Svátek má: Přemysl

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Kdo se bude smát (2)

Tuto část příspěvku věnuji těm, kteří se snaží najít cestu z hluboké společenské a osobní krize, podobně jako se o to snaží sdružení za obnovu národní suverenity - Kudy z krize (zc.ezirkzyduk@tairaterkes ) a jiní, širší veřejnosti neznámí lidé, včetně politiků s rozumem.

Tvrdím, že jakákoliv úroveň očkování populace nezajistí sociální imunitu. Dnes již prokazatelně víme, že očkování nezaručuje imunitu proti neustále mutujícímu koronaviru. Na druhé straně, především politici si neuvědomují nebo popírají skutečnost, že masové odmítání očkování vytváří imunitu vůči lžím, především komerčně motivovaným a ve zkorumpované společnosti. Očkování - tečka, budete imunní. Za několik dní - nebudete imunní, ale neroznášíte virus. Za dalších několik dní - nebudete imunní, roznášíte virus, ale neskončíte v nemocnici. Za dalších několik dní - nebudete imunní, roznášíte, můžete skončit v nemocnici. Nebudu pokračovat. Přesto se dále tvrdě, s vydíráním a klamáním občanů prosazuje očkování, které nezachránilo ani švédského krále a královnu před onemocněním po třetí očkovací dávce!

Prvnímu slibu – jednou a navždy, dnes následuje již třetí a čtvrtá dávka. To vše v doprovodu přípravy na nutné přeočkování po pěti měsících s informací, že proti omikronu má očkování účinnost cca 25%, monoklonální protilátky nefungují a omikron (prý) ukončí pandemii. Každé z uvedeného bylo oficiálním faktem na dobu omezenou a bez jakéhokoliv ručení. Proč je očkování, které vyvolává rostoucí sociální protesty a diskredituje stát prosazováno ještě dnes? Proč musíme počítat s uzákoněním povinnosti k očkování a používáním neetických a pokryteckých pobídek? Proč i lékařské autority káží o účinných vakcínách a někteří lidé napodobují očkování, se pokusím vysvětlit na příkladu fungování formace mas (davu, v angličtině mass formation) a psychologii davu. Tyto pojmy ze sociální psychologie se staly známými především díky francouzskému sociologovi Gustavu Le Bonovi (1841 – 1931) a v ČR často citovanému Janu Kellerovi. Připomínám současně, že první debata o psychologii davu se uskutečnila v Římě na prvním Mezinárodním kongresu kriminální antropologie 16. listopadu roku 1885, a že mezi Le Bonovy nejznámější práce patří kniha Psychologie davu.

Kniha vyšla poprvé v roce 1895 ve francouzštině a o dva roky později byla přeložena do češtiny. Dnes je k mání v překladu L. K. Hofmana, Z. Ullricha (Portál 2016, 168 stran, ISBN 978-80-262-1028-3). Le Bon ve svém díle dochází k závěru, že každá lidská skupina je vlastně davem. Kdykoli se člověk dostane do skupiny, mění se jeho chování a chová se jako příslušník davu. Le Bon současně tvrdil, že věk, do kterého se společnost dostává (tj. 20. století), je věkem davů. V něm budou rozhodovat davy a jejich vůdci. Současný vývoj ve světě indikuje, že Le Bon se nemýlil. V kontextu covid-19 a jim zdůvodňovaných omezení se nachází mj. důkaz, že masy nikdy netoužily po pravdě. Odvracejí se od důkazů, které jim nejsou po chuti, a raději zbožňují omyl, především pokud je omyl svádí a je lákavý pro realizaci zlozvyků. Člověku odhodlanému popírat fakta a davu, kterému je nabídnuta dodávka iluze, je snadno být pánem. Proto platí, že kdo se pokouší jejich (individuální a davové) iluze zničit, je vždy jejich obětí.

Le Bon je aktuální, protože varoval: pokud si společnost nedá pozor a nebude se bránit sociální izolaci a protináboženské myšlence, že život nemá smysl, skončíme ve stavu, kdy se formace mas stane normou a psychicky poškození lidé mohou převzít vládu. To se stalo nejenom v moderní v historii. Přesvědčivým důkazem je chování davu během francouzské revoluce, nacistický režim, a v neposlední řadě i chování občanů během probíhající segregace způsobené pandemií strachu z covid-19, abych uvedl alespoň tři příklady. Proč píši o chování?

