Cena ropy Brent za poslední týden klesla o více než pět procent, čeští řidiči by se přesto měli připravit na možnost citelného zdražení benzínu a nafty. Ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda upozorňuje na zdánlivý paradox tuzemského trhu s pohonnými hmotami. Regulace cen sice skončila už předminulý týden, její dopady podle něj přetrvávají a velké čerpací sítě dosud nevrátily své marže tam, kde byly před jejím zavedením.

„Dálniční čerpací stanice totiž zatím neobnovily marže na úroveň běžnou před regulací. Rozdíl mezi cenami velkých řetězců a nízkomaržové sítě Tank ONO se stále pohybuje jen kolem tří korun za litr, zatímco dříve činil běžně pět korun i více,“ napsal na síti X Kovanda.

Právě tady podle něj vzniká první část paradoxu. Na pohled by se mohlo zdát, že mezi čerpacími stanicemi zesílila konkurence. Kovanda ale současný stav vykládá spíše jako doznívající účinek předchozího zásahu státu. Regulace podle něj nezměnila pouze ceny v době své platnosti, ale také očekávání zákazníků a cenové chování samotných firem. Motoristé i média ceny sledují citlivěji a velcí hráči vědí, že prudké zdražení může znamenat ztrátu zákazníků i reputační problém.

Nikdo proto podle Kovandy nechce být prvním velkým řetězcem, který ceny výrazně zvedne. Čerpací stanice a další články trhu tak mají dočasně akceptovat nižší marže, než jakých by za běžných okolností mohly dosáhnout. „Krátkodobě jsou ochotny ‚krvácet‘, aby si udrželi tržní podíl. Regulace tak neskončila okamžikem svého zrušení – její psychologický i ekonomický efekt na trhu přetrvává,“ vysvětlil ekonom.


„Jinými slovy, čeští motoristé dnes platí za litr pohonných hmot v poměru k ceně ropy téměř nejvíce v historii – nebo alespoň za posledních dvacet let,“ uvedl Kovanda. Ani tato situace však podle něj neznamená, že by prostor pro další zdražování zmizel.

Cena samotné ropy totiž tvoří jen jednu část výsledné ceny paliva. Kovanda připomíná náklady na rafinaci, logistiku a distribuci, financování zásob, povinné biosložky, daně i marže jednotlivých článků dodavatelského řetězce. Pokles Brentu proto nemusí automaticky znamenat odpovídající pokles cen benzinu a nafty u čerpacích stanic. V současnosti to podle něj platí zejména u stanic mimo dálnice, jejichž marže už jsou blíže hodnotám obvyklým před regulací.

Do hry navíc vstupuje geopolitika. Za největší riziko dalšího vývoje označuje Kovanda konflikt kolem Íránu a možné dopady na Hormuzský průliv, kterým podle jeho slov prochází přibližně pětina světového obchodu s ropou. Případné další narušení přepravy by podle něj nezdražilo pouze Brent, ale také pojištění tankerů, námořní dopravu a následně velkoobchodní ceny paliv v Evropě.

Kovanda přitom upozorňuje, že zatímco ropa Brent od čtvrtečního dopoledne minulého týdne zlevnila o více než pět procent, na velkoobchodním trhu s naftou v Evropě je situace podstatně napjatější. Nafta na burze v Rotterdamu podle něj včera uzavřela na 1 342 dolarech za tunu.

„To je nejvyšší uzavírací hodnota od letošního 9. dubna, tedy od prvních dní regulace cen pohonných hmot v ČR,“ upozornil analytik. Právě dubnové srovnání považuje za důležité. Velkoobchodní ceny nafty se podle něj dostaly na stejnou úroveň, která tehdy českou vládu vedla ke stropování cen a uplatňování snížené spotřební daně z motorové nafty.

Nyní však česká vláda podle Kovandy přes srovnatelnou situaci na velkoobchodním trhu obnovení regulace nezvažuje. Do kontrastu s tím staví Itálii, Polsko a Rumunsko, jejichž vlády podle něj regulaci obnovují nebo signalizují její návrat či zesílení.

Pro české řidiče je podstatné především to, co se stane, pokud opět poroste ropa nebo další náklady spojené s pokračujícím blízkovýchodním konfliktem. Velké čerpací sítě mají podle Kovandy poměrně značný prostor nové náklady přenést do konečných cen. A jejich dosavadní zdrženlivost nemusí trvat věčně.


Současné mimořádně vysoké ceny paliv ve vztahu k ropě přitom podle něj neznamenají, že už jsou marže samotných českých čerpacích stanic mimořádně vysoké. Část rozdílu vysvětluje právě drahý velkoobchodní trh v Rotterdamu. Čerpací sítě však podle Kovandy nebudou ochotné své současné maržové „krvácení“ snášet donekonečna.

Po určitou dobu mohou nižší výnos z prodeje paliv tlumit vyššími maržemi na doplňkovém sortimentu. Kovanda výslovně zmiňuje bagety, potraviny, kávu, nápoje nebo prostředky pro ošetření automobilu. Ani tento mechanismus však podle jeho argumentace nemění základní tlak na návrat marží u samotných pohonných hmot.

Současný stav tak Kovanda používá jako příklad toho, že státní regulace může chování trhu ovlivňovat ještě nějakou dobu poté, co formálně skončí. Zároveň podle něj ukazuje její hranice. Pokud kvůli Íránu či jinému geopolitickému vývoji vzrostou náklady napříč dodavatelským řetězcem, tlak trhu se nakonec projeví také u českých stojanů.

Otázkou proto podle Kovandy není, zda se ceny mohou znovu vydat vzhůru, nýbrž jak dlouho budou největší hráči ochotni návrat ke svým původním maržím odkládat – a zda se nakonec spokojí s jejich předregulační úrovní, nebo budou chtít část předchozích ztrát získat zpět.