Svátek má: Matouš

Politika

Velikost textu:

Roček: 11. září 2001 se nic zvláštního nestalo

Roček: 11. září 2001 se nic zvláštního nestalo

Je proti morálce doby považovat teroristické útoky z 11. září 2001 a 11. března 2004 za všední násilné činy nevymykající se z běžného teroristického „pracovního“ průměru. Zazněly výbuchy a vybuchla i společenská hysterie, píše pro Prvnizpravy.cz František Roček.

František Roček
11. září 2018 - 13:08

Ve světě panuje univerzální naivita dokumentovaná např. tímto citátem:
„Nic není po 11. září tak, jak bývalo. Zdá se, jako by se svět točil od té doby nějak jinak…“ (Udo Ulfkotte, Hrozba terorismu, Ikar 2003, str. 15) „Evropa už nikdy nebude po 11. březnu stejná. Vyhozením španělských nádraží do povětří teroristé tyto iluze rozptýlili a učinili kontinent méně naivní a méně křehký,“ napsal po výbuchu list Izvěstija.

Jde pouze o módní pseudohumanistické kecy.

„Ve skutečnosti útoky tohoto typu byly očekávané. Odborníci věděli, že se jim pravděpodobně nedá zabránit.“ Tato slova jsem napsal v roce 2003 v interní studii „O samozřejmostech“ o terorismu a souvislostech budoucích válek.

Překvapení a údiv

Dále jsem  ve studii uvedl: Když uplynuly v září 2003 dva roky od leteckých atentátů z 11. září v New Yorku a ve Washingtonu, komentáře v českém tisku k výročí byly bezobsažné, překlady zahraničních mudrosloví obdobně. Prakticky bezcenné byly i články podporující či kritizující bezpečnostní politiku odstartovanou po 11. září. Co se stalo, že reakce připomínaly tuctová kázání recyklující stále stejné obrazy a nabádání?
 
Příčinu lze hledat v 11. září. Žijeme v klamu, že 11. září se stalo něco mimořádného. Útok vzbudil při první informaci překvapení nebo údiv.

Překvapen byl ten, kdo s podobnou událostí do budoucna počítal, ale nevěděl, že k útoku dojde právě v tento den.  

Údiv vzbudila zpráva v případě, že člověku událost otevřela studnici nečekaných jevů. Údiv: vidíme náhle novou scénu, ale není nová. Pouze pro nás byla za oponou a opona se 11. září 2001 zvedla. Pro jiné, kteří oponu poodhrnuli již dříve, bylo překvapením jenom konkrétní místo a čas.

Překvapení byli odborníci a lidé jdoucí právě po izraelských ulicích. Udiveni byli všichni kdo trpěli iluzemi nebo nedostatkem zkušenosti, čili ne odborníci a lidé v izraelských městech, kde již vybuchly stovky bomb teroristů.

Fenomén samo - zřejmosti

Překvapení v sobě nenese nové poznání, ale uvědomění si, že očekávaná událost se skutečně stala a právě v tento okamžik a zde. Za překvapením je pocit samo – zřejmého. Jev je samo – zřejmý v okamžiku, kdy si uvědomíme, že existoval i mimo nás, byl a je součástí světa, byl očekáván.

V událostech 11. září 2001 termín „samozřejmost“ hraje důležitou úlohu. V ten den bylo samozřejmé, že letecký útok teroristů byl očekávaným projevem zvyšování technických možností teroristů. Přesto útok nebyl výjimečným, ale typickým útokem s minimem inovací.

Pouze organizačně byl útok daleko složitější. Nejednalo se o zaparkování aut naložených výbušninou, ale o synchronizovaný únos několika letadel. Útok se zdařil jen částečně - cíle dosáhla pouze tři ze čtyř unesených letadel. A pouze dva údery letadel byly dostatečně ničivé. Výsledek útoku byl z hlediska nasazení úderných sil jen průměrný čili standardní.

Ochrana proti únosu letadel byla tehdy také standardní. Co následovalo po útoku bylo také samozřejmé. Politické reakce byly samozřejmé čili standardní, běžně teatrální, tedy univerzální.

Není pravda, že nic není po 11. září tak, jak bývalo. Je to stejné, ale s použitím nové rétoriky – protiteroristické.

Útok z 11. září 2001 byl očekáván

Od osmdesátých let byly údery jako z 11. září 2001 očekávány. Otázkou spíše je, proč nedošlo k očekávaným úderům dříve než 11. září 2001? Např. IRA mohla výbuchem lodi naložené trhavinami těžce zasáhnout Londýn, nebo s letadlem „rozebrat“ některou z londýnských dominant již v osmdesátých letech. Vhodné podmínky měli teroristé k útoku již dvacet let!

