Svátek má: Lenka

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Výlety, Mahathir a lekce života (2)

Měl jsem čest a možnost seznámit se s bývalým premiérem Malajsie již v konci devadesátých let během návštěvy v Německu v rámci spolupráce s Dr. Mahmudem Bodo Raschem, kterému jsem věnoval část úvodu příspěvku.


Prakticky a na jeho pozvání jsem přijel do Malajsie pracovat v rámci vládního MSC programu (dříve známý jako Multimedia Super Corridor).

Program MSC byl oficiálně zahájen premiérem Mahathirem Mohamadem 12. února 1996. Zřízení programu bylo zásadní pro urychlení cílů Vize 2020 a transformaci Malajsie na moderní stát do roku 2020 s přijetím rámce znalostní společnosti. Účelem projektu bylo spustit a podpořit iniciativy MSC Malaysia a vytvořit centrum pro inovativní výrobce a uživatele multimediálních technologií. Konsorcia zahrnující místní a zahraniční společnosti (MNC) spolupracovala s vládními agenturami a ministerstvy na posílení socioekonomického rozvoje Malajsie v informačním věku. Vize a poslání multimediálního superkoridoru (MSC), jak je vyjádřil Dr. Mahathir, čtvrtý premiér Malajsie té doby, představuje v podstatě toto:

MSC je rozhodující pro skok (Malajsie) do 21. století a k dosažení malajsijské vize 2020. Ta byla vytvořena, aby usilovala o nejlepší prostředí pro využití plného potenciálu multimédií bez jakýchkoli umělých omezení. MSC je globální testovací lůžko, ve kterém mohou být zkoumány limity možného a nové způsoby života, práce a kreativity v oblasti informačního věku.

V pondělí, kdy pracuji na příspěvku, řekl 97 letý vizionář a bývalý premiér Dr.Mahathir čínskému listu Global Times, že Americké úřady svou protiruskou politikou tlačí společnost ke světové válce a podporují vznik dvou válčících bloků. „Spojené státy se budou snažit zapojit do opatření namířených proti Rusku další země. I Rusko potřebuje najít spřátelené země, které ho podpoří. Mezi východním a západním blokem dojde ke konfrontaci, která povede k eskalaci a světové válce…Pozvání Ukrajiny do NATO je provokace," zdůraznil. „Ve skutečnosti, pokud Kyjev do Severoatlantické aliance nevstoupí, bude se Rusko cítit méně ohroženo a ke konfrontaci nedojde. Protože však byl proces zahájen, Moskva přijme preventivní opatření".

Použil jsem pro bývalého premiéra označení vizionář, protože Dr.Mahathir je spojován s jednou érou malajsijských dějin. Byl to právě on, kdo se zasloužil o vytvoření hospodářského zázraku a proměnil komoditní velmoc v předního vývozce výrobků špičkové technologie. Pod jeho vedením Malajsie zaznamenala obrovský příliv investic, realtivně účinný boj proti korupci a dramatický nárůst prosperity svých občanů. Mohamad byl premiérem dvakrát - v letech 1981 až 2020 - a zemi vládl celkem 24 let. I dnes, ve svých 97 letech, je považován za klíčovou postavu malajsijské politiky.

V roce 2002, kdy jsem byl v Malajsii již čtvrtý rok, vládl 77letý Mahathir Mohamad zemi již 21 let. Oozice ho ironicky nazývala doživotním premiérem a nedoufala v rychlou změnu moci. Dr. Mahathir se navzdory očekávání svých odpůrců přesto rozhodl rezignovat a vydal oficiální prohlášení. Tento formální postup se ukázal jako velmi emotivní a dokonce dramatický. Při svém projevu se rozplakal a jeho příznivci obklopili pódium a prosili ho, aby zůstal. Mnozí také měli slzy v očích. Vše bylo přenášeno v přímém přenosu na centrálních televizních kanálech. Dr. Mahathir byl odveden do zadní místnosti a o hodinu později se na pódiu objevil jeho tehdejší zástupce Abdullah Badawi a oznámil, že premiér byl přesvědčen, aby zůstal. Politik sice v roce 2003 z funkce odešel, ale o 15 let později se do ní vrátil a ve věku 92 let se stal nejstarším představitelem státu.


Traumata historie

Mahathir Mohamad se narodil 10. července 1925 v Alor Setaru, ve státu Kedah, v severozápadní části Malajského poloostrova, který byl do roku 1957 britskou kolonií. Mahathirův rodný list však z nějakého důvodu uvádí jiné datum: 20. prosince.

