Publicista Thomas Paukner zveřejnil mimořádně ostrý text, v němž rozebírá financování reprezentačních akcí spojených s Pražským hradem, Armádou České republiky a Ministerstvem obrany. Hned v úvodu nastavuje tvrdý kontrast. Podle něj by byl bezprecedentním skandálem případ, kdyby Agrofert skrytě sponzoroval ples Ministerstva zemědělství. Stejně tak by podle něj následovalo politické zemětřesení, kdyby miliardář Pavel Tykač tajně financoval akce Ministerstva životního prostředí.

„Miliony lidí v ulicích, výzvy k demisi vlády, znechucení společnosti a tím by to neskončilo. Headliny, samé headliny. Novináři by pracovali přesčas 24/7 a vypouštěli jeden skandální titulek za druhým. U toho by to nezůstalo, také by dotčené denodenně konfrontovali a natáčeli je u jejich domů, aniž by jim poskytli jakýkoli prostor pro obhajobu,“ napsal na sociální síti facebook Paukner.

Paukner pokračuje ještě ostřeji. Mluví o Armageddonu, konci světa, vyvozování politické odpovědnosti i mimořádných schůzích Poslanecké sněmovny o nedůvěře vládě. Pak přichází věta, která v podstatě shrnuje celý jeho komentář.

„Pražský hrad je ale nedotknutelný. Alespoň zatím,“ uvedl Paukner.

Právě zde začíná jádro jeho textu. Paukner tvrdí, že existují dvě akce, o nichž se občan ve veřejných registrech nedozví prakticky nic, přesto se na nich pravidelně potkávají příslušníci Armády České republiky, Kanceláře prezidenta republiky, Ministerstva obrany i firmy, které se státem obchodují za stovky milionů až miliardy korun. Jde o Ples Hradní stráže a Reprezentační ples Armády České republiky.

A právě tady přidává jednu z nejjedovatějších poznámek celého textu. Tvrdí, že organizátoři po sobě ve veřejných registrech zanechali takřka nulovou stopu, jenže se podle něj „stali naprostými idioty“ a své akce si sami zveřejnili na YouTube, včetně závěrečných titulků se seznamem sponzorů. Právě tam lze podle něj dohledat to, co mělo zůstat skryté.

Významnou roli v celé kauze připisuje Vojtěchu Razimovi ze serveru Kverulant.org. Paukner o něm píše s nezvyklým respektem a připomíná, že byl opakovaně diskreditován, stíhán i dehonestován. Přesto jej označuje za jednoho z posledních mohykánů, kteří skutečně měří „padni komu padni“, a otevřeně vyzývá čtenáře, aby podporovali právě jeho práci.

První velkou část svého textu věnuje Plesu Hradní stráže, který podle něj pořádá společnost V.M.EST a.s. V registru smluv podle Pauknera po akci zůstala jediná dohledatelná stopa, objednávka hudební produkce a moderování. Jinými slovy, dohledat lze hudbu, ale nikoliv samotné financování celé akce. Paukner připomíná, že Pražský hrad má povinnost pronajímat prostory za komerční nájem, odpovídající smlouva však podle něj dohledatelná není.


Podle Pauknera se v roce 2026 akce zúčastnil prezident Petr Pavel, zástupci Ministerstva obrany i Armády České republiky. Večer doprovodila vystoupení Dominiky Haškové, Paľa Habery a dalších umělců. Kulturní program měl podle jeho zjištění financovat Michal Strnad, majitel holdingu Českoslovak Group, jeden z nejvlivnějších a zároveň nejmocnějších hráčů českého obranného průmyslu.

Strnadovo jméno se v textu objevuje opakovaně a s ním i firmy napojené na armádní zakázky. Mezi sponzory akce podle Pauknera figurovala společnost Tatra Defence Vehicle. Připomíná přitom mediálně sledovanou kauzu, v níž si firma podle zveřejněných informací přifakturovala přibližně 0,96 miliardy korun k již existujícímu kontraktu Ministerstva obrany. Na problém musel upozornit až menšinový akcionář Tatra Trucks. Sama Tatra Trucks přitom figuruje mezi sponzory také.

Paukner dále jmenuje firmu PP Partners, kterou označuje za PR agenturu Michala Strnada, dále Colt CZ a STV Group. Právě Colt CZ a STV Group považuje za mimořádně důležité i proto, že obě firmy figurují v české muniční iniciativě, kterou Pražský hrad aktivně podporuje i v zahraničí.

Další vrstvu podle něj tvoří společnost Techniserv, kde působil Petr Mlejnek, někdejší nominant hnutí STAN do čela civilní rozvědky. Paukner tuto vazbu propojuje s širší debatou o přesunech lidí mezi bezpečnostním aparátem, zpravodajskými službami a zbrojařským sektorem. Připomíná i informace o odchodu zkušených důstojníků z civilní rozvědky do holdingu Czechoslovak Group (CSG).

Paukner zmiňuje také dva přední dodavatele oděvů Armády České republiky, společnosti ASTONA a Koutný s.r.o. Obě firmy podle něj inkasují stovky milionů korun za dodávky uniforem, krojů a další výstroje pro české vojáky. U společnosti Koutný připomíná konkrétní kontrakt v hodnotě 198 milionů korun.

Ples Hradní stráže ale podle něj představuje spