Svátek má: Matouš

Politika

Velikost textu:

Šťovíček: Každý si dnes ve sportu lidově řečeno hrabe sám pod sebe

Šťovíček:  Každý si dnes ve sportu lidově řečeno hrabe sám pod sebe

Nemůžeme akceptovat krok, kterým se vedení ČOV přihlásilo v trestním řízení v dnes již slavné „sportovní“ kauze s nárokem na náhradu škody. Byl to obrovský podraz, právní lapsus, a politicky krok slona přímo do porcelánu, říká v rozhovoru Jan Šťovíček.

Jan Šťovíček, prezident Autoklubu České republiky
15. září 2020 - 09:01

Jste uznávaný právník se specializací na sportovní právo a zároveň úspěšný dlouholetý prezident Autoklubu ČR. Proč jste se rozhodl pro kandidaturu do vedení Českého olympijského výboru za složku ČKSOI, tedy složku tzv. neolympijských sportů?

Za poslední čtyři roky jsem zjistil, že financování sportů je hodně nevyrovnané a nesystémové. Některé sporty se mají výrazně lépe, a to bohužel na úkor jiných, které se mají podstatně hůře. Pokud se podíváme na systém přidělování dotací, jsou tu sporty, kterým dotace stále rostou, a to jsou zcela logicky ty olympijské. Poté tu máme neolympijské sporty, u kterých má finanční podpora spíše sestupnou tendenci. Znám to z vlastní zkušenosti jako Prezident Autoklubu, a se stejnou zkušeností se se mnou podělili kolegové z mnoha dalších neolympijských svazů.  Neplatí to ale pro všechny, jsou i neolympijské sporty, kterým dotace naopak meziročně rostou a dokonce se pro ně vypisují zvláštní dotační programy namíru. Je zajímavé, že se jedná o sporty, kdy jejich svazoví předsedové zastávají funkce ve vedení střešních sportovních organizací, včetně ČOV. Přijde mi krajně nefér a neetické když funkcionáři volení 35 členy ČKSOI svého postavení nepoužívají k prosazování zájmu všech, ale pouze zájmu svého vlastního. Byl jsem překvapen, když jsem se dočetl o dotačním programu VSC – Victoria určeném pro olympijské sporty a jeden jediný neolympijský. To mi přijde opravdu nehorázné. Je to pro mě velké zklamání a to byl také ten hlavní impuls, proč jsem se rozhodl kandidovat na post v ČOV. Můj přístup je opačný, jsem zastáncem fairplay a mohu garantovat, že budu hájit všechny neolympijské sporty, nejen jen „můj“ motorismus.

Nejste tedy se současným fungováním Českého olympijského výboru spokojený. Co konkrétně vám vadí?

Bohužel ČOV jako takový nefunguje úplně dobře. Je zde hodně problémů a kontroverzí. Třeba já, stejně jako asi drtivá většina lidí ve sportovním prostředí, nemůžeme akceptovat krok, kterým se vedení ČOV přihlásilo v trestním řízení v dnes již slavné „sportovní“ kauze s nárokem na náhradu škody. Byl to obrovský podraz, právní lapsus, a politicky krok slona přímo do porcelánu. Výsledkem je, že se dvě největší střešní sportovní organizace mezi sebou soudí a bojují na mnoha frontách. To českému sportu neskutečně škodí v očích veřejnosti, politiků a státních orgánů. Kvůli těmhle sporů trpíme všichni! Přitom kdo jiný by měl být moudrý a nad věcí, než vedení ČOV – olympismus je založen na ideálech etiky! Nota bene v obou organizacích zasedají ve vedení stejní lidé, kteří tak podávají žaloby vlastně sami na sebe, a členská základna je ze značné část stejná... Místo abychom táhli za jeden provaz, abychom pro sport získali maximální státní podporu, tak se tu řeší osobní spory a každý si tu lidově řečeno hrabe sám pod sebe. To by bylo celkem logické u představitelů jednotlivých sportovních svazů, ale ne u volených zástupců, které do funkce zvolili reprezentanti různých sportů s tím, že bude bojovat i za jejich zájmy.