Protože mnozí z nás myslí, že diktatury vznikají na základě použití hrubé síly a strachu a neuvědomují si, že nacistický režim se dostal k moci na základě hlubokého, objektivního a nepopíratelného psychologického fenoménu zvaném: mass formation, ve vlastním možná ne zcela správném překladu formace mas. Fenoménu je vlastní rozplynutí se individua v mase (davu), jeho rezignace na sebekontrolu a lehké podléhání davové sugesci. Tato trojice neumožňuje tvořit si vlastní názor na nic, protože každý názor je davu implantován z vnějšku.

Protože chci pokračovat v mnohaleté osobní a profesionální praxi, která obsahuje tvrzení, že nehledám (jedinou) pravdu, rád se mýlím a proto se i rád omluvím a pozvu na sklenku, když mi někdo dokáže, že se mýlím, nebudu vést monolog a poučovat. Jako záměnu doporučuji seznámit se s následujícím: 1) S příspěvkem The Phenomenon of Mass Formation, autora Dr. Joseph Mercola, zveřejněný 1.12.2021 v Principia Scientific International. 2) S obsahem video-rozhovoru Aubrey Marcuse s Mattiasem Desmetem, profesorem klinické psychologie na Gentské univerzitě v Belgii, ve kterém rozebírá společenské podmínky, za nichž obyvatelstvo nakonec dobrovolně obětuje svou svobodu. 3) S principy patologické vědy, definované laureátem Nobelovy ceny za chemii (1932), americkým chemikem a fyzikem Irving Langmuirem (1881-1957). O nich se poměrně často zmiňuji i v českých příspěvcích i proto, že Langmuirovy principy se staly neoddělitelnou částí všech mnou vedených analýz.

Profesor klinické psychologie Desmet je mj. i statistik. Objevil ve statistických analýzách provedených během pandemie covid-19 zvláštní anomálie a uvědomil si, že naše globální společnost začíná vstupovat do stavu formace mas. Jedná se o typ kolektivní hypnózy potřebné pro vznik totalitního režimu. V podcastovém rozhovoru s Aubrey Marcusem - Desmet rozebírá vzorec, který krok za krokem vede ke kolektivní hypnóze, a způsob, jakým byl tento vzorec v posledních dvou letech nasazen na globální populaci. Desmet varuje před pokračováním na této cestě a nabízí řešení na individuální i na kolektivní úrovni, jestliže jsme schopni a rozhodli se skutečně zabránit trvalé ztrátě svobody, která bude následovat, pokud nic neuděláme.

Hlavní rozdíl mezi diktaturou a totalitou

Je důležité uvědomit si, že klasická diktatura a totalitarismus vznikají z různých příčin. Obecně platí, že v klasické diktatuře se diktátor stává mírnějším a méně agresivním, jakmile jsou umlčeny hlasy jeho opozice. Jakmile se chopí úplné moci, nemusí již být agresivní a může se uchýlit k jiným prostředkům, aby si udržel kontrolu. V totalitním státě dochází k přesnému opaku. Příklady z historie mluví sami za sebe. Dnes i my jsme svědky nástupu totalitarismu. Problém je v tom, že jakmile je v totalitní společnosti umlčena opozice, a to jakýmkoliv způsobem, stát se dopouští největších a nejkrutějších zvěrstev. Pozdě bycha honit!

Doporučuji proto zamyslet a seznámit se mj. se Stalinovým očistným programem z 30. let minulého století. Program vedl k úmrtí milionů lidí během jediného desetiletí. Jako druhý příklad se nabízí nacistický režim. Ten zahájil čistky, které vyústily v holocaust. V obou případech se vše odehrálo poté, co byla potlačena (hlasitá) opozice. Současná společnost se nachází ve zlomovém okamžiku dějin, kdy je opozice proti propagandě pandemie a očkování rigorózně umlčována. Pokud chceme, abychom přežili a nepodlehli globální totalitě, musíme pomoci uskutečnit plnou segregaci mezi EU, USA, ČLR a RF mj. oslabením moci institucí, které byly založeny pod vedením USA po ukončení druhé světové války a uvědomit si, že od chvíle, kdy nebudou žádní protivníci očkování, nebo budou (teoreticky) všichni očkováni, objeví se nová skupina, která bude konat podle předem zmíněného principu totalitarismu. Proč?

