Svátek má:
Barbora
KOMENTÁŘ: Jan Campbell
Komentáře
Jan Campbell
analytik, publicistaPříklad strachu a krátkozrakosti
Zamýšlená webová stránka Pharus de Victoria, na které by měly vycházet v češtině a němčině příspěvky a další informace autora tohoto článku za symbolickou finanční kompenzaci, je zatím v nedohlednu....A to z důvodů vlastní programátorské neschopnosti, víře v nabídnutou pomoc a určité nerozhodnosti s odpovědí na smysl záměru v pokročilém věku, v době metastazující cenzury a marnosti týkající se jakýchkoli potřeb profesionálů ve sféře vzdělání v současné EU, identifikace rizik a trendů a jejich následků, a v neposlední řadě, vývojového procesu týkajícího se přechodu od národního státu ke státu civilizačnímu.
Podobně v nedohlednu je návrat EU k hospodářské spolupráci, tradiční diplomacii, spolupráci s Čínou, Ruskem, a mnoha dalšími státy v politické, hospodářské, ekologické a kulturně-vzdělávací sféře. V kontextu zmíněného mimo jiné se nachází potravinová, vodohospodářská a energetická nezávislost, včetně jaderných elektráren.
Dnešní příspěvek doporučuji číst v kontextu alespoň dvou článků na uvedené téma: Ekonomický kurz (spravedlivého) Kazachstánu (DE-Wirtschaftskurs des gerechten Kasachstan, 8-23.9 2023) a Jaderná energetika ve Střední Asii (DE-Kernenergie in Zentralasien, 08.03, 16.03.2024), ve kterém jsem se zmínil o záměru Kazachstánu postavit první jadernou elektrárnu (JE).
Energetická situace v Kazachstánu
Nedostatek energie v Kazachstánu byl dříve považován pouze za potenciální problém. Odborníci předpovídali, že země bude čelit energetickému deficitu ve výši 2-2,5 gigawattu od roku 2030, kdy výrazně vzroste populace a průmysl.
Skutečný nedostatek energie v Kazachstánu se však projevil již v letech 2020-2021, paralelně s pandemií covidu. Důvodem nedostatku energie je růst populace a ambiciózní plány vlády na modernizaci průmyslu. Již nyní existují případy, kdy je malým průmyslovým odvětvím a malým podnikům odepřeno připojení k elektrické síti z důvodu nedostatku kapacity. V první řadě mluvíme o Alma-Ata a Alma-Ata aglomeraci, které dobře znám z dob téměř pětiletého působení jako vedoucí koordinační kanceláře EU programu TACIS a jako poradce dvou premiérů.
Nyní Kazachstán vyrábí asi 20 gigawattů elektřiny a deficit je asi 10 procent, tj. 2 gigawaty. Někteří experti ale tvrdí, že reálný deficit může dosáhnout až 6 gigawattů.
Pro Kazachstán je takový nedostatek komplexní politickou, technologickou a hospodářsko-sociální výzvou. Pro srovnání uvádím, že v ruském měřítku několik velkých měst spotřebuje tolik energie najednou jako celý Kazachstán. Kromě toho nevěřím, že mám k dispozici objektivní čísla. Proto je důležité vzít v úvahu rozdíl mezi instalovaným výkonem a skutečnou výrobou. Myšlenka výstavby jaderné elektrárny se tak stala a zdá(la) tak atraktivní, protože výhodou každé jaderné elektrárny, na rozdíl od větrných turbín nebo uhelných elektráren, výroba energie je stabilní na úrovni 95-98 procent instalovaného výkonu.
