Když Alice Weidelová v červnu vystoupila v Bundestagu proti kancléři Friedrichu Merzovi, nešetřila ničím. Mluvila o hospodářském úpadku, nezvládnuté migraci, drahé energetice i pokračující podpoře Ukrajiny. Merzovu politiku označila za projev „pohrdání Němci“ a jeho vládní prohlášení za bilanci člověka, který selhal.

Od jejího projevu uplynuly dva měsíce. Zářijové zemské volby se mezitím přiblížily a nejnovější průzkumy ukazují, že rétorika AfD nachází zejména na východě Německa mimořádně silnou odezvu.

Nejvýraznější je to v Sasku-Anhaltsku. AfD se tam několik týdnů drží kolem 40 procent a aktuální průzkumy jí přisuzují přibližně 41 procent, s velkým náskokem před CDU. Pokud by se podobný výsledek potvrdil ve volbách 6. září, strana by téměř zdvojnásobila svůj výsledek z roku 2021, kdy získala 20,8 procenta hlasů.

Samotných 40 či 41 procent ovšem automaticky neznamená většinu křesel. Záleželo by také na výsledku ostatních stran a na tom, kolik hlasů propadne subjektům pod pětiprocentní hranicí. V Sasku-Anhaltsku se SPD, BSW, Zelení i FDP pohybují právě kolem hranice vstupu do parlamentu. Za určité konstelace by proto AfD mohla získat absolutní většinu mandátů i s výrazně méně než polovinou hlasů. Ještě před několika lety by podobný scénář vypadal v německé politice téměř nepředstavitelně.

Merz opěvuje vlastní neúspěchy

Náladu, na které AfD nyní staví volební kampaň, dobře vystihovalo červnové vystoupení Alice Weidelové v Bundestagu. Spolupředsedkyně strany se 11. června postavila proti vládnímu prohlášení Friedricha Merze. Kancléř obhajoval reformní kurz kabinetu, zdůrazňoval význam evropské spolupráce a sliboval další změny na trhu práce, v sociálním systému, daních i byrokracii. Znovu také potvrdil pokračující podporu Ukrajině a prohlásil, že míru lze dosáhnout pouze jednáním, jehož se účastní Ukrajina, Rusko, Spojené státy a Evropa. Weidelová jeho obraz Německa odmítla.

„Toto vládní prohlášení bylo labutí písní neúspěšného člověka,“ prohlásila. Merzovi zároveň vytkla hospodářskou a migrační politiku a obvinila jeho vládu z „pohrdání Němci“. Německou ekonomiku vykreslila v mimořádně pochmurných barvách.


Její diagnóza je ostřejší než obraz, který dávají nejnovější statistiky. Německé firmy jsou skutečně pod tlakem a počet podnikových insolvencí zůstává vysoký. Statistický úřad Destatis zaznamenal v dubnu 2276 podnikových insolvencí, o 7,1 procenta více než o rok dříve; za celý rok 2025 jejich počet vzrostl o 10,3 procenta. Červnové průmyslové objednávky však po předchozích poklesech meziměsíčně vzrostly o 3,1 procenta. Německý průmysl tedy prochází obtížným obdobím, data ale nedávají tak jednoznačný obraz, jaký Weidelová ve svém projevu nabídla.

Pro AfD je podstatný především pocit části voličů, že se hospodářské poměry v zemi zhoršily. Strana jej dlouhodobě spojuje s cenami energií, migrací a politikou předchozích i současné spolkové vlády.

Mladí a vzdělaní odcházejí

Podle Weidelové už problém zašel tak daleko, že z Německa neodcházejí pouze podniky, ale i lidé, které země potřebuje.

„Jsou to mladí, vzdělaní, kdo odcházejí, protože už nevidí budoucnost ve své vlastní zemi,“ prohlásila.

Do stejného obrazu zasadila migraci. Tvrdila, že zatímco část vzdělaných Němců hledá budoucnost jinde, pokračuje příchod migrantů, kteří podle ní zatěžují německý sociální systém.

„Masová imigrace do našich sociálních systémů ze třetího světa naopak pokračuje bez přerušení,“ prohlásila Weidelová.

Také v migraci stojí AfD proti Merzově vládě v zásadní otázce. Kancléř a ministr vnitra Alexander Dobrindt tvrdí, že vláda migrační politiku zpřísnila a že nový evropský azylový systém má posílit kontrolu vnějších hranic a sjednotit azylové procedury. Merz v červnovém projevu Dobrindtův postup výslovně pochválil.

Weidelová to za skutečný obrat nepovažuje. Vládě vytýká mimo jiné nízký počet deportací a tvrdí, že problém nelegální migrace místo toho zmírňuje udělováním občanství. Pak přešla od ekonomiky a migrace k bezpečnosti.


Norimberk stal skutečným policejním případem

„Na hlavním nádraží v Norimberku, kde sídlí předseda CSU Markus Söder, migrantské gangy nutí nezletilé německé dívky k užívání drog, aby je zneužívaly jako sexuální otrokyně,“ prohlásila Weidelová v Bundestagu.

