Svátek má: Otýlie

Zprávy

Velikost textu:

Polsko prý doplatí na snahu Paříže a Berlína zlepšit vztahy v Moskvou!

Polsko prý doplatí na snahu Paříže a Berlína zlepšit vztahy v Moskvou!

Projekt izolace Ruska je již úplně mrtvý a bude pohřben, tvrdí polský novinář Konrad Rękas. A nutno dodat, že se značnou hořkostí.

Ilustrační foto
24. listopadu 2019 - 10:10

Na portálu Salon24 vysvětluje, že jak Spojené státy, tak Německo a Francie jednají s prezidentem Putinem pouze svým jménem, čímž ukončují západní solidaritu. V této situaci se Poláci ocitnou mezi poraženými - do konfliktu mezi Západem a Ruskem investovaly miliardy a v případě oteplení vztahů nezískají jediný zlotý.

„Francie vstoupila do hry. Prezident Emmanuel Macron, který, i když byl nucen zachránit zbytky své slabé podpory ve Francii, se i nadále snaží umístit do čela nové Evropy. Francouzský vůdce stále více propaguje svou vizi „nové architektury důvěry a bezpečnosti“, která zahrnuje i urovnání vztahů s Ruskem. Navíc by v této „architektuře“ nového mezinárodního systému v EU, založené na rusko-francouzském partnerství, mělo být bezpochyby přiděleno místo Ruské federaci. A Berlín, i když se od této myšlenky distancoval, to řiní především proto, aby neztratil důležitou „zlatou kartu“ exkluzivity ve vztahu k Moskvě,“ píše polský novinář Konrad Rękas na portálu Salon24.

Autor upozorňuje, že pokud k tomuto scénáři přidáme politiku flirtování ve Washingtonu, ukáže se, že nejdůležitější nejen tohoto desetiletí, ale i těch, které budou následovat, zůstává otázka, kdo vyhraje světový závod do Moskvy a proč se Putin stane vítězem. A ty země, které si nevšimly geopolitických změn na Západě, jak v USA, tak v Evropě, prohrají, uvádí.
 
Dnes je zřejmé, že Rusko vyhrává globální hru za podobu post unipolárního světa, protože tato vize zahrnuje rovnováhu sil, ve které nezávislé subregionální mocnosti bez strategických zájmů řeší problémy, které vznikají na základě racionálních kompromisů. Tato vize se stává plně aplikovatelnou na moderní mezinárodní vztahy. Stejně tak je jasné, že současný globální hegemon, tj. Spojené státy a jeho subdodavatelé, včetně zejména Evropské unie, by upřednostňoval alternativní řešení, tj. kakýsi „koncept mocností“ z 19. století nebo rovnováhu Kissingerovy politiky, ale omezený pouze vybranými mocnostmi, vysvětluje autor.


Je také zřejmé, že v souladu s americkým konceptem budou vůdci první velikosti, tj. Donald Trump a Vladimir Putin, rozhodovat o světových záležitostech, možná někdy adresují konkrétní otázky Spojenému království, EU a možná i jednotlivým malým hráčům. Příkladem takového systému bude například řešení kurdského problému v severní Sýrii. A to bylo velmi jasným ponaučením pro Starý svět, který koneckonců usiluje o geopolitickou roli v novém, multipolárním globálním systému, zdůrazňuje novinář.

Klíčovým problémem však je, v jaké podobě nebo dokonce v jakém složení bude potenciální geopolitická struktura: bude to eurozóna bez Itálie, nebo možná pouze unie Francie a Německa, ptá se autor. Na rozdíl od historických trendů upřednostňuje Macron první rozhodnutí, zatímco německá diplomacie stále více připomíná svou výlučnost ve vztazích s Ruskem. To znamená, že i přes své dominantní postavení v Evropské unii by Berlín chtěl vydělat peníze a příjmy z Moskvy do své kapsy, nikoli do kapsy EU, zatímco současné francouzské vedení se stále cítí odpovědné za celý evropský projekt. Ostatně se Macron chtěl stát příkladem nového politického formátu pro celou Evropu v rámci velkého globalizačního projektu, připomíná autor.
 
„Není nutné hovořit, že ve výsledku, bez ohledu na konečnou stabilní variantu vztahů mezi Západem, Ruskem a Polskem, Polsko prohrává v jakémkoliv případě," konstatuje s lítostí. Spojené státy potřebovaly Polsko pouze během přímé konfrontace s Ruskou federací, a to jak potenciálního žháře, tak stimulátora konfliktu – aniž by tuto roli vnímalo. Polsko se však nehodí do žádného scénáře spolupráce mezi Ruskem a Západem, protože nemělo jediný bezpečnostní prvek, žádný alternativní program, který by mohl být realizován, pokud by se změnil „mezinárodní vítr“.

Poláci takovou alternativu nemají a nadále zůstávají věrnými služebníky Spojených států, pracovitými subdodavateli Německa a poslušnými členy Evropské unie. Poláci jsou v situaci, kdy při konfliktu mezi Západem a Ruskem utratili miliardy a po oteplení nezískají jediný zlotý. Spojené státy, Německo a Francie jednají s prezidentem Putinem pouze svým jménem. Západní solidarita neexistuje. A pokud se všichni chtějí vyrovnat s Putinem, znamená to, že projekt izolace Ruska je již úplně mrtvý a bude pohřben, dodává hořce polský novinář Konrad Rękas na portálu Salon24.

Nutno však dodat, že k tomu dopomohlo samo Polsko svojí fanatickou rusofobní politikou.

(kou, prvnizpravy.cz, salon24, foto: arch.)