Diskuse o výstavbě jaderné elektrárny v Kazachstánu začala již v roce 1999, během prezidentství Nursultana Nazarbajeva. V roce 2014 Rusko a Kazachstán dokonce podepsaly memorandum o záměru postavit jadernou elektrárnu. Jedním z důvodů zpoždění projektu bylo silné environmentální hnutí Nevada-Semipalatinsk, které vzniklo, pokud mě paměť neklame, na konci 80. let. Mnoho lidí se i dnes obává opakování černobylské katastrofy z roku 1986 a pamatuje si kontaminaci stepí radiací v důsledku testů jaderných zbraní v Semipalatinsku ve 40. a 80. letech 20. století. Vzpomínka na tuto dobu je zakořeněna v myslích lidí.
Rozhodnutí stavět jadernou elektrárnu ale není jediným problémem. Proč?
Katastrofy způsobené člověkem jsou daností. Paměť lidí, nehledě na politické a mediální masáže je živá. Průzkumy veřejného mínění oprávněně vyvolávají pochybnosti o jejich spolehlivosti. Platí to i pro Kazachstán, kde sociologie, diplomaticky formulováno, je přeregulovaná, myšlení Kazachů se zásadně odlišuje od myšlení Evropanů, loutkovodičů kazašských elit, hlavních sousedů (Rusů, Číňanů) a proto nemůže být jasné, co si lidé skutečně myslí. Nicméně podle kazašského Institutu pro strategická studia 48 procent obyvatel podporuje výstavbu jaderné elektrárny, 35 procent je proti a zbytku je to jedno.
Zastánci jaderné energetiky představují mlčící většinu a nepodporují veřejně výstavbu jaderné elektrárny mimo jiné na základě místních zvyků, zkušenosti (z nemožnosti v Astaně postavit nadzemní metro) a přesvědčení, že místní úředníci nejsou dostatečně kvalifikovaní, aby řídili tak složitý a nebezpečný průmysl. O názorech progresivní západně orientované kazašské inteligence se nebudu rozepisovat, kromě zmínky, že je přesvědčeni, že výstavba jaderné elektrárny je jakousi zástěrkou pro ruskou expanzi a proto nechtějí, aby elektrárnu postavilo Rusko. Podle jejich názoru by to mohlo zvýšit závislost Kazachstánu na Rusku a my nemůžeme být oklamáni, proto jsme proti, hlásají.
Proč (ne)lze elektřinu dovážet z Ruska
Kazachstán je v současné době jedním z největších odběratelů ruské elektřiny. To však není vše. Kromě nedostatku energie se Kazachstán potýká s komplexním problémem. Týká se rozděleného energetického systému. Ten je následkem velkého území státu a spojen se skutečností, že většina energetických zařízení byla postavena v sovětských dobách, aniž by se braly v úvahu požadavky na systém v případě rozpadu SSSR.
Pro doplnění uvádím, že v Kazachstánu jsou tři nezávislé energetické okruhy: severní, západní a jižní. Jsou propojeny v jednom bodě poblíž jezera Balchaš. A právě tam se plánuje výstavba jaderné elektrárny.
Problém je ale v tom, že severní energetický systém je blíže k území Ruska a zůstává v přebytku, protože se tam nacházejí hlavní výrobní kapacity. A hlavním zdrojem nedostatku energie jsou jižní regiony. Na jihu není možné vzít elektřinu, protože Kyrgyzstán a Uzbekistán se sami blíží nedostatku energie.
Kromě toho zmíněná trojice států se potýká s problémem rostoucích životních nákladů, nedostatkem peněz v hotovosti, strachu ze sankcí USA, zpomalujícího se hospodářského růstu v systému bez budoucnosti a praktické neexistenci alternativního řešení. To vyžaduje duch doby mimo jiné ve formě zřeknout se jednou a navždy tzv. mnoho vektorové politiky a snahy tancovat na několika svatbách současně. Jinými slovy: umět rozhodnout se v kontextu antropologické války, nového dělení světa na bloky a uvědomění si, že vztah se sousedy je důležitější než požehnání ze zámoří. V situaci, kdy lidé čelí hrozbám přežití, otázka výstavby jaderné elektrárny přestává být prioritou. Úroveň ekonomického a sociálního optimismu Kazachstánců je dnes podle osobního hodnocení na jedné z nejnižších úrovní v historii.