Tehdy, v koloniální éře, žili zámožní Britové, aristokracie a jí blízcí na severu, v okolí královského paláce Alor Setar. Mohamad se narodil jižněji, v chudších čtvrtích města. Jeho otec Mohamad starší založil v Kedahu první veřejnou školu s výukou angličtiny, ale nemohl do ní dostat ani své dcery - přednost měly děti z bohatých rodin.

Přestože Mahathir nakonec získal vyšší vzdělání a dokonce i akademické ocenění, které mu umožnilo získat stipendium nebo odjet studovat do zahraničí, nikdo neočekával, že by něčeho dosáhl. Třídní rozdíly v té době byly příliš velké.

První malajsijský premiér Tunku Abdul Rahman Putra Al-Haj ibni Almarhum Sultan Abdul Hamid Shah (1903-1990), první malajsijský premiér v letech 1957 – 1970, je také znám pod jmény Bapa Kemerdekaan, Bapa Malaysia a „the Tunku“. Byl rovněž prvním prezidentem Asijské fotbalové federace. Tunku později označil nástup mladého Mahathira k moci za zázrak, vzhledem k tradičnímu nepotismu v zemi. Mahathirův otec byl totiž podřízeným důstojníkem v Kedahu. V Kedahu byl speciální klub pro státní úředníky, členy královské rodiny a tak dále. Podřízení důstojnící a podobní měli svůj vlastní klub.

Mahathirova dospělost se kryla se dvěma složitými historickými obdobími, která ovlivnila celý jeho další život:
  1. Japonská okupace Malajsie v letech 1941-1945 a
  2. Britská koloniální nadvláda v zemi po skončení druhé světové války. Jako teenager byl Mahathir svědkem toho, jak japonští vojáci, kteří obsadili ostrov, šikanovali britské zajatce, kteří Malajsii bránili. Byl dokonce svědkem toho, jak jednoho z nich odvlekli na břeh řeky a probodli bajonetem.

Japonská okupace

Japonská okupace Malajsie během druhé světové války trvala od 8. prosince 1941 do 31. ledna 1942. Japonské vrchní velení se ve svých plánech na invazi do jihovýchodní Asie zaměřilo na britské Malajsko. To bylo bohaté na strategické suroviny - cín a kaučuk. Japonci měli od prvních dnů tažení leteckou a námořní převahu a pro britské jednotky bránící kolonie bylo tažení naprostým neúspěchem. Proč? Spojenci se z Malajsie stáhli. První poučení pro život.

Školy byly kvůli válce zavřené a šestnáctiletý Mahathir se snažil ze všech sil vydělat peníze, aby pomohl své rodině. Nejprve prodával kávu, pak potraviny. Jeho otec a bratři, které Japonci propustili ze státních zaměstnání, se snažili vyjít s penězi. Dlouho očekávaný konec války však nikdy nepřinesl úlevu - v některých ohledech Malajci ztratili ještě více. Další poučení pro život.

V roce 1942 Britové znovu získali kontrolu a vytvořili Malajskou unii. Ta sdružovala všechny britské kolonie na poloostrově, umožnila komukoli získat malajské občanství, což otevřelo dveře masové migraci z Číny a Indie. Její následky nabízí další poučení pro život.

Britové navíc zrušili téměř sto let staré rozhodnutí o zvláštním postavení Malajců, které chránilo místní obyvatelstvo před konkurencí gastarbeiterů. Zatímco dříve se Malajcům dostávalo přednostního zacházení v oblastech, jako je státní služba a vlastnictví půdy, nyní o něj přišli. Období po druhé světové válce, kdy Malajsii de facto ovládala Velká Británie, se ne nadarmo nazývá zlatým věkem malajských Číňanů. Zde se nabízí další poučení pro život.

Vzdělaní Číňané se mohli stát spojkou mezi Brity, sultány a místním obyvatelstvem a mnozí z nich slušně zbohatli a získali velké pozemky, vysvětlil Allan Koh, generální tajemník Asijské asociace peranakanských Číňanů. Podle oficiálních údajů činil podíl Malajců v soukromém podnikání v roce 1970 méně než 2 procenta, zatímco Číňané měli více než 22 procent.

