Svátek má: Michaela

Politika

Velikost textu:

Výchova k pokrytectví: Součást masové občanské převýchovy dospělých

Výchova k pokrytectví: Součást masové občanské převýchovy  dospělých

Nedávno se jeden z bývalých členů KSČ a údajných nejpřednějších odborníků na české trestní právo, prof. JUDr.  Šámal, PhD., zmínil v souvislosti s případem silně medializované aféry kolem   případu H-systému o větší potřebě spravedlnosti.

Ilustrační foto
8. srpna 2018 - 06:20

To zní od někoho, kdo nese značnou a dlouhotrvající odpovědnost za její dodržování v tomto státě, dost pikantně. Nicméně  asi má  trochu pravdu, i když jde na věc jaksi  jinak, než bychom u něj předpokládali, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.

Nejspíše je to tím, že právě on i jiní soudci nám vnucují svůj, někdy dost osobitý výklad spravedlnosti vyhovující zpravidla jen jim  a jejich zájmům. Co se asi stane, až se jim to dílo podaří? Radši na to  nemyslet.  Souvisí to s věcmi veřejnými alias s politikou. Přitom mnohá domácí média, o těch zahraničních ani nemluvě, nám neustále vnucují pojetí politiky založené na nehorázném pokrytectví.  

Za takové pokrytectví lze  považovat  leccos. Třeba v oblasti zahraniční politiky názor, který vytrvale prosazují mnohé země Západu ve věci Kosova. Jeho uznání za samostatný stát je pro ně hotovka, i když původní dohody v této sféře se týkaly jen jeho autonomizace.

Oproti tomu vyhlášení Krymu za součást Ruské federace je přes tento Západem silně prosazovaný precedens  považováno za něco nesprávného. Stejně tak o.k. byla i změna mocenských struktur na Ukrajině poté, co zde proběhl jím tolik oslavovaný majdan. Hovořit za těchto okolností o Ukrajině jako o slepenci různým způsobem nakradených a jinak přisvojených území (viz případ Podkarpatské Rusi alias západní Ukrajiny) je prý ale něco, co by se nemělo. Takové názory jsou přinejmenším neslušné, a už vůbec ne čestné. 

Právě tak  problematická je i  účast  zdejších námezdních vojáků na misích v zahraničí, ať už jde o Afghanistán, Somálsko, Mali apod., stimulovaná dietami ve výši, které nedokážou odolat, i když česká společnost  neměla  s problémy zde kdysi vzniklými nic společného. Nemělo by být proto nikdy spojováno jejich prohlašování za hrdiny (čeho?) s jejich posmrtným povyšováním. Nebo se tím má smazat aspoň ex post dojem, že do rizikových operací jdou jen ti, kteří ještě nemají žádné důstojnické hvězdičky?

Podobně je běžné v českých médiích jejich rozhořčování se nad údajnými únosy provinilců, velkých korupčníků a vůbec zločinců. Např. to, že bývalý ředitel státní  vietnamské ropné firmy byl unesen z Berlína zpět do vlasti, kde byl následně odsouzen na doživotí. Možná by stálo za to  si představit, jaký by legalizace takového postupu  u nás mohla mít odstrašující  účinek na zdejší  oligarchy a zbohatlíky, kdyby  lidé  jako Kožený,  Bakala a mnoho a mnoho dalších  (v  těchto případech jde jen o špičku pomyslného gigantického ledovce) žijících na svých  haciendách  někde na Bahamách či ve Švýcarsku a v jiných “rájích“,  byli – byť se zpožděním - dopraveni za doprovodu lidí z ÚZSI a jiných „orgánů“ zpět domů, aby se zde zodpovídali z toho,  jak ke svému bigmajetku přišli. Problémem jsou nejen zdejší zákony, ale i  stav  české justice, která by je ani nejspíše nedokázala odsoudit. Přemýšlel jste někdy - pane nejvyšší šéfe Nejvyššího soudu - jak  dosáhnout toho aby spravedlnost byla i zde obnovena?
   
Existují i jiné a  četné  - i velké - „problémy“ s vymahatelností  práva za přečiny a zločiny v nedávné minulosti, které stále čekají na svoji nápravu kromě  toho, co se zde stalo na počátku 90. let, kdy byl pod kuratelou  hlavounů z  ODS a HZDS rozdělen stát, který  zjevně podle ústavy takto neměl být  „pohřben“ . Už vůbec ne pak  těmi lidmi, kteří tehdy byli v čele  tohoto, i tehdy  zjevně nezákonného procesu. Tedy lidmi jako Klaus, Pithart, Havel a jiní. Nejspíše nás – resp. české soudy - zde čeká také  pořádná námaha kolem  uplatnění  spravedlnosti, po které tak volá předseda Nejvyššího soudu. Samozřejmě by se to mělo týkat i soudců samým, jak se o to dnes nejspíše pokoušejí v sousedním Polsku (pozn.: neškodilo by, kdyby  média o tom, co tam probíhá,  něco objektivního aspoň naznačila). Minulost, která se stala, nejde ovšem už vrátit zpět. Lze ji ale  vnímat jinak, i když provinilce není možné vždy dostat do tepláků. Někdy by ale stačilo jen o nich říci trochu pravdy a přitom je v tom i vymáchat.


U zločinů současných  je to komplikovanější. Asi nejde jen o to dovézt „uprchlíky“ před spravedlností do Prahy jako kdysi Eichmana do Jeruzaléma. Bylo by ale už načase zvolit jiné postupy než ty, které se neosvědčily.  Těch, kteří  vůči spravedlnosti mají dluhy, je tady  poměrně dost. Svědčí o tom třeba to, kolik se tady vzalo mezi námi třeba procent těch, kteří jsou tzv. za vodou? Před čtvrtstoletím jsme až  na nějaké ty podvodníky s ovocem a masem či těmi, kteří patřili k vysoké nomenklatuře, na tom byli prakticky všichni stejně. Jen zlomek z nich se dostal ke svým majetkům evidentně způsobem, který by  se dal označit za spravedlivý. Málokdo z nich by asi souhlasil s nahlédnutím do toho, jakým způsobem zbohatl.  A myslím tím nejen jejich daňová přiznání. 

I to ale patří k tomu, po čem Šámal nedávno volal, tedy po obnově spravedlnosti. Přiznávám, že jsem  s tímto  svým  bývalým kolegou z Právnické  fakulty ZČU v Plzni, stejně jako na Ministerstvu spravedlnosti ČR, kde jsem nějakou dobu působil jako poradce ministra pro justici, nikdy do  osobního kontaktu nepřišel. Využívám proto této příležitosti poté, co jsem v televizi slyšel jeho volání po spravedlnosti, aby  jej konkretizoval, příp. trochu rozvedl a jinak upřesnit. Přece tím nemyslel jen to, že stát, tedy my všichni co zde žijeme, bychom za viníky problémů kolem H-systému měli - my všichni - platit náhrady? Tedy i za to, jak on sám zprznil či ještě przní české právo  a ještě si stěžuje, že by za to jiní měli nést odpovědnost i náklady?   

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)