Svátek má: Milena

Zprávy

Velikost textu:

Hongkong: Mládež se brání tomu, že náruč Pekingu ji nemine

Hongkong: Mládež se brání tomu, že náruč Pekingu ji nemine

Byl to symbolický okamžik, když v roce 1997 západní šmoulové plakali, že Hongkong jako symbol Západu v Asii, musí být navrácen zpět do minulosti – komunistické Číně.

Z demonstrací v Hongkongu
13. ledna 2020 - 09:01

Proto přetrvává nekritická solidarita Západu s človíčky žijícími v Hongkongu, kteří se nevyrovnali s tím, že Hongkong se stal součástí Číny. Zatím je milosrdný poločas: Hongkong je zvláštní autonomní oblastí Číny.  

Kvůli zdůrazňování politické podpory Západu přešli od června do konce listopadu 2019 demonstranti postupně od politického aktivismu až k rozsáhlému násilí městské gerily. Měli k tomu odvahu, protože čekají mezinárodní podporu alias západně mutovaný politicko – mocenský zázrak, upozorňuje v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Tři možnosti mladých

Podle zásady „jedna země dva systémy“ má Hongkong v rámci Číny rozsáhlou autonomii a Peking se do jeho vnitřních záležitostí vměšuje jenom drobnými postupnými kroky. Kdo chce si může koupit na chodníku ve stánku porno časopis. Svoboda v tomto smyslu je jistá.

Ale mladí lidé dnes mají také jistotu, že ještě předtím než půjdou do důchodu, budou muset začít držet hubu a krok podle toho, jaká bude politika pekingského ústředí. Neboť nejpozději v roce 2047 se stane Hongkong součástí čínského impéria, protože hongkongský „druhý systém“ v rámci jedné země skončí.

Je mi dnešních dvacetiletých mladých v Hongkongu líto, ale mají jen tři možnosti:
  1. Zemřou před rokem 2047 na rakovinu nebo je sejme pepka, takže si nebudou muset dělat starost s koncem dohody „jedna země dva systémy“, 
  2. emigrují (pokud budou odborníky, protože jinak odejdou do světa jako žebráci),
  3. nebo zůstanou a vychutnají si všečínskou realitu po roce 2047.
Marná revolta mládí

Tzv. demokratický odpor je vlastně křeč proti nevyhnutelnosti: Mezi demonstranty je nejvíce osob od 15 do 30 let. Tito lidé totiž nemají na výběr nic jiného, neboť nejpozději v roce 2047 budou patřit mezi velmi dospělé osoby nebo osoby až na pokraji důchodcovského věku, a stanou se bez své vůle plnotučnými občany ČLR.

Podle ministra bezpečnosti Johna Leeho v legislativní radě Hongkongu byla prezentována statistika zatýkaných při nepokojích v období od června do listopadu, a mládež dominovala.

Statistika byla publikována 4. prosince 2019, je to tabulka s počtem zatčených osob .

Stav k 21. listopadu:

Věk zatčených    muži          ženy
Do 12 let              1               0
12 až 14            104            55
15 až 17            519          223
18 až 20            886          306
21 až 25         1 388          439
26 až 30            638          202
31 až 40            449          153
41 až 50            197            84
Nad 50              161            51
Celkem           4 343       1 513


Motivace jako velká sranda

V Hongkongu existovala dlouhodobá kultura protestů. Jenom od roku 2010 se větší demonstrace odehrávaly skoro každý rok, a v letech 2012 a 2014 dosáhly masových rozměrů. Místní samospráva a policie mají pověst údajně nejnižší od konce britské správy. Tomu se nelze divit, protože musí respektovat směřování Číny v rámci doktríny "jedna země, dva systémy“. Směr „jedné země“ musí být dominantní.

Na rozdíl od pevninské Číny (ČLR) fungují v Hongkongu některá základní práva, jako je solidní svoboda slova a právo shromažďovací. Čili mládež nemusela mít strach o svou přítomnost.

Mládež byla hecovaná západními aktivisty, mladí vědí o čínském režimu rostoucího šmírování. Je doslova mantrou všech komentátorů, že připomínají stále dokola, že šéf vlády čili výkonný ředitel je volen sborem 1200 volitelů, kteří reprezentují různé zájmové skupiny, které vědí, že se jim v rámci byznysu vyplatí být na straně pevninské Číny. Ale zároveň kdesi v hloubi cítí, že jsou bez šance na změnu režimu. Ale naděje umírá poslední. Podobně byly zbytečné v Praze manifestace studentů po Palachově upálení. Ale docházelo k nim, protože naděje na změnu (byť iluzorní) umírá poslední.

Z psychologického hlediska je doslova mantrou soucítění i to, co např. napsal na konci  článku (iHNed.cz, 13.9.2019, Václav Kopecký „O co jde v Hongkongu? K demokracii má daleko, to demonstrantům vadí. Místní bohatí vládci ale chtějí hlavně klid“).

V článku na závěr uvedl: „…Město je čím dál víc závislé na pevninské Číně než ona na něm. Obyvatelé, kteří si to mohou dovolit, a kterým zároveň svobody v Hongkongu vyhovovaly, se alespoň částečně přesouvají do zahraničí. Pro mladou generaci se však může jednat o poslední boj, kdy se pokusí svébytnost města zachovat. Její následovníci již právně garantované prostředky k obraně mít nemusí.“

Čili: Mládež z části byla při demonstracích a násilí přítomna jako ochotní blbci naslouchající západním humanistickým heslům. Zároveň jako deprimovaní bez šance na změnu režimu byli ještě více deprimováni sociální situací. Doufali, že dlouhodobé protesty nakonec situaci změní.

Bez ohledu na politické tlaky sociální situace v Hongkongu byla problémová a důsledkem je, že demonstrace mají dvě hlavní příčiny, upozorňují kritici hongkongské vlády: Přílišná drahota a zmanipulovaný trh s bydlením. Mladí nemají peníze na to, aby si opatřili byt. Nespokojenost s vládou Hongkongu se přelila do podpory protestů proti novelizaci extradičního zákona.

V obecné rovině politici prosazují mocenský a ekonomický tlak svého státu nebo své politické skupiny ve jménu imaginárního politického „vyššího dobra“. Proto jsou obdobné manipulace hegemona zvaného USA a hegemona zvaného ČLR. Rozdíly jsou jenom místně politicko – folklorní. Proto hypotéza mluvčích ČLR, že za hongkongskými nepokoji jsou operativci USA a tzv. neziskové organizace, je částečně opodstatněná.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)