Referendum o výstavbě jaderné elektrárny
Nabízí se otázka: Proč referendum.
Kazachstán se od zvolení prezidenta Tokajeva připravoval na klíčové referendum o výstavbě první jaderné elektrárny v zemi. V době, kdy pracuji na tomto příspěvku (6. října 2024) probíhá hlasování jehož výsledky nejsou zřejmé, protože v této otázce ve společnosti nepanuje shoda, podobně jako je tomu v EU. Předpokládám, že alespoň předběžný výsledek referenda se dovím před odesláním příspěvku do redakce a nevylučuji současně, že může být z politických důvodů masírován.
Pokud občané schválí podobu jaderné elektrárny, o realizaci projektu budou soutěžit společnosti z nejméně pěti zemí: Rusko, Spojené státy, Japonsko, Korea, Čína a Francie. Ke dni práce na příspěvku podle dostupných informací však zůstávají pouze Jižní Korea, Čína a Francie. Proč? Spojené státy odmítly výstavbu z finančních důvodů a situace s Japonskem zůstává nejasná.
Kazašský prezident Kasym-Žomart Tokajev čelí obtížné volbě mezi svým nejbližším sousedem (prý i spojencem) a západními partnery. Kromě toho prezident potřebuje veřejnou legitimizaci mimo jiné proto, aby projekt JE nebyl omezen poté, co přestane být prezidentem. Prezident ve skutečnosti je plnohodnotným prezidentem něco málo přes dva roky a snaží se realizovat politiku založenou na konceptu naslouchajícího státu: opírá se o sociologická data a referenda. Nedávné ústavní změny byly například přijaty také prostřednictvím referenda.
Problém pro každého prezidenta představuje skutečnost, že každé referendum je rizikem, pokud jeho výsledek nelze přesně předpovědět. Nejenom v Kazachstánu volby, ne vždy odrážejí skutečnou náladu občanů: rozdíl mezi tím, jak lidé hlasují a jak se hlasy sčítají, je nabíledni. Proto prezident je zřejmě přesvědčen, že má situaci pod kontrolou, a že lidé jsou opravdu zaneprázdněni jinými problémy a věří, že referendum tuto otázku ukončí. Současně Tokajev s pravděpodobností hraničící s jistotou chápe, že výstavba jaderné elektrárny bez referenda by mohla podkopat jeho legitimitu. Proto je v taktice prezidenta je racionální jádro, nehledě na skutečnost, že otázka o výstavbě by měla být adresována odpolitizovaným odborníkům, nikoli masám.
Proč se o projekt výstavby elektrárny zajímají zahraniční společnosti
Zahraniční zájemci o výstavbu se objevili podle osobního očekávání v roce 2022, po zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině. Bylo jich pět. Nyní, jak jsem se již zmínil, zůstávají pouze Jižní Korea, Čína a Francie.
Pro Francii je výstavba JE spíše zahraničněpolitickým projektem. Prezident Macron v odcházení v projektu působí jako navigátor s myšlenkou po mně potopa.
Jižní Korea vidí výstavbu JE jako příležitost pro mezinárodní ekonomickou expanzi. Osobně pochybuji o jejich úspěchu v Kazachstánu. Proč? Původně plánovali postavit uhelné tepelné elektrárny v Kazachstánu, ale nebyli spokojeni s cenou a podmínkami spolupráce.
Čína vidí projekt JE jako součást své strategie rozšířit svůj vliv ve Střední Asii.