Britové dávali přednost zaměstnávání cizinců: Číňané v cínových dolech a Indové na kaučukových plantážích. Pro Malajce tak obecně nebyl dostatek práce. Podnikavější a kultivovanější cizinci byli zaměstnáváni jako úředníci a manažeři a zabývali se lichvou a obchodem. Postupem času téměř zcela ovládli průmyslový a obchodní sektor a žili převážně v centru města, zatímco Malajci se usazovali na vesnicích a v pobřežních osadách a věnovali se tradičnímu zemědělství a rybolovu.



Britové, kteří vytvořili snad nejsložitější společnost na světě - tři komunity rozdělené podle náboženství, jazyka, kultury, hodnotového systému, místa bydliště, povolání a příjmů - se nesnažili přistěhovalce integrovat a zpočátku s nimi jednali pouze jako s hostujícími pracovníky. A když se stali nedílnou součástí ekonomiky, udělila jim Velká Británie občanství. Malajci zůstali na poraženém konci. V podstatě se stali menšinou ve své vlastní zemi. Pro specialisty (a snílky) snažící se vytvořit EU občanství se nabízí možnost poučit se z historie.
Mahathirova rodina na tom byla díky vzdělání a předchozím pracovním zkušenostem naštěstí lépe. Mahathir se ve svých 20 letech rozhodl, že školu dokončí. Právě na škole začala jeho politická kariéra. Spolu s podobně smýšlejícími organizoval protesty proti politice koloniální správy a po nocích roznášel propagandistické plakáty. V roce 1945 napsal Mahathir do školního časopisu úvodník, v němž oslavoval vítězství Spojenců ve válce. Dnes v Evropě si vítězství připomínáme jinak, v některých státech Evropy již vůbec ne, nebo se den dokonce přejmenovává na den Evropy, jako v případě Ukrajiny, kam na oslavy přejmenování se jela podívat šéfka EK, paní von der Leyen.

Mahathir svého času řekl: Můj zájem o politiku se probudil během japonské invaze. Studoval jsem historii a zdálo se mi, že Malajci jsou zřejmě předurčeni žít pod nadvládou jiných národů...Byli pod nadvládou Thajců, museli platit tribut Číně, pak se museli podřídit Britům, Portugalcům - a tak dále po 450 let. Četl jsem o tom, jak kolonie bojovaly za nezávislost a jak vznikly Spojené státy. Hodně mě to ovlivnilo. Nabízí se otázka: kolik politiků studovalo historii?

Mahathir si plně uvědomil, že pouze dvě cesty - právo nebo medicína - mu umožní získat důvěryhodnost a nastartovat kariéru v politice. Poté, co v prosinci 1946 ukončil střední školu s vynikajícím cambridgeským vysvědčením doufal, že získá plné stipendium od vlády. Dostal ale jen malou finanční pomoc na to, aby si zaplatil vysokou školu v Singapuru.

Později o této pomoci mluvil důstojně a sám sebe označil za prvního vůdce, který není poznamenán úzkými vazbami na koloniální mocnost v podobě studia na britských univerzitách.

Když se v roce 1947 přestěhoval do Singapuru, rozhodl se studovat medicínu. V novém působišti viděl zcela jiný svět. Ostrovní osada na úpatí Malajského poloostrova byla britským územím. Každý, kdo se tam narodil, se stal britským poddaným. Mahathir vzpomínal: Byli velmi daleko před námi - obrovská městská komunita, velmi kultivovaní a bohatí lidé, zatímco já jsem přišel z Alor Setaru, kde Malajci žili velmi chudě. A také napsal: „lehkomyslní" Malajci nemohli konkurovat "přirozené pracovitosti a obchodnímu umu" čínských přistěhovalců, které Britové podporovali, aby se v Singapuru usadili. Připomínám, že na vysoké škole, kam budoucí premiér přišel studovat, bylo 630 ze 700 studentů nemalajských.

Mahathirovi se při studiu dařilo, ale jeho spolužáci měli problémy. Pouze čtyři ze sedmi jeho malajských spolužáků získali lékařský titul. Jedním z těch, kteří měli problémy s fyzikou a chemií a kterým se Mahathir rozhodl pomoci, byla Sita Hasma Muhamad Ali. Byla jedinou Malajkou v lékařském kurzu, která pocházela z bohaté rodiny. Mahathir se tři roky po promoci v roce 1953 oženil se Sitou. Jejich svazek měl trvat celý život. Jaké to štěstí pro něj…

Ve stejné době učinil další rozhodnutí, které mělo na jeho život obrovský vliv. Jako pozorovatel zúčastnil se celostátního kongresu malajských organizací, z nichž pak vznikla Sjednocená malajská národní organizace (UMNO), vedoucí strana vládnoucí koalice Strany unie. Ta se po získání nezávislosti v roce 1957 dostala k moci a v roce 1973 změnila název na Národní frontu.