V dubnu 2004 se v americkém tisku objevil rozhovor (tradičně s nejmenovaným papalášem) o tom, že varování před útokem bez zcela konkrétních stop mohla být jen rámcová. CIA prý již od roku 1995 varovala před nebezpečím atentátů, které by mohli v USA provést muslimští extremisté jako mstu za podporu poskytovanou USA Izraeli a za americkou vojenskou přítomnost v Saúdské Arábii.

Varování byla údajně obsažena ve výroční zprávě CIA za rok 1995 a v následujících zprávách. I když zpráva za rok 1995 ještě neuváděla zakladatele mezinárodní teroristické sítě Al-Káida Usámu bin Ládina, upozorňovala na možnost, že muslimští extremisté zaútočí na letadla a na symbolická místa v New Yorku a ve Washingtonu. Zpráva se prý výslovně zmiňovala o newyorském Wall Streetu a o jeho finančních institucích a také o úředních budovách, jako Bílý dům ve Washingtonu.

Pokud skutečně tyto názory ve zprávách CIA byly, jednalo se o obecné prognózy, o samozřejmé vidění hrozeb. Jednalo se o průběžné obavy.


Faktor průběžnosti

Zajištění bezpečnosti 11. září 2001 bylo kritizováno jako nekompetentní s velkými rezervami ve zpravodajské činnosti a v koordinaci bezpečnostních složek. Domnívám se, že do jisté míry neprávem. Bezpečnostní opatření byla průměrná a průběžná.

Systém bezpečnosti a rozhodovacích pravomocí funguje ve státě, tedy i v USA, průběžně na pokraji nezamýšlené konspirace, protože zájmy různých názorových a oborových skupin rozhodovací síť organizace (na úrovni vládních orgánů, ministerstev, specifických organizací jako CIA, FBI, jednotlivých států federace a regionálních organizací státní správy a samosprávy) natolik zatěžují, že nedostatečná spolupráce státního aparátu se jeví některému pozorovateli třeba jako konspirace.

Mnoho náhodných selhání, opomenutí, povrchních analýz, nekompetentních a pasivních přístupů ke zdrojům informací, ale i přílišné horlivosti v nevhodný okamžik, to vše může vytvářet obraz konspirativní akce, umožňující teroristům, aby učinili něco hrozného, co se dá využít jako záminka k dramatickým bezpečnostním opatřením a odvetám, které by jinak nebyly státním aparátem realizovatelné.

Desetičlenná nezávislá komise vyšetřující okolnosti teroristických útoků z 11. září byla zřízena v roce 2004. Ředitel zpravodajské služby CIA George Tenet před komisí uvedl, na otázku, proč vláda nepodnikla žádné konkrétní kroky, když ke konci července 2001 bylo zřejmé, že se chystají mnohočetné teroristické útoky proti americkým cílům, odpověděl, že americká špionáž předpokládala útoky, které budou směřovat spíše proti americkým zájmům na Blízkém východě. Podobné stanovisko zastával i prezident Bush mladší, který odmítl tvrzení, že vláda měla zprávy o chystaných útocích na americká města.

Např. deník The New York Times 10. 2. 2005 informoval, že Americký Federální úřad pro letectví (FAA) byl řadu měsíců před teroristickými atentáty z 11. září 2001 mnohokrát varován před nebezpečím únosů letadel a sebevražedných útoků, a to částečně dokonce vlastním bezpečnostním oddělením. Na varování však nijak nereagoval a v praxi odbavování na amerických letištích se nic nezměnilo. FAA dostala jen v období od dubna 2001 do 10. září 2001 celkem 52 různých upozornění, v nichž je zmiňována teroristická organizace Al-Káida nebo její vůdce Usáma bin Ládin. Úřad se však více věnoval problematice odstraňování zpoždění v letecké dopravě, než její bezpečnosti a kontrole provozu. FAA obvinění z podcenění těchto varování odmítl s tím, že byla příliš nejasná a neumožňovala přijmout konkrétní opatření.

Obecná varování nezkvalitní činnost bezpečnostního systému. Nemají motivační charakter. Naopak po sérii obecných varování se berou tato varování jako běžná informační kulisa. Obecná varování vytvářejí jen obecné alibi.

Takové byly souvislosti jednoho velkého rámusu, který nastal 11. září 2001 kdesi v Americe.

(rp,fr,prvnizpravy.cz,foto:arch.)