Proto je reálné hovořit o dvou kandidátech – Číně a Rusku. Možná o nějakém rusko-čínském konsorciu, jako pokusu zamlžit účast Rosatomu. Tomu napovídá dnešní tisková zpráva z Kazachstánu, podle které prezident Tokajev hlasoval ve volební místnosti č. 211, nacházející se v Prezidentském centru a organizoval brífink pro zástupce médií, na kterém řekl, že pokud bude projekt schválen občany v referendu, mezinárodní konsorcium postaví první jadernou elektrárnu v zemi. Prezident poznamenal, že jeho osobní vizí v této otázce je, že v zemi by mělo fungovat mezinárodní konsorcium, které se bude skládat ze světových společností s pokročilými technologiemi.
Tímto prohlášením prezident indikuje strach z vlastní kuráže, ze západních spojenců, krátkozrakost a slabost v rozhodování ve věci spojené s vizí, profesionalismem a suverenitou.
V čem je problém s konsorciem
Když se na koncept konsorcia podíváme zvenčí, může se zdát, že přišli dva, například Rusové a Číňané, nebo Korejci a Francouzové a postavili všechno napůl. Reaktor ale nelze postavit napůl – bude buď čínský, nebo ruský, nebo korejský, nebo francouzský. Dále: v každém konsorciu jsou vedoucí společnosti a dodavatelé. Ti pracují na vedlejší koleji pod vedením vedoucího konsorcia. A zde vyvstávají otázky.
Například:
Proč by se mělo Rusko zapojit, když je přitom připraveno financovat a stavět i zítra? Proč by mělo o spolupráci jednat s Čínou, když není vůbec jasné, zda mají ještě zájem na výstavbě a jak velký je? Analogie platí i pro pár Francie – Korea. Přitom je nabíledni, že ve skutečnosti nikdo, kromě Ruska, není připraven postavit jadernou elektrárnu v Kazachstánu právě teď a k tomu na vlastní náklady.
Proč by se mělo Rusko zapojit, když je přitom připraveno financovat a stavět i zítra? Proč by mělo o spolupráci jednat s Čínou, když není vůbec jasné, zda mají ještě zájem na výstavbě a jak velký je? Analogie platí i pro pár Francie – Korea. Přitom je nabíledni, že ve skutečnosti nikdo, kromě Ruska, není připraven postavit jadernou elektrárnu v Kazachstánu právě teď a k tomu na vlastní náklady.
Kazachstán ve skutečnosti nemá rozpočtové prostředky na výstavbu jaderné elektrárny. Nemůže podle osobní znalosti situace vyčlenit 10 miliard dolarů plus ze státního rozpočtu. Všechny větší peníze kazašských oligarchů leží v bankách na Západě a nikdo nedovolí použít tyto peníze pro výstavbu JA v domovině vlastníků čistých a nečistých peněz. Proč?
Protože již z vlastní analýzy získané informace indikují, že západní země pod vedením USA mají o projekt zájem, aby ještě více odřízly Kazachstán od svého nejbližšího spojence, Ruska. USA současně povolily Francii, Koreji, Japonsku účasti v soutěži o projekt. A Kazachstán, jeho vedení, včetně prezidenta tuto strategii buď nepochopily, nebo mají strach ji veřejně diskutovat. V marné naději Kazachstán očekává, že Francie nebo Spojené státy budou schopny lobbovat za přidělení půjčky na výstavbu prostřednictvím mezinárodních úvěrových organizací, aby se Rusko této záležitosti neujalo. I když napsané může na první pohled být posuzováno jako část vyjednávající strategie, není tomu tak. Proč?
Možnost, že Kazachstán se bude snažit zastrašovat Rusko, Francii nebo Koreu a řekne-Pospěšte si, bylo by nutné snížit náklady, jinak nám vaši konkurenti postaví jadernou elektrárnu-patří do říše zbožných přání, do myšlení spekulantů a rádoby profesionálů, včetně politiků nové doby.
