partaj, byli šokování touto  nedůstojnou fraškou. To nebyla oslava svátku práce nebo proletariátu všech zemí. Tentokráte to bylo spojenectví politiků, pod kterými se jejich židle vyviklaly natolik, že zapomněli na dřívější soupeření o moc, a rozhodli se svůj interní pakt demonstrovat na veřejnosti.

Před několika dny šokoval Christian Kern jednou ze svých jízlivostí (a to je jediné, v čem opravdu vyniká) na účet svých soků, kancléře Kurze a vicekancléře Stracheho, že „…jsou jako dva ožralové, kteří se vzájemně podepírají….“ Nu, tentokráte stáli na tribuně tři ožralové (alespoň na býv. starostu Häupla to platí doslovně), podepírající se v jakési euforii  z doby své bývalé moci a naděje na moc budoucí. Tak to bylo vyjádřeno všemi třemi, ve všech formulacích a intonaci.

Apropos , pokud jde o tu intonaci… nu, k té se vyjádřil můj politicky angažovaný přítel, dřívější věrný socialista Franz, památník všech politiků od roku 1936, že se stydí, že kdysi k této partaji patřil on i jeho otec, který se teď v hrobě obrací. Tento názor projevila, mimochodem, značná část dřiívějších přívrženců červené partaje, která za dob prezidenta Kreiského byla tou opravdovou dělnickou partají a založila pro tuto třídu dosavadní blahobyt.

Z Vídně: Nemohou vládnout, ale mohou škodit

Pan bývalý starosta Häupl, na kterém bylo po krátkém čase vidět, že je silně dehydrovaný, a to ne nedostatkem vody, nás ujistil, že „z politiky se nestáhne, a bude dále pracovat den a noc pro blaho obyvatel svého města. A to nadále v linii svých principů…“ Tak tohle prohlášení vyděsilo nejméně dvě třetiny obyvatel Vídně natolik, že se museli hned nejméně jednou sklenkou z těch principů starosty Haupla doma posilnit.

Nový starosta Ludwig, dával před volbami při každé příležitosti na vědomí svoji ochotu spolupracovat i s „modrou“ partají, pokud se stane novým starostou. Získalo mu to hodně hlasů, protože Vídeňáci se chytli tohoto příslibu, jak se topící stébla chytá. A najednou slyšíme, jak pan novostarosta prohlašuje, že: „…těm (???) nedovolí, aby to krásné město Vídeň zničili, to si oni (???) z ruky nepustí… A ti „modří“ (dle intonace „ta modrá chátra“) , bude udržována v hranicích, které se jim nedovolí překročit.

A pro tento cíl bude socialistická partaj všemi prostředky a vší mocí  bojovat !!!“Jasné vyhlášení války. Ale komu?

Nová vláda byla přece zvolena většinou lidu. Stará vláda byla odstavena také obrovskou většinou hlasů. Takhle teda pojímá socialistická partaj  principy demokracie ?!

Co je zarážející a pro budoucnost dokonce obavy vzbuzující, je skutečnost, že představitelé socialistické partaje vyhlásili Vídeň za jakousi poslední červenou baštu, která bude hrdinsky odolávat všem útočníkům a „bojovat do posledního muže“.  Stát ve státě?

Ten projev nového starosty byl šokující svou politickou nepromyšleností. Vídeň vzbuzuje už dávno nevůli všech krajů svojí nadřazeností a trvání na výjimkách a privilegiích, které nemají opodstatnění.

Tím spíše, že vídenští političtí funkcionáři svou neschopností a ignoranstvem zatížili město ohromnými dluhy. Bývalý starosta už dávno neměl přehled o ničem, kromě nejlepších vinných sklepů a dobrých restaurací. A tak si všichni hospodařili jak jim to „pasovalo“. Soukromé cesty do zahraničí pod rouškou služebních, přidělování povolení k výstavbě bytů chráněných památkovým úřadem, všechno pod heslem „ruka ruku myje“. O korupci nemluvě. Bez kontroly a bez obavy, že se jednou bude muset za něco konkrétně zodpovídat. Kde není žalobce, tam není soudce. Média a justice byla v rukou těch červených provinilců, kteří  mají dodnes nad sebou ochrannou ruku „z vlastních řad“.

Nová vláda je začína odhalovat, národ informovat a ten chce zase viníky žalovat. A ti se brání ze všech sil, protože plného koryta  se prasátka dobrovolně nevzdají. A tak kvičí a kvičí a chrochtají. Už sice ne blahem, ale o to výhružněji. Jako každý, kdo „mele z posledního“.
 
Že to vyhlášení boje myslí vážně, tomu nasvědčovala demonstrace „mladých levičáků“, před prvním májem. A to nebyla žádná obvyklá demonstrace několika desítek levičáckých radikálů, kterou vláda i občané s útrpností tolerují.

Tohle byl pochod, připomínající časy hákového kříže: Na ulicích večer zástupy s hořícími pochodněmi, s hesly a prapory. Až těm, co tohle už jednou zažili, přecházel mráz po zádech.

A zase využívá a používá jedna partaj mládež. Nezkušenou, nevyzrálou ale ovlivnitelnou a zapálenou pro každý protest. Který mocichtivý megaloman použil naposledy „Jugend“ pro své účely?

Strany se vyměnily. Teď jsou radikálové ti „leví“. A ti nezaostávají v ničem za těmi, které prohlašovali dosud za fašisty a nacisty. Stejné kulisy. Stejné začátky. Doufejme, že nedojde i ke stejným koncům.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)