Protože totalitáři nepřestávají páchat zvěrstva po porážce opozice. Proto to nejhorší máme před sebou. Především tehdy, bude-li společnost čekat na zázrak (vakcín, sprejů či tabletek), dávat přednost zvonění klíči, nebo si hrát na revoluci, sedíc na divanu s výhledem na ulici. Připomínám, podobně jako Desmet vůdce Stalina. Ten měnil jednoho obětního beránka za druhým, protože mu docházely skupiny, na které by mohl svalovat vinu. Nakonec vyvraždil polovinu členů komunistické strany, přestože většina z nich mu byla loajální a nic špatného neudělala. Očkovaní a jeho propagandisté by proto měli uvědomit si, že je jen otázkou času, kdy přijde řada i na ně. Tragický konec, jak dokazuje historie, totiž čeká všechny společnosti formované masou. Tragika a absurdita přijetí totalitarismu jsou v tom, že lidé, kteří podlehnou jeho kouzlu, často nakonec souhlasí s tím, že si zaslouží zemřít a jdou často dobrovolně i na smrt. Ve své podstatě se jedná o menticidu. To je zabití mysli a schopnosti samostatně, racionálně a kriticky myslet (ve smyslu konstruktivně). Na druhé straně menticida bez pauzy buduje základ pro hlubokou a slepou důvěřivost. O tomto druhu vražd se v politicky korektních médiích nepíše. Telata tleskají svým řezníkům - tak jsem svého času nazval jeden z příspěvků.

V něm jsem indikoval, že lidé, kteří jsou pod vlivem masové hypnózy (formace mas), pociťují větší sociální izolaci než kdykoli předtím, menší smysl a cíl života, více úzkosti a volně plovoucí agrese než dříve. Výsledkem je, že formace mas stírá individualitu. Skupina se stává veledůležitou a jednotlivec nepodstatným. Proto bylo v historii a je možné i dnes setkat se se situacemi, ve kterých lidé akceptují, že oni, jejich rodiče nebo děti si zaslouží nebo musí zemřít pro blaho společnosti. Desmet v rozhovoru říká: Všichni jsou v podstatě stejně hloupí. Nezáleží na tom, jak chytří nebo inteligentní byli předtím. Ztratí veškerou schopnost kritického myšlení, ztratí všechny individuální vlastnosti. Zmiňuji se o tomto fenoménu, protože mě šokuje s jakými argumenty, strachem a obavou v očích někteří rodiče i v kruhu mých známých jsou ochotni nechat očkovat své nevědoucí a bezbranné děti experimentálním produktem bez garance státu, který je může vyřadit ze života, a který neobstojí v prověrce používající sedm symptomů patologické vědy. Souhlasím s Desmetem v tom, co říká v rozhovoru: Totalita je monstrum, které VŽDY požírá své vlastní děti. Proto je potřeba vyzbrojit se především chladnou hlavou, rozumem, nepopíratelnými fakty, včetně Aschova experimentu z roku 1951.  Experiment je označován jako test konformity, uspořádal ho Solomon Eliot Asch (1907-1996), polsko-americký sociální psycholog židovského původu (41. nejcitovanější psycholog 20. století) a vypovídá o velkém vlivu konformity. Její dosažení je jedním z úkolů všech omezení.



Jak a kudy z krize

Cílem strategie a jak zabránit totalitě je - nedovolit ukončit formaci mas i když víme, že jednou spuštěný proces nelze nikdy zcela zastavit, nebo dokonce anulovat. V příspěvku Střípky 1-1-2022 jsem se zmínil o procentech a skupinách lidí, které nazývám zbabělci, Ja-sageři a lidé s páteří. Procenta skupin v podstatě potvrzují i Ashovy experimenty. Ty přesvědčivě ukázaly, že existují tři skupiny lidí: ti, kteří se nechají okouzlit a skutečně uvěří, že špatná odpověď je správná; ti, kteří vědí, že odpověď je špatná, ale neodváží se říci pravdu, takže souhlasí s tím, o čem vědí, že je nepravdivé; a ti, kteří vědí, že odpověď je špatná, a řeknou to. Výsledky experimentů indikují, že pouhých 25 procent, je ochotno jít proti davu, bez ohledu na to, jak absurdní a zjevně nesprávný je názor davu! Dvě třetiny lidí jsou ochotny souhlasit s idiokracií. Kdo nemá pochyb o pandemii a očkování, nebo komu nepřipomínají nic procenta kolektivní imunity (70 - 90%) nebo vládou požadovaná výše proočkovanosti (100%), tomu není pomoci. Loutkovodiči politiků, slouhů a expertních komisí, včetně těch specializovaných na covid-19 vědí přesně, co, kde, jak a proč to dělají. Nejsou to hloupí lidé. Vědí o své misi, mají vize, které jsou všeobecným deficitem ve společnosti a mají velké množství nekriticky myslících a dobře placených slouhů.