Kazachstán má možnost realizovat svůj záměr buď na úvěr Západu, nebo jako v případě běloruské jaderné elektrárny postavené Rosatomem, nebo podle modelu postav si sám-provoz (built, opearate, transfer), jako tomu je v případě Turecka. Rosatom elektrárnu postaví na vlastní náklady bez půjček, spravuje ji, má zisk z prodeje elektřiny a po splacení elektrárnu převede na stát. Čína může poskytnout půjčku, postavit stanici sama a postupně se investice vrací.
V současné době pouze Rusko a Čína jsou připraveny tímto způsobem stavět jaderné elektrárny a realizovat projekty pro které mají špičkové a prověřené technologie bez potřeby kolonizovat stát a žvanit o bezpečnostních rizicích. Mají-li státy-objednavatelé skutečně zájem na mírovém soužití a vědecko-technické a kulturní spolupráci, rozhodnutí je jednoduché.
Do jaké míry je pro Rusko zásadní stavět jaderné elektrárny výhradně samo?
Jsem přesvědčen na základě znalosti, zkušenosti a analýzy hlavních trendů spojených s antropologickou válkou, že otázka je s pravděpodobností hraničící s jistotou principiální i proto, že již dlouhou dobu o ní mluví a mluvil na nejvyšší úrovni prezident Vladimir Putin.
Proto předpokládám, že v případě odmítnutí Rosatomu může dojít k nedorozumění. Vztahy mezi Ruskem a Kazachstánem jsou v současné době v nejhorší fázi od získání nezávislosti. Proč tak myslím?
Stačí krátký pohled do minulosti. Bilaterální vztahy v minulosti byly vždy velmi korektní. Málokdy se stalo, že by se něco nepříjemného dostalo na veřejnost. Vím to ze zkušenosti a z osobních setkáni nejenom s několika prezidenty a premiéry regionu, ale i jinými osobnostmi.
V poslední době, snad každý měsíc slyšíme a čteme o nějakém skandálu: Prezident Tokajev učiní prohlášení o Ukrajině, pak o odmítnutí pomoci překonat sankce, o neochotě spolupracovat s ruskými bankami apod. Krátce: Jedná se o příběhy o neochotě pomoci historickému spojenci v nesnázích. Dříve, v minulosti, a ještě v roce 2014 tomu tak nebylo.
Stačí srovnání postoje Kazachstánu ke speciální vojenské operaci s reakcí na události v Jižní Osetii v roce 2008 a na Krymu v roce 2014. V roce 2008 bývalý prezident Nazarbajev otevřeně prohlásil, že Rusko je mírotvorcem a že Kazachstán je na jeho straně. V roce 2014 řekl: Je jasné, proč se Krym chtěl připojit k Rusku.
A nyní stav vztahu vypadá následovně: Neuznáváme Krym, uznáváme mezinárodní hranice a nepomůžeme obcházet sankce. V mediálním prostoru Kazachstánu nestátní média beztrestně označují Rusko za agresora. Jinými slovy a krátce: důsledná degradace vztahů, přičemž na nejvyšší úrovni vše vypadá skvěle.
Opakuji, že v Kazachstánu se bojí dvou věcí: zablokování aktiv elit, protože všechny jejich peníze jsou v západních bankách, a sekundárních sankcí. Úředníci z amerického ministerstva financí neustále přicházejí s kontrolami dodržování sankčního režimu. Suverenita Kazachstánců je minulostí. I proto odpůrci výstavby jaderných elektráren hovoří o strachu ze závislosti na Rusku, ale zapomínají se podívat faktům do očí. Jakým faktům?
Za prvé, Kazachstán přepravuje cca 80 procent ropy přes Rusko. Na této okolnosti se v zásadě nedá nic změnit. Proč? Protože geografii nelze změnit. Příjmy z ropy tvoří dvě třetiny rozpočtu země a samotný rozpočet je schodkový. Každý rok se berou miliardy dolarů z národního fondu. Analýza rizik nesmí ignorovat představitelnou možnost, že Rusko zítra oznámí náhlé zhroucení tranzitního systému kazašské ropy. Stát přijde o polovinu svého rozpočtu, což povede ke kolapsu státu. Vlastní produkce plynu stačí pouze pro současnou úroveň spotřeby.
