Svátek má: Rostislav

Politika

Velikost textu:

Vlastimil Vondruška: Černý fejeton

Vlastimil Vondruška: Černý fejeton

Každá doba má svá jazyková tabu. Někdy je však velice těžké pochopit, co se může u běžných slov a obratů ideologům a cenzorům znelíbit, píše na svém blogu Vlastimil Vondruška.

Vlastimil Vondruška
6. dubna 2021 - 10:10

V řeči se totiž běžně používají nevinná slova a zaběhnutá spojení a ani si neuvědomujeme, jaké hanebnosti jsme se tím dopustili. Tedy, jaké hanebnosti jsme se podle nich dopustili, abych byl přesný.

Vzpomínám si, že v čase mého mládí na Karlově univerzitě byl od zkoušky z dějin výtvarného umění vyhozen student, který v odpovědi na otázku o barokním sochařství pronesl, že v zámeckém parku stojí socha anděla v životní velikosti. A byl konec! Proč? Protože podle marxistické vědy andělé nejsou, a proto nemohou mít životní velikost, neboť žádný život nereprezentují. Je to nemarxistický náboženský blud.

Asi každému se někdy stalo, že v hovoru pronesl obvyklé spojení, aniž tím myslel něco určitého. Když přivedli Ježíše Krista před Piláta, ten se ho podle evangelia sv. Marka zeptal: „Ty-li jsi ten král židovský? A on odpověděv řekl mu: „Ty pravíš.“ Byla to běžná odpověď, o které se v hovoru nemusí příliš spekulovat. Tak se prostě v biblických časech mluvilo, dnes bychom řekli: „Když myslíš“. Ale přesto tahle fráze zapříčinila, nu, každý ví co.


Nedávno komentovala herečka Alice Bendová fotografii nepořádku na jakési pláži v USA slovy: „Fuj, černé peklo na zemi...“ A hned se na ni sesypali, že je rasistka první kategorie. Přiznám se, že jsem zpočátku nepochopil, proč to všechno. Co je na peklu rasistického? Čerti přece ve skutečnosti neexistují, takže na ně nemůžeme uplatňovat rasová kriteria. Pak mě ale napadlo, že možná vadí přívlastek „černé“. Jenže to je přece obvyklé větné spojení. V literární poetice se mu říká epiteton constans (čili ustálené spojení), které obvykle přiřazujeme k předmětu, o kterém hovoříme. Je to umělecký prostředek, kterým zvýrazňujeme podobu či podstatu předmětu. A pravda je, že peklo bylo vždycky černé. Někdy se ovšem užívalo i „smolné“, jenže tomu by dneska nikdo nerozuměl. Smolné totiž neznamená, že by mělo smůlu, ale že se tam v kotlích vařila smůla (pro ty neznalé - to je pryskyřice jehličnatých stromů). Od ní bylo tedy vše upatlané, tmavé a černé (a zase jsme zpátky).

Pokud by nebylo peklo černé, jaký jiný přívlastek použít, pokud nechce člověk mluvit jako neandrtálec v holých větách? Znám spojení „rudé peklo“, jenže použít tohle mi s ohledem na politickou situaci v USA připadá velice nekorektní. A určitě by se taky někdo ozval. Pak tu máme „bílé peklo“ (oblíbený obrat v románech o sněžných vichřicích, zvláště na horách). Jenže tohle bylo pod fotografií ze sluncem projasněné pláže u moře. Takže to by asi nešlo. Znám i „zelené peklo“ v jednoho sci-fi románu o planetě, kde byl les rozumnou bytostí a likvidoval kosmonauty. Najdete ho i v dobrodružných románech z prostředí afrických pralesů. Ale zase, jsme na pláži a tam stojí jen pár palem (a ještě dost oschlých). Zaznamenal jsem i novotvar „žluté peklo“ pro pole pokryté květy řepky. Stejný název má i román André Bernise o čínských pirátech. Ale to už by asi s dnešním pojetím nekorektnosti také hraničilo.


Používat barvy je vůbec problém. Na jednom módním serveru jsem našel kritiku různých dámských šatů. Psalo se tam, že fialová je peklo, oranžová je peklo, ale taky tam bylo, že černá je peklo, protože je nudná. V komentářích pod tímto sdělením jsem ale nenašel jediný příspěvek, že by to bylo rasistické. Takže v samotném spojení slov „černé peklo“ to asi není. Někoho asi popudila asociace, kterou tohle spojení dvou slov mohlo vyvolat. Jenže nemůžeme přece přestat používat či dokonce zakázat některá slova a slovní spojení jen proto, že u určitých lidí mohou vyvolávat nějaké asociace. Copak lze zakázat slovní spojení jako je černý kašel, černá smrt, černý mor, černý pátek, černý trh, černí baroni nebo černé myšlenky?

Ba co víc, existuje ustálené spojení barev, které nemůžete zakázat, protože prostě existuje. Bílá se komplementárně doplňuje s černou třeba v kostýmu harlekýna. Lze říci černobílý harlekýn? A co šachovnice? Tam je polovina polí bílých a polovina černých. Kdyby bylo polí jedné barvy víc, asi by to byl pěkný zmatek. Šachovnice vůbec je takový symbol světa. Hrát se na ní dá jen tehdy, pokud je počet figur bílých a černých stejný a obě strany mají stejnou výchozí sílu a stejná pravidla, jak se pohybovat. A pokud hráč s bílými kameny porazí toho s černými, je to výraz jeho rasismu?



Expresivní vyjádření je jazykové sdělení a je na každém z nás, jaké výrazové prostředky použijeme. Slova jsou znaky a měla by se používat v relevantním smyslu. Jestliže mám bílou pleť a někdo o mně řekne, že jsem bílý, copak to není pravda? Takže prosím, rozum do hrsti a nestarejme se o nesmysly. Copak nemáme dost vlastních starostí? Jenže chápu, že složitým věcem většina těch, kteří tak bystře komentují různá, celkem bezvýznamná sdělení na sociálních sítích, nerozumí. A tak se upnou na něco pro ně jasného a udělají z toho kauzu. Ó hrůza, svět se zhroutí, protože byl uražen něčí jemnocit.

Za mě je jedno, zda je peklo bílé, rudé nebo černé, já považuji za důležité, zda jsou lidé zdraví a mají práci, zda funguje ekonomika a daří se nám a zda konečně překonáme strach a začneme zase žít normálně. Možná jednou dostaneme rozum, skončí cenzura a budeme moci v hovoru používat takové barvy, jaké se nám líbí.

Tohle jsem napsal, když byla venku černočerná noc, na sobě jsem měl černé triko a černé ponožky a pil jsem černou kávu, končí komentář Vlastimil Vondruška.

(rp,prvnizpravy.cz,blog,foto:arch.)