Podle profesora Desmeta je třeba, aby se protivníci očkování spojili a vytvořili jednu velkou skupinu. Tím ta největší 40 % skupina (tedy ti, kteří popřeli své výhrady, rozum a souhlasí s očkováním jen proto, že mají strach ze ztrát, bojí se ostrakizace) získá alternativní platformu pro společenské stmelování. Velká část z uvedených 40 % se s pravděpodobností hraničící s jistotou přidá k protitotalitní skupině, než aby následovala myšlení, s nímž plně nesouhlasí. V takové chvíli dojde odstartovaná formace mas rychle ke konci svého působení. Totalitní stát se stane stínem a varováním, protože ti, kteří umožnili formaci mas zakořenit se a růst, se již procesu neúčastní. Bez formace mas totiž nemůže být nikdy převzetí moci totalitou úspěšné.

Dále Desmet radí mluvit nahlas - hlasitě. Je známo, že mluva nahlas může pomoci minimalizovat počet lidí, kteří se nechají zhypnotizovat. Nelze také vyloučit, že mluvení nahlas probudí některé z těch, kteří již jsou pod vlivem kouzla formace mas a hypnotizováni. Podle Desmeta výzkum ukázal, že mluvení nahlas omezuje páchaná zvěrstva. Proto říká: Podle mého názoru není řešením přestat mluvit. Je to to nejdůležitější, co můžeme udělat.

Z každodenního života mnozí, včetně autora příspěvku vědí, že není snadné mluvit. Marcus a Desmet jako pomoc nabízejí k zamyšlení výhodu skutečnosti, kterou má totalitní režim, a kterou mnozí z nás znají z každodenního života: totalitní režim může dnes prakticky vše kontrolovat prostřednictvím centralizovaných médií, cenzury a autocenzury. Proto není divu, že masová a politicky korektní média jsou klíčovým nástrojem pro úspěšnou formaci mas.

Jako třetí akční bod se nabízí tvoření paralelních struktur. Marcus a Desmet představují sílu této strategie na příkladu Václava Havla a výsledku jeho působení v paralelní struktuře. Politický disident se nakonec stal prezidentem Československa. Paralelní struktura, pokud vím, téměř vždy zapadá do totalitní společnosti a zároveň se jí morálně vymyká. Proto dostatečný počet paralelních struktur dovoluje vznik paralelní kultury. Ta funguje jako refugium, útočiště zdravého rozumu. Havel tuto strategii vysvětluje ve své knize Moc bezmocných. Desmet s referenci na Havla proto tvrdí, že totalitarismus se nakonec vždycky zničí sám. Psychologické základy jsou natolik sebedestruktivní, že se systém rozpadne. To je dobrá zpráva. Zůstává ale otázka: Kde a jakou je ta zpráva špatná?

Dovoluji si nabídnout krátkou odpověď formou zkušenosti ze života a studia mála z historie. Totalitní systém může přežívat dlouhou dobu, než se rozpadne. Na jeho konci bývá téměř vždy jen málo přeživších. Podobně jako Desmet se domnívám, že nová globální totalita ve vztahu k regionálním totalitním systémům vedených diktátory se může zničit rychleji. Klíčem k úspěchu je proto přežití mimo totalitní systém v očekávání jeho sebedestrukce s pomocí ignorování. Naučit se ignorovat není jednoduché a vyžaduje to praxi. Proto schopnost ignorovat by měla patřit k nezbytným uměním a návykům v životě a měla by být rozvíjena ve speciálních kurzech. Osobně jsem přesvědčen zkušenostmi ze života, že stejně podobně jako v medicíně, je mnohem snazší totalitě předcházet, než se z ní později snažit vymanit. Abychom toho dosáhli, musíme zabránit čtyřem základním příčinám zhoršování zdravotního stavu, jinými slovy, zpomalení léčebného a zkvalitnění udržovacího procesu. Ten obsahuje i formování mas společnosti: 1) sociální izolaci, 2) bezcílnost, 3) nespokojenost doprovázenou úzkostí a 4) frustraci doprovázenou agresí. Tím jsem definoval úkoly těch, kteří přežijí současný experiment kognitivního kapitalismu s globální pandemií strachu z covid-19 a novou formou totality.

