Svátek má: Vratislav

Politika

Velikost textu:

Psycholog: Vesnice pro lůzu nepředstavují problém

Psycholog: Vesnice pro lůzu nepředstavují problém

Zajímavá předvolební hysterie se spustila kvůli tomu, že v Mostu jedna skupina komunálních politiků má v programu, že se bude snažit o vystěhování tzv. nepřizpůsobivých občanů za město do vesnice pro lůzu.

Josef Kovářík, emeritní policejní psycholog a soudní znalec
20. září 2018 - 03:20

Spustila se hysterie. Vzdychá nad tím Česká televize i různí šikulové napravo i nalevo v politické sféře. Protože i kritika někoho může přinést u voličů někomu potřebné volební body, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Signál „Vystavíme vesnici pro lůzu“ především upozorňuje na současnou situaci: Politické strany, vedení měst a obcí se léta snaží vyřešit problém s nepřizpůsobivými občany. Nevědí jak ukončit vybydlování bytů a tzv. sousedské terorizování rodinami nepřizpůsobivých. Ti dokáží nájemníkům v domě udělat ze života peklo. V Mostě přišli s radikálním řešením. Zřídit na okraji města „vesnici pro lůzu“.

Jaký má názor na toto řešení emeritní policejní psycholog a soudní znalec Josef Kovářík?
K: Je to především projev beznaděje. Lůza, to jsou lidé, kteří jsou nepřizpůsobiví, underground, lidská spodina, bezdomovci, lidé na okraji společnosti, žijící mimo běžná pravidla občanské společnosti. Čili jde o snahu poskytnout ubytování těmto lidem mimo běžnou městskou zástavbu.

Objevuje se kritika, že jde o segregaci či rasismus, jde o vytváření ghett?
K: Satelitní městečka bohatých lidí jsou také segregační komplexy, také ghetta, ale ghetta pro bohaté. To vše jsou jenom slovíčka.

O co se tedy jedná?
K: Argumentace je zhruba tato: Jde o lidi, kteří se neumí přizpůsobit. Je jim lhostejná hodnota obecného majetku a nezajímají je vztahy s ostatními lidmi v okolí. Jsou to egocentričtí a agresivní lidé. Agresivita nemusí být záměrná. Takové chování mohou považovat za běžnou normu, protože to vidí u jiných členů rodiny. Snaží se vzbudit strach, aby byli nedotknutelní.



Čili pojem vesnice pro lůzu, je po právní stránce obhájitelný?
K: Vesnice pro lůzu jsou v řadě míst Evropě. Na Slovensku mají za městem nebo za vesnicí cikánskou osadu, vesnice či minisídliště doslova pro lůzu mají na řadě míst v Nizozemsku. Taková místa jsou mnohdy neviditelná. Prostě někde je pár domů s odloženými lidmi, s nimiž nikdo nechce žít. To není rasismus. To je pragmatické vymístění nepřizpůsobivých. To podle mě nekoliduje se zákonem.

Nápad zřídit na Mostecku vesnici pro lůzu je tedy v pořádku?
K: Kdyby to nazvali třeba „středisko dlouhodobé sociální rodinné pomoci“, pak by to vypadalo jako charita, a přitom by to byla vesnice pro lůzu. Jedná se jenom o různá slova, cíl je stejný.

Pod pojmem lůza si veřejnost většinou představuje romské obyvatele. Proto je tento nápad  spojován s obviněním z rasistických předsudků?
K: Obecná zkušenost je taková, že velké problémy dělali a dělají skutečně romské osoby. Ti jsou nejviditelnější. Kromě toho máme ještě termín bílí nepřizpůsobiví. Nejde tedy paušálně o opatření vůči romským osobám. Jde o problém s nepřizpůsobivými lidmi.

Čili vesnice pro lůzu by vám nevadila?
K:Pokud tam bude poskytováno ubytování lidem, kteří patří mezi tzv. nepřizpůsobivé, v této vesnici by měli šanci dokázat, že umí udržet své obydlí v čistotě a přijmou pomoc sociálních pracovníků.

V souvislosti s tím je oprávněná kritika, že v Mostě se rodí nový kastovní systém?
K: Jde o otázku soužití, čili též sociálně – psychologické agresivity. Nemá to nic společného se vzděláním, s rasou, národností ani s mírou majetku čili sociálního zajištění. Jde o způsob chování. Mnoho rodin, v nichž oba rodiče byli nezaměstnaní a měli třeba dvě tři děti, bydleli v běžném bytě, brali od státu sociální dávky, ale potkávali se v domě se sousedy jako zcela běžní sousedé. Žili normálním čili všedním životem, i přesto, že v té chvíli byli v nouzi.


Cikáni a popelnice v Pivovarské ulici v Ústí nad Labem

Co považujete za největší problém v souvislosti s užíváním pojmu vesnicemi pro lůzu?
K: Pragmaticky proti tomu jako psycholog nemohu nic namítat. Pro romskou populaci je bohužel smutné, že její menší část žijící naprosto běžným životem jako vy nebo já je traumatizována tím, že větší část romské populace patří mezi nepřizpůsobivé. Tento negativní cejch se bohužel přenáší i na ně. Ještě horší je to, že takto u nás funguje romská populace nepřetržitě u nás od 2. světové války, a zatím příliš nepomohly ani různé sociální programy.

Dnes již zesnulý předseda Rady bytových družstev severočeské oblasti (pro Ústecký a Liberecký kraj) Karel Jedlička říkal, že cikáni v podstatě představují naše vnitřní migranty. Jaký je váš názor na tento fenomén?
K. Víceméně měl pravdu. Splynutí se společností v občanském smyslu slova je u romských osob daleko menší než třeba u Poláků, Ukrajinců, Slováků, Vietnamců či Kubánců, kteří u nás žijí. Splynutí s občanskou společností znamená, že člověk si ponechává svůj národní či rasový svéráz jako svůj rodinný a individuální rozměr. Ale chová se úplně stejně jako každý jiný člověk žijící v České republice. V tom je ten největší problém.

Ozývá se kritika, že zde nemáme téměř žádné zkušenosti s migranty. Přitom se jich obáváme a nechceme je zde. Je tato kritika oprávněná? Podle Jedličky máme s cizinci své zkušenosti skrze romské – cikánské osoby?
K: Jedlička měl pravdu, že zkušenosti s vnitřními migranty jsou alarmující. Romové jsou pro nás pocitově cizorodý prvek – prostě ti, kteří k nám přišli odjinud a dosud je s nemalou částí z nich mnoho problémů. A teď si představte ještě přijmout cizorodější tisíce lidí  z muslimských zemí. Z tohoto pohledu máme vlastní zkušenost s cizinci, s vnitřními cizinci. Je to jev, který musíme vzít v úvahu.
 
(rp,fr,prvnizpravy.cz,foto:arch.)