Formulace byla politicky vyhrocená, samotný případ však není vymyšlený. Bavorská policie skutečně vyšetřuje síť sexuálních a drogových deliktů v okolí norimberského hlavního nádraží. Podle Bayerischer Rundfunk se počet lidí ve vazbě v souvislosti s případem do konce července zvýšil na dvanáct. Vyšetřovatelé se zabývají podezřeními, že některým dívkám a mladým ženám byly poskytovány drogy a následně byly sexuálně zneužívány.

Už květnové informace místního tisku popisovaly případy dívek ve věku od třinácti let, které měli dealeři lákat na bezplatné drogy a později od nich požadovat sexuální protislužby. Vyšetřování mezitím vedlo k dalším zatčením.

Weidelová z tohoto případu udělala obecnější obžalobu německé migrační politiky. Ptala se, kolik dalších německých měst se Norimberku podobá, a tvrdila, že lidé podobné problémy vidí, zatímco část politické reprezentace jejich obavy odmítá jako projev radikalismu.

Odtud přešla k jednomu z nejostřejších výroků svého vystoupení. Podle Weidelové někteří představitelé současné politické moci ve skutečnosti pohrdají vlastními spoluobčany. Terčem její kritiky byla i spolupředsedkyně SPD Bärbel Basová.


Sasko-Anhaltsko: AfD kolem 41 procent

O tom, jak silně tato argumentace mezi voliči rezonuje, napovědí především troje zářijové volby. Jako první půjdou 6. září k urnám voliči v Sasku-Anhaltsku. AfD tam má nejsilnější pozici. Podle přehledu průzkumů se stabilně drží kolem 41 procent a s velkým odstupem vede před CDU. Před pěti lety přitom získala 20,8 procenta.

Tváří kampaně není Alice Weidelová, ale zemský lídr Ulrich Siegmund. Handelsblatt popisuje jeho mítinky téměř jako fanouškovské akce: po vystoupeních se tvoří fronty na fotografie a autogramy a AfD vede silně personalizovanou kampaň postavenou na protestních náladách. Zemský úřad na ochranu ústavy přitom tamní organizaci AfD klasifikuje jako prokazatelně pravicově extremistickou.

Pro ostatní strany vzniká nepříjemná aritmetika. CDU dál odmítá koalici s AfD, při výsledku kolem 40 procent by však mohlo být mimořádně obtížné sestavit stabilní většinu bez nejsilnější strany, zejména pokud některé menší subjekty zůstanou pod pěti procenty.

Důsledky případného vítězství AfD proto nekončí u otázky, kdo získá nejvíc hlasů. Pokud bude mít strana v zemském parlamentu čtyři z deseti poslanců nebo ještě více, dostane se pod mnohem větší tlak dosavadní model její politické izolace.

AfD vede také u Schwesigové

Sasko-Anhaltsko přitom není jediným problémem pro tradiční strany. O dva týdny později, 20. září, se volí také v Meklenbursku-Předním Pomořansku. I tam vede AfD. Poslední zveřejněný průzkum Infratest dimap pro NDR jí přisuzoval 36 procent, zatímco SPD ministerské předsedkyně Manuely Schwesigové měla 29 procent. Levice byla na 12 procentech, CDU jen na devíti a Zelení na pěti.

Souboj se už promítá i do kampaně. Schwesigová má v televizním duelu stanout proti lídrovi AfD Leifu-Eriku Holmovi. CDU a Levice kritizovaly skutečnost, že ostatní kandidáti z debaty vypadli, a tvrdily, že přímý duel zbytečně posiluje dojem, že voliči mají na výběr pouze mezi SPD a AfD.


Politická realita v Meklenbursku-Předním Pomořansku se za několik let výrazně posunula. AfD už není soupeřem, proti němuž mohou ostatní vést kampaň z bezpečné vzdálenosti. Je hlavním uchazečem o první místo a ostatní strany tomu přizpůsobují strategii.

Berlín je jiný příběh

Třetí zářijová volba se odehraje rovněž 20. září v Berlíně. Tam je politická mapa podstatně roztříštěnější. Podle aktuálního průzkumového trackeru Handelsblattu vede v hlavním městě Levice s přibližně 20 procenty. CDU má 19, AfD 18 a Zelení 17 procent. Žádná strana tedy nemá pozici srovnatelnou s AfD v Sasku-Anhaltsku nebo Meklenbursku-Předním Pomořansku.

I osmnáct procent by ovšem pro AfD znamenalo pevné místo mezi stranami bojujícími o vítězství v metropoli, která byla po desetiletí spojována především s levicí a sociální demokracií.

Rozdíl mezi Berlínem a východoněmeckými zeměmi zároveň připomíná, že vzestup AfD nemá jedinou příčinu. Migrace, ceny energií, hospodářství, válka na Ukrajině, frustrace ze spolkové vlády i specifická politická historie východního Německa se v jednotlivých zemích mísí v různém poměru. Weidelová z nich skládá jeden příběh.

Energie jako symbol německého úpadku

Dalším pilířem její kritiky je německá energetická transformace. Německo prošlo mimořádně nákladnou proměnou energetiky a vysoké ceny elektřiny patří zejména pro energeticky náročné podniky mezi dlouhodobé problémy konkurenceschopnosti. Weidelová používá podstatně dramatičtější jazyk.

„Neúspěšná energetická transformace už spotřebovala 500 miliard eur a bude nás stát desetkrát tolik, přes pět bilionů eur,“ prohlásila. „Úmyslně a záměrně zničili energetickou infrastrukturu Spolkové republiky Německo.“

Její čísla je třeba číst jako součást politického argumentu, nikoli jako nespornou účetní bilanci Energiewende. Dlouhodobé náklady transformace se výrazně mění podle toho, co se do nich započítá – investice do sítí, nové zdroje, dotace, záložní kapacity, náklady domácností nebo soukromé investice.


Ukrajina a Rusko

Ještě větší vzdálenost dělí AfD a Merze v pohledu na válku na Ukrajině. Kancléř v červnu zopakoval, že Německo a Evropa budou Ukrajinu nadále podporovat při obraně proti Rusku. Mluvil o „spravedlivém a trvalém míru“ a zdůraznil, že jednání musí probíhat za účasti samotné Ukrajiny. Weidelová odpověděla přesně opačně.

„Posíláte miliardy a miliardy na Ukrajinu, financujete prodloužení války, která měla skončit už dávno,“ obvinila kancléře.

Vládu kritizovala také za přístup k vyšetřování sabotáže plynovodu Nord Stream a Merzovi vytkla, že podle ní riskuje další eskalaci vztahů s jadernou velmocí – Ruskem.

„Mír je přesně to, co tento kontinent potřebuje, a stejně tak Ukrajina. Pojďme konečně mluvit o míru místo války,“ žádala.

Také Merz tvrdí, že cílem je mír. Liší se v cestě, která k němu podle něj vede. Podpora Ukrajiny má zabránit tomu, aby podmínky míru jednostranně určovalo Rusko. V červnovém projevu zároveň zaútočil na AfD kvůli kontaktům některých jejích představitelů s Moskvou a připomněl, že zatímco Rusko pokračuje ve válce, někteří politici AfD do Moskvy cestují.

Rozdíl mezi oběma postoji je poměrně přímočarý. Jde o to, zda by omezení německé podpory Ukrajině přiblížilo konec války, jak tvrdí AfD, nebo posílilo ruskou vyjednávací pozici, jak argumentuje Merzova vláda.

AfD už nemluví jako věčná opozice

Proměnil se také způsob, jakým AfD mluví sama o sobě. Stále méně vystupuje jako strana, jejímž hlavním úkolem je protestovat. Otevřeně mluví o převzetí vládní odpovědnosti.

Na červencovém celostátním sjezdu v Erfurtu byli Alice Weidelová a Tino Chrupalla znovu zvoleni do čela strany. Oba zdůrazňovali ambici AfD vládnout v jednotlivých spolkových zemích a později usilovat i o spolkovou vládu.

V Sasku-Anhaltsku se tato ambice poprvé může střetnout s volební aritmetikou. Pokud AfD skutečně získá kolem 40 procent hlasů, bude moci tvrdit, že dosavadní strategie ostatních stran – tedy vyloučení spolupráce s AfD – vede k situaci, kdy nejsilnější strana zůstává mimo vládu.

Pro CDU by takový výsledek byl zvlášť citlivý. Její vedení trvá na tom, že s AfD spolupracovat nebude. S každými dalšími volbami, v nichž AfD skončí výrazně první, však může růst tlak regionálních struktur i části voličů.


Weidelová v červnu Merzovi vzkázala, že pokud nedokáže pomoci německým firmám, změnit energetickou politiku, zrychlit deportace a přehodnotit kurz vůči Ukrajině, měl by podle ní „hodit ručník do ringu“, vypsat předčasné volby a uvolnit cestu AfD.

O dva měsíce později nejsou předčasné spolkové volby na pořadu dne. Čísla z východního Německa ale dávají poslední části jejího výroku jinou váhu než ještě na začátku léta.

V Sasku-Anhaltsku se AfD pohybuje kolem 41 procent. V Meklenbursku-Předním Pomořansku vede se 36 procenty. V Berlíně je s 18 procenty v těsném souboji čtyř nejsilnějších stran.

To ještě není cesta AfD do spolkového kancléřství. Před několika lety by ale téměř stejně nepravděpodobně zněla dnešní situace: v některých zemích bývalé NDR už není hlavní otázkou, zda může AfD volby vyhrát, ale co budou ostatní strany dělat, pokud je vyhraje s náskokem, který už nepůjde přehlédnout.