Mahathir se vedle své lékařské praxe věnoval i politice. V roce 1957 si v Alor Setaru otevřel kliniku s názvem MAHA (překládám jako Velký a slovo skládající se ze dvou písmen jmen Mahathir a Hasma). Doktor se brzy stal velmi populární osobností i proto, že umožňoval chudým platit za lékařské služby na splátky, a těm, kteří neměli vůbec žádné peníze, poskytoval velké slevy na ošetření. Něco, o čem se nám dnes v Evropě a na Západě může jenom snít.

V roce 1959 se chtěl zúčastnit prvních všeobecných voleb v nezávislé Malajsii. Kvůli konfliktu uvnitř strany se však nakonec kandidatury vzdal. To mu však nebránilo v tom, aby o několik let později znovu zkusil štěstí v politickém boji.

V roce 1964 byl nominován na kandidátku UMNO za jižní parlamentní obvod Kedah Kota Star a poté byl zvolen do parlamentu. V té době se z britské Malajsie stala Malajsie. Název byl změněn v roce 1963 po získání nezávislosti a anexi Singapuru, Sarawaku a Severního Bornea.

Když byl Singapur o necelé tři měsíce později od Malajsie odtržen a stal se nezávislým státem, Mahathir neskrýval radost. Měl jsem pocit, že Singapur je pro Malajsii příliš velký kus... Singapurští Číňané se chovali příliš agresivně, řekl jednou při vzpomínce na toto historické rozhodnutí důsledný kritik národnostní politiky úřadů a obhájce zájmů malajského obyvatelstva, který byl přesvědčen, že znevýhodněné postavení malajského etnika dříve či později povede k otevřeným střetům. Ve skutečnosti Dr. Mahathir předpověděl nepokoje 13. května 1969. Střety začaly krátce po parlamentních volbách, během nichž se vyostřil do dnes trvající boj mezi vládnoucí UMNO a opoziční PAS, a stály život stovky občanů.

Připomínám, že:
  1. Etnickým konfliktům v Malajsii v roce 1969 a ve spojení s volbami 10. května předcházely výbuchy etnicky motivovaných trestných činů. Například v Penangu zabil čínský gang malajského úředníka a v Kuala Lumpuru byl při střetech s policií zastřelen aktivista Čínské dělnické strany. Výsledkem voleb bylo, že UMNO získala většinu křesel v parlamentu, i když ne drtivou (méně než dvě třetiny). Opozici se však podařilo vyhrát volby do místních samospráv. Po celé zemi se konala shromáždění a pochody, jejichž účastníci, většinou nemalajští občané, skandovali hesla jako vykopněte všechny Malajce a Kuala Lumpur teď patří Číňanům. To nakonec vedlo k dalším mezietnickým střetům. Podle oficiálních vládních zpráv si nepokoje vyžádaly 196 obětí. Mezinárodní pozorovatelé tvrdí, že zemřelo 600 lidí, přičemž většinu obětí tvoří etničtí Číňané. Podobnost s migranty a agresivitou v EU je čistě náhodná!
  2. Pouhý rok před tragédií Mohamad Mahathir v dopise tehdejšímu premiérovi Tunkovi Abdul Rahmanovi kritizoval svého stranického kolegu za to, že se nedokázal postavit za zájmy Malajců, a vyzval ho k rezignaci. Za to byl vyloučen z Nejvyšší rady UMNO a později i ze strany. Tunku chtěl dokonce tohoto potížistu (rebela) zatknout, ale byl od toho odrazen. Později, v roce 1970, napsal Dr. Mahathir svou první knihu - Malajské dilema. V ní tvrdil, že malajské obyvatelstvo je marginalizováno, a kritizoval samotné Malajce "za jejich apatické přijetí druhořadého postavení". Kniha byla v Malajsii okamžitě zakázána a tento zákaz trval více než deset let. Dnes si mohu představit podobnu praxi i v české kotlině a jinde v EU.

Mahathirova pozice se však ukázala být mladým vůdcům UMNO blízká a v roce 1972 byl do strany pozván zpět. O rok později se vrátil do Parlamentu a teprve poté, po dvaceti letech lékařské praxe, opustil medicínu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell


Kdo se podle vás stane příštím americkým prezidentem?