Co tedy Českému olympijskému výboru, potažmo sportům, nabízíte?

Kandiduji především proto, aby skončila současná praxe protěžování určitých skupin. Nechci pracovat pouze pro sebe a pro svůj sport, ale pro všechny. Je důležité, aby zde byla rovnováha nejen mezi jednotlivými sporty, ale i mezi těmi olympijskými a neolympijskými. Myslím, že by bylo spravedlivé, kdyby se i část marketingových peněz ze soukromých zdrojů, které dostávají olympijské sporty, rozdělila mezi jednotlivé sportovní svazy, a to včetně těch neolympijských. Podpoříme tak všechny členy a kdo ví, třeba se za pár let z nějakého sportu stane nově olympijský, to už se nakonec děje.

Olympijskému výboru také nabízím i své právní know how. Dlouhodobě se věnuji sportovnímu právu, a to nejen z hlediska sportovců, ale i sportovních organizací. Z posledních kroků vedení ČOV ohledně přípravy volebních zasedání je zjevné, že je v této oblasti velký deficit, chyba se vrší na chybu a právní zranitelnost celého systému se zvyšuje.

Je potřeba zlepšit komunikaci ČOV a zejména jeho zaměstnaneckého aparátu směrem ke členům. Není možné, abychom o ČOV slyšeli jen jednou za rok, když je valná hromada složky. A není možné, abych se já, jako předseda svazu, dozvěděl, že moji dva sportovci dostali od ČOV cenu Fair Play až dodatečně z médií.


Kromě ČOV navíc kandidujete i do Senátu na Zlínsku. Co vás k tomu vedlo?

Víte já se už skoro 20 let věnuji tématu sportu a sportovního práva. Troufnu si říct, že v této oblasti patřím mezi špičku i na mezinárodní úrovni. Zastupoval a soudil jsem celou řadu případů, vesměs těch nejvýznamnějších v republice i na mezinárodní scéně. Navíc mám za sebou funkcionářské zkušenosti z Autoklubu a mezinárodních federací. Ke kandidatuře do Senátu mě vyzvali právě přátelé ze zlínského sportu, a to hned ze dvou důvodů. Vidí, že Zlínsko má navíc, nejen ve sportu, ale ve všech oblastech, jen tu chybí někdo, kdo by se za region pral i v Praze. A já jsem moc rád, že ve mně mají takovou důvěru. Druhým důvodem je fakt, že v mé osobě by získal „svého“ senátora i sport, nyní tam nikdo vyloženě takový není. Vždyť se stačí podívat například na financování zlínské Barumky v souvislosti s brněnskou Moto GP. Nechápu, jak je vůbec možné, že dvě srovnatelné události, co se týče velikosti, významu i návštěvnosti, mohou mít tak diametrálně odlišné státní příspěvky. Barumka dostává zhruba 20x méně než Moto GP. Stejně tak je potřeba se zaměřovat více na financování sportovní infrastruktury, stadionů, ale i sportovišť pro veřejnost, aby měly kluby dobré zázemí a dětské i mládežnické sportovní aktivity se rozvíjely.

Co jsou klíčové oblasti, na které by se senátor pro sport měl zaměřit?

Aktuálně probíhá přechod agendy sportu z Ministerstva školství pod Národní sportovní agenturu. Ta se samozřejmě velmi snaží, ale není to jednoduchý proces a myslím, že by uvítala pomoc. Proto je důležité, abychom jako sport měli zástupce v obou komorách Parlamentu. Několik poslanců se sportu věnuje velmi dobře, ale v Senátu nám, sporťákům, pořádná reprezentace chybí.

Určitě je zapotřebí více odbornosti v právní oblasti, a nejen ve sportu. Senát je legislativní orgán a právníků je v něm jen pár.

Nabízím se tyto dva deficity napravit.


Jan Šťovíček, právník, prezident Autoklubu České republiky a od roku 2018 člen nejvyššího orgánu světové federace motocyklového sportu (FIM).

(jps,prvnizpravy.cz,sportovnilisty.cz,foto:arch.)