Svátek má:
Barbora
KOMENTÁŘ: Jan Campbell
Komentáře
Lenka Procházková
prozaičkaDveře číslo 9
Při nekonečném třídění papírů, dokumentů a rukopisů po stěhování je člověk občas odměněn nečekaným nálezem.Ve složce s očkovacími průkazy dětí a kopiemi rodných listů jsem objevila zažloutlý přeložený papír (formátu A5), který měl na přední straně tátovo jméno a dejvickou adresu. Kdysi byl opatřen svorkou, takže sloužil jako obálka skrývající na vnitřní straně sdělení. Vojenská správa Prahy 6 tímto způsobem v červnu 1968 oznamovala, že se Jan Procházka má dostavit v úředních hodinách s občanskou a vojenskou knížkou do dveří číslo 9 k povýšení. Lakoničnost sdělení působí až úchvatně. Tehdy se s tím armáda nemazala, prostě poslala předvolání. Ale i tak nadporučíka (v záloze) povýšení na kapitána potěšilo, vzpomínám si, že dokonce měl kapitánský dekret pár týdnů hrdě přilepený na vnitřních dveřích pracovny.
Povýšení se zřejmě udělovalo záložákům průběžně, začátkem léta 1968 byl (ještě coby nadporučík) táta povolán na vojenské cvičení. Konalo se v kasárnách na Nám. Republiky a na noc se vracel domů. Ale tím benevolence končila, do kasáren musel chodit v uniformě. A s tím byl problém. Za léta, co tátovi uplynula od vojny, vyrostl ze štíhlého vojáka vážený spisovatel, který sice měřil pořád 185 cm, ale vážil o dvacet kilo víc, takže vyfasovanou uniformu nedopnul. Naštěstí byl ale i scénárista a vynalézavé kamarádky na Barrandově pro něj v kostymérně našly odpovídající velikost. Takže cvičení v elegantním filmovém převleku absolvoval a právem pak byl povýšen na kapitána.
Jedna z nejznámějších tátových knih „Přestřelka“ poprvé vyšla v roce 1964 v neuvěřitelném nákladu dvě stě tisíc kusů a okamžitě se stala kultovním románem z vojenského prostředí, takže vycházela opakovaně. Líbila se nejen vojákům (včetně záložáků), ale i knihovnicím, protože hlavní ženská hrdinka Arnoštka byla knihovnice. Po roce 1969, kdy veškeré tátovy knihy byly staženy z knihkupectví i všech knihoven a filmy, ke kterým psal scénáře, skončily v trezorech, právě „Přestřelka“ unikala svozům do vlhkých sklepení, protože mnohé knihovnice román ve výkazech odepsaly jako zničený nebo nevrácený a poskytly mu azyl ve vlastní domácí knihovničce. Ovšem i v době tzv. normalizace se „Přestřelka“ dala sehnat v některých antikvariátech.
Jednou z posměšně vylíčených postav v knize byl nadporučík Zaorálek. A právě předobraz k této románové postavě byl pak oním mužem, který tátu v létě roku 1969 s triumfálním úsměvem „vítal“ ve vrátnici ruzyňské věznice, kam byl Jan Procházka do úřadovny číslo 9 předvolán na výslech...
Román „Přestřelka“ končí návratem pohraničníků z akce proti narušitelům hranic tímto textem:
„… V osobním autě, které jelo před nimi, ležel na zadním sedadle nadporučík Zaorálek. Až ráno, na samotném konci akce, při nástupu a počítání vojáků u mokřaviska, když strkal pistoli do koženého pouzdra, mu vyšla rána. Prostřelil si prostřední prst na pravé noze. Než mu stáhli botu, měl ponožku plnou krve. „Vod toho neumřeš,“ řekl mu kapitán Sedlák. „Neboj se. Ty tak honem neumřeš.“ Ve veliké dálce za auty byl v té chvíli LES. Odtud vypadal už jenom jako slabá čára po obzoru. Nad vysokými topoly kroužilo několik čápů, měli ve strmých větvích proutěná hnízda. KRAJINA V HODINĚ ÚSVITU vypadala tak mylně, jako by svět byl stvořen pro mír a nikoliv pro věčnou válku.“
„… V osobním autě, které jelo před nimi, ležel na zadním sedadle nadporučík Zaorálek. Až ráno, na samotném konci akce, při nástupu a počítání vojáků u mokřaviska, když strkal pistoli do koženého pouzdra, mu vyšla rána. Prostřelil si prostřední prst na pravé noze. Než mu stáhli botu, měl ponožku plnou krve. „Vod toho neumřeš,“ řekl mu kapitán Sedlák. „Neboj se. Ty tak honem neumřeš.“ Ve veliké dálce za auty byl v té chvíli LES. Odtud vypadal už jenom jako slabá čára po obzoru. Nad vysokými topoly kroužilo několik čápů, měli ve strmých větvích proutěná hnízda. KRAJINA V HODINĚ ÚSVITU vypadala tak mylně, jako by svět byl stvořen pro mír a nikoliv pro věčnou válku.“
Lenka Procházková
|
|
|
|
|
KOMENTÁŘ: Jan Campbell