Několik faktů

Dnes víme, že covid-19 modely výrazně přeháněly hrozbu. Bylo to bez pochybností prokázáno již koncem května 2020. Například předpověď Imperial College v Londýně: pokud se Švédsko neuzavře, zemře do konce května 2020 - 80 000 lidí. Skutečnost: Švédsko se rozhodlo neuzavřít a do konce května zemřelo pouze 6 000 lidí s diagnózou covid-19. Prakticky všechna protiopatření proti covid-19 jsou podle oficiálních sdělení založena na matematických modelech a vědeckých poznatcích. Nabízí se mi otázka, kterou si klade i Desmet: Když se bez pochybnosti prokázalo, že původní modely byly zcela chybné, (proč) opatření pokračovala, jako by se nic nedělo a modely byly správné? Jednou z mála pravdivých odpovědí může být tvrzení, že modelování a věda nebyly základem nebo dokonce součástí rovnice. To, jak říká Desmet, bylo silným znamením, že na psychologické úrovni se děje něco, co je opravdu silné.

Aby toho nebylo málo, připomínám varovný signál. Ten potvrzuje, že je něco opravdu špatně. To špatné představuje skutečnost, že nikdo z českých politických představitelů a EK zřejmě nebral v úvahu vedlejší škody opatření. Nevím o žádné veřejně dostupné analýze nákladů, přínosů a rizik realizovaných a budoucích covid-19 opatření. Mohu si proto představit, že se jedná o trestuhodné, nezodpovědné jednání a zneužití úřední moci. To i přesto, že Světová zdravotnická organizace (WHO) dokonce varovala, že opatření mohou vést k nadměrnému počtu úmrtí v důsledku hladomoru. Mimo jiné, ten je již za horizontem. Nikde jsem neviděl matematický model WHO, který by zohledňoval počet úmrtí prokazatelně způsobených virem a vedlejší škody způsobené protiopatřeními. Proto se nabízí prosba k politikům o odpověď na otázku: Jak je možné bez analýzy posoudit, zda protiopatření nemohou být škodlivější než virus? Protože se jedná o oblast veřejného zdraví, zadlužování státu na dekády a udržování při životě přežitý hospodářský a politický systém, bez analýzy nelze udělat rozumné rozhodnutí a odpověď by neměla na sebe čekat dlouho. V případě covid-19 se postupovalo a postupuje tak, jako by vedlejší škody byly nepodstatné. To by nemělo být těžké dokázat i u soudu. Vše, co lze pozorovat ve společnosti, analyzovat a dedukovat z veřejně dostupných dokumentů indikuje na záměrně vytvořený rozpor (contradiction), který nemůže běžný občan řešit.

Závěr

Vědoucím je známo, že klíčovou podmínkou formace mas a davové hypnózy je deficit společenských vazeb. Jinými slovy, společenská izolace v masovém měřítku. To je přesně to, o co šlo a jde při zavedení karantény. Bylo, a je nám vtloukáno do hlavy, že jakýkoli kontakt s ostatními, včetně členů vlastní rodiny může znamenat rozsudek smrti. Současně se ignoruje, že západní konzumní a zábavní společnost dlouho před pandemií trpěla nedostatkem společenských vazeb a kvalitních vztahů, a že atomizace společnosti představuje klíčovou podmínku pro start formace mas. Další podmínku pro start formace mas představuje výsledek výzkumu, ze kterého Desmet cituje: Polovina dospělých má pocit, že jejich zaměstnání je zcela bezvýznamné a nepřináší žádnou hodnotu ani pro ně samotné, ani pro ostatní. V jiném průzkumu z roku 2012 se píše, že 63 % respondentů uvedlo, že své pracovní dny prožívají jako náměsíční a do své práce nevkládají žádné nadšení. Zjištění dlouho před vyhlášením pandemie představuje důležitou podmínku pro masovou hypnózu.

Co se týče tzv. volně plovoucí úzkosti a volně plovoucí nespokojenosti platí definice, že volně plovoucí úzkostí se rozumí úzkost, která nemá žádnou zjevnou nebo zřetelnou příčinu. Příklady neuvádím, protože je zná mnoho čtenářů, zcela určitě každý lékař a každá zdravotní pojišťovna. Obliba a používání antidepresiv a psychiatrických léků jsou v české kotlině vysoké a představují další splněnou podmínku startu pandemie dlouho před ním. Co se týče tzv. volně plovoucí frustrace a agrese, lze prokázat, že mají tendenci přirozeně navazovat na předchozí tři uvedené podmínky startu pandemie, protože frustrace a agrese také nemají žádnou zřetelnou příčinu. Pro všechny je společným strach z budoucnosti, pocit, že se něco se musí stát, jen nevíme kdy a co, a skutečnost, že věda, logika a korektnost s nimi, a tím i s pandemií, nemají nic společného. Hypnotické kouzlo formace mas vede lidi s krátkozrakým zaměřením na ukojení chtíče a přání, ne však základních potřeb, a k sebedestrukci. Proto i v případě přežití a uvědomění si následků jim nebude do smíchu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell