Svátek má:
Mikuláš
Komentáře
Jan Campbell
analytik, publicistaNepřilévám benzin do ohně, ale…
Po dotazích čtenářů reaguji na příspěvek (29.7) profesora medicíny a kardiologa Josefa Veselky (1965) - Diagnóza: Proč stojí za to znovu se vyjadřovat k válce na Ukrajině.Předem vyjadřuji obdiv profesorovi za jeho aktivity odborné, ale i v oblasti beletrie a žurnalistiky. V roce 2017 mu vyšla kniha povídek - Překroč ten stín. Ve stejném roce začal s psaním sloupků do přílohy Hospodářských novin. Ty se staly základem pro dvě knihy: Velká vizita a Kardiologova příslužba. Od dubna 2020 do září 2021 vycházel každý týden v Lidových novinách seriál jeho mikropovídek z nemocničního prostředí pod titulem Špitál. V roce 2021 vyšel román Srdcaři. Jak potvrzuje jeho dnešní příspěvek, je také aktivní jako externí komentátor Seznamu Zprávy. K obdivu si ale dovoluji připomenout následující:
- Cituji z jeho příspěvku: Jednou z největších vymožeností současnosti je svoboda slova… I proto mají mediální diskuze takový význam – ovlivňují nejen některé čtenáře, ale dostávají se i k uším mocných, kteří mají potenciál měnit společnost. Pan profesor se hluboce mýlí. Jedna z realit potvrzuje, že žádná média v podstatě nebyla, nejsou a nikdy nebudou nezávislá, objektivní a pravdivá. Proč? Protože média vždy někdo vlastní. A kdo platí, objednává muziku. Platí to i v případě pana profesora. Pravdivá média být nemohou, protože neexistuje jedna všeobecně platná pravda kromě té, že každý musí umřít, žádný strom neroste do nebe a nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Platí to i v oblasti diagnostiky i kardiologie. Mocní, které podle pana profesora mají potenciál měnit společnost, jsou pouze bezmocné loutky.
- Přísloví: Ševče, drž se svého kopyta. Proč by se měl pan profesor držet svého kopyta? Protože se mi jeví, že v oblasti politiky se nic nepoučil ani z doby, kdy byl členem konzilia lékařských expertů, kteří pečovali o zdraví Václava Havla. Proto jeho dnešní blábolení na Seznamu pod výše uvedeným názvem patří do kategorie žvanění, tj. bulšitu v mediální sféře. A protože o nebožtících se má mluvit jenom dobře, budu raději mlčet.
- Zahraniční politika se neformuluje v Černínském paláci, ve Strakovce či na Hradě, ale celá desetiletí daleko za oceánem a s účastí profesionálů v Langley. Tam dávno zaměnili světovou válku a barevné revoluce na permanentní moderní světovou válku. O ní se nikde z pochopitelných důvodů nediskutuje. Lid požaduje klid! Cesta k němu ale není legrace a něco pro mladé politické a analytické rychlokvašky bez životní zkušenosti. Přesto odpověď na rozpínavost NATO je jednoduchá: V kapitalismu, který je založen na expanzi, nemůže mít vojenská složka založená k ochraně zájmů neexpanzivní funkci a poslání. Vysvětlování politiků a jim podobných autorit o mírovém poslání NATO je klam, a určeno pro občany neznající funkce geopolitického systému, vojenských bloků a jako test úrovně debility občana.
- Je potřebné šířit vědění o vysoké emocionalitě Čechů, proradnosti, dezorientaci ve světě hodnot, objektivních trendech, úpadku kvality vzdělání a post-kovidových změnách kognitivních funkcí, včetně vnímání. Protože ty ve výsledku vytvářejí mylný dojem, že nás se to netýká, nemůže se to stát, a že případná velká válka se obejde bez Čechů či Evropanů.
Již proto válka na Ukrajině v roli pracovního modelu s předákem - hercem v křesle moci bude trvat mnoho let. Kolik let? Nevím, abych byl upřímný. Vím ale, že žijeme v době, kdy neutrální státy Evropy se stávají partnery NATO, a zbytek Švýcarské neutrality se vypařuje. Evropa přechází ze stádia feudálního vazala USA k plnohodnotnému modernímu otroctví. Velká část zemí nepatří Evropanům a EU nemá žádné kulturní a existenciální prostředky, včetně politicko-vojenských, aby mohla zabránit realizaci dlouhodobého plánu USA. O něm se nepíše a nemluví, protože obsahuje systémové a posloupné pokoření Evropy. Evropa bude povinna přijmout patronát USA a svěřit jim do rukou její život a smrt. A zároveň i evropské zdroje. Nebude-li Evropa chtít přijmout patronát USA, jeví se mi pro ni jako jedno z náhradních a představitelných řešení tragický osud Ukrajiny. I takový osud je potřeba si uvědomit, připravit se na něj a ne ignorovat takovou možnost.
Je proto nutno akceptovat, že jednotná a nezávislá evropská politika neexistuje, o české nemluvě, zánik Evropy je v podstatě skutečností a geostrategické plánování Ruska a Číny vychází z těchto faktů. To bude mít vliv na naší budoucnost, vývoj společnosti a kvalitu občanů, ať se nám to líbí, nebo ne.
V závěru cituji z interview, které jsem dal - Naše Pravda, které ale ještě nebylo zveřejněno. Současně věřím, že nepřilévám benzin do ohně. Co se týče války na Ukrajině, výsledkem bude porážka Západu v jedné z několika forem, o nichž se nebudu zmiňovat. Nový státní nebo administrativní útvar na části území dnešní Ukrajiny bude mít dál funkci drona – kamikaze proti Rusku do té doby, než se ukotví nové uspořádání světa. V něm EU, v pozměněné formě, bude bezmocnou loutkou, USA odejdou z NATO a národní státy Evropy zmizí.
Rusko se dlouhá léta neotočí obličejem k Evropě a Německu nepomůže. Čína se bude snažit upevnit strategické spojenectví s Ruskem, a spojenectví typu BRICS budou mít větší vliv na obchodní a finanční vztahy ve světě než je tomu dnes. USA nezbyde nic jiného než se vydat na cestu k dalšímu boji s již vyhledaným nepřítelem, Čínou, budou-li chtít zůstat velmocí. Nebo se budou muset smířit s novou rolí, ideálně beroucí na zřetel, že militarismus je neslučitelný s demokracií. Ta již dávno imigrovala i z USA. V nové roli USA mohou pak působit na poli zbídačené Evropy jako jedna z regionálních mocí po ukotvení nového světového systému civilizačních bloků.
V době, kdy mnozí z nás zapomenuli, že války je snadné začít, ale nesmírně obtížné je ukončit, že tam, kde se ctí bohatství, se pohrdá vším, co je čestné: věrností, slušností, studem, a že čím vyšší je jednoho pozice, tím méně svobody on má, řešit problém či výzvu potřebuje desetkrát více vědění a znalostí, než je ve skutečnosti třeba. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
|
|
|
|
|
KOMENTÁŘ: Petr Žantovský
KOMENTÁŘ: Zbyněk Fiala
KOMENTÁŘ: Ladislav Jakl