Za druhé, pokud mluvíme o elektřině, její deficit již pokrývá Rusko. Pokud nebude jaderná elektrárna postavena, Rusko za ni může jednoduše přestat kompenzovat. A co bude Kazachstán dělat v takové situaci? Začnou výpadky proudu. V takovém případě o politické stabilitě nemůže být ani řeči, nemluvě o plánech na přeměnu a rozvoj průmyslu. Připomínám, že všechny kotle v tepelných elektrárnách jsou neuvěřitelně staré. Je nutné je modernizovat nebo postavit nové. V současnosti Rusko staví tři nové moderní tepelné elektrárny na území Kazachstánu s nízkými emisemi. Není mnoho zemí, které mají technologie, nebo považují uhlí za dostatečně ekologické při integraci pokročilých technologií. A to nemluvím o možnosti stavět na úvěr.
Závěr a poučení pro českou kotlinu
Abych byl upřímný, neznám v historii mezinárodních vztahů případ, kdy by jeden stát (Rusko) měl tolik pák vlivu na druhý (Kazachstán), a dovolil vytvářet a praktikovat mnoho vektorovou politiku. Rusko a Kazachstán jsou spojeny nejdelší hranicí na světě, společnými dopravními komunikacemi a stále ještě existující ruskou menšinou v Kazachstánu.
Lidé, kteří se bojí ruského vlivu na Kazachstán nechápou, že je již veliký, a přesto Rusko se chová jako vážený soused. V nouzi a nepokojích v Kazachstánu, i těch posledních z 2. ledna 2022, dokázaly, že hlavním a téměř jediným skutečným spojencem Kazachstánu je Rusko.
Klíčovým problémem nejenom kazašské vlády a institucí je schopnost zajistit novou industrializaci s využitím přírodě podobných technologií a produktů. Nic z uvedeného nevzejde bez zvýšení úrovně zpracování surovinové základny, vybudování nového hospodářského systému, de-politizace rozhodnutí a korupce.
Kazachstán má reálnou možnost, a proto by se měl řídit zkušeností z Jižní Koreje, se kterou se někdy rád srovnává, ale také zkušeností Uzbekistánu. Existují dlouhodobé úspěchy při zvyšování ekologie a efektivity hospodářství a modernizace průmyslu. Již první pohled umožní uvědomit si, že se nejedná o megaprojekty s účastí zahraničních společností, ale o malé podniky.
S očekávanou délkou procesů změn v kontextu antropologické války nebude nikdo z dnešních politiků u moci v době případného ukončení realizace projektu JE v Kazachstánu a v ČR. Vláda Kazachstánu má šanci, ať je výsledek referenda jakýkoli. ČR vláda svoji šanci promarnila a nezodpovědně zadlužuje občany ze strachu, ztráty suverenity a krátkozrakosti bez vize. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
PS. V Kazachstánu přesáhla účast v referendu o výstavbě jaderné elektrárny v zemi 50 %, uvádí Ústřední volební komise. Podle údajů poskytnutých regionálními městy republikového významu 6. října 2024 obdrželo hlasovací lístky 51,77 % z celkového počtu občanů uvedených na seznamech. Nejvyšší účast je zaznamenána v regionu Turkestánu - 67,38 % a nejnižší ve městě Almaty - 16, 91 %. V regionu Almaty, kde může být v případě schválení nápadu postavena jaderná elektrárna, je účast 59,32 %. Celkem se referenda zúčastnilo více než 6 milionů občanů. Předběžný konečný výsledek je 69,8 % pro výstavbu jaderné elektrárny.
|
|
|
|
|
KOMENTÁŘ: Jan Campbell