Svátek má: Svatoslav

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Lanz: Zdravotní situace je vážná, nikoliv však beznadějná

Zdeněk Lanz: Zdravotní situace je vážná, nikoliv však beznadějná

Informace našich politiků oficiálně „prosáknuvší“ do médií jsou jen pověstnou špičkou ledovce toho, co se děje v politickém zákulisí. I tak to ale postačí ke zjištění, že s námi mnozí z nich nehrají čistou hru, píše Zdeněk Lanz v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Zdeněk Lanz
29. října 2020 - 06:20

A nejen ohledně současné epidemie. Výsledkem rozporuplné koronavirové informační smršti může být jen chaos a nejistota - obavy a strach o vlastní zdraví i o zdraví svých blízkých, přehnané až úzkostlivé dodržování vládních nařízení na straně jedné, pochybnosti a nedůvěra k nim, která může logicky vést až k jejich ignoraci na straně druhé.

K důvěře v naši vládu a jejím rozhodnutím nepřispívají ani politické hrátky typu „restauračně – rouškové kauzy“ na Vyšehradě. Špatná mediální komunikace pana ministra může být jen zástupný problém, spíše jeho souputníci nabyli dojmu, že jim pan profesor přerůstá přes hlavu. Ale ať už byl režisérem této trapné scénky (nelze vyloučit ani provokaci) kdokoliv, zarážející je páně Prymulova neopatrnost. Vždyť už jako předlistopadový voják mohl předpokládat, že „kontraši“ (slangové označení pro předlistopadovou vojenskou kontrarozvědku) nikdy nespí. Ale pokud na jeho diskreditaci měl někdo zájem, je téměř jisté, že kdyby to nevyšlo na Vyšehradě, vyšlo by to jindy. Jiná věc je, zda se tento člověk vůbec měl stát ministrem zdravotnictví. To je ale otázka na pány premiéra a prezidenta.

Pro naše zdraví a duševní pohodu v této nelehké době jsou mnohem důležitější optimističtější informace. A alespoň ty, které se týkají epidemie koronaviru, lze najít např. v článku „Neděsme lidi, covid zvládáme, řekla primářka infekčního oddělení Bulovky“. Vždyť neustálé strašení katastrofickými scénáři nikomu neprospěje. Nebo snad ano???

Ale až tato epidemie odezní, tak jako zatím všechny dosavadní v minulosti, a opět nabydeme duševní rovnováhy, budeme se možná divit, co všechno se v době naší menší nebo téměř žádné „neepidemické mediální pozornosti“ a za minimálního zájmu mainstreamových médií událo.

A tak nebude na škodu si některé, byť možná zdánlivě nepodstatné události připomenout.

Mnozí lidé po krajských volbách kvitovali, že KSČM – strana, která je již stejně na cestě na smetiště dějin – propadla. Ale jaksi jim uniklo, že zánovní subjekt na naší politické scéně, který reprezentuje „novou ultralevici“, posílil. A jeho předseda se dokonce nechal slyšet, že v příštích parlamentních volbách chtějí jít do koalice s jiným subjektem a v případě úspěchu je připraven ucházet se o funkci premiéra. Pan předseda měl jistě na mysli nějakou konkrétní koalici. Ale podle toho, jak v jednotlivých krajích vznikaly ty povolební, tedy pod heslem „je jedno s kým, hlavně proti Babišovi“, je v tomto směru  možné snad  téměř vše.

Státní dluh se vlivem zbrzdění ekonomiky a nezodpovědné rozpočtové politiky  rozrůstá do takových rozměrů, že bez výrazného „utahování opasků“ v mnoha příštích letech již není reálně splatitelný (podle ČTK státní dluh do konce září stoupl na 2,07 bil. Kč!).

EU za - pro ni shůry daného „epidemiologického krytí“ -  dál „kuje pikle“ (nový migrační plán, zelená ideologie, směrnicí o zbraních a další pochybné „projekty“).  Svoji neschopnost, zbytečnost a škodlivost se snaží zakrýt mj. „bratrskou pomocí“ a snahou si jednotlivé členské státy více připoutat rozdělováním peněz (čích asi?) z tzv. fondu obnovy (750 mld. eur). Podle šéfky ECB (Evropská centrální banka) by dokonce měli evropští představitelé zvážit přeměnu fondu obnovy ve stálý nástroj a diskutovat o vytvoření stálého rozpočtu eurozóny.

Aby ale nevzniklo nedorozumění. Potřebná pomoc je vždy vítána. Jen si musíme dávat pozor na to, kdo nám ji nabízí a proč nám ji nabízí. Tedy co za to bude chtít. Ale i na to, koho o ni žádáme. A v tomto smyslu bych přistupoval k pomoci EU s velkou nedůvěrou.

S tím souvisí i eventuální pomoc s epidemií zahraničními vojenskými lékaři. I v tomto případě bych byl minimálně velice obezřetný.

Další zpráva, zdánlivě jen „prkotina“ z oblasti sportu, že si fotbaloví reprezentanti ČR při zápase se Skotskem na pokyn – hvizd rozhodčího - poklekli, ve skutečnosti naznačuje, že „společensko – destruktivní atlantické proudění“ ze Spojených států nabývá na síle. Ledaže by gesto fotbalistů znamenalo uctění památky zemřelých v souvislosti se současnou epidemií a já jsem to špatně pochopil.

Zpozornit bychom měli i při zprávách typu „Facebook zablokoval poslankyni Trikolóry Zuzanu Majerovou – Zahradníkovou“. Konce období svobody a demokracie vždy cenzurou začínají a z dějin nedávno minulých asi všichni víme jak to, co potom následuje, pokračuje a končí.


Že v této obtížné době nabádám k vytváření psychické pohody a sám následně šířím nepříjemné zprávy? Ano, to je pravda. Ale já jsem si je nevymyslel! Kdyby šlo jen o naši budoucnost, dalo by se říct „vem to čert“. Ale jde o naše děti a děti jejich dětí!

EU se vymlouvá, že kvůli epidemii nestihla projednat zrušení střídání času. Nezvládne vypořádat se ani s takovýmto nesmyslem. Ale jeden přínosný efekt to v těchto dnech přeci jenom má. Získali jsme zpět na jaře ukradenou hodinu. Tak až nebudeme vědět co s ní, využijme ji k zamyšlení se nad vývojem našeho, evropského i světového dění. Pokud možno bez „koronavirového mlžení“. Ale zbytečně to neodkládejme! Parlamentní volby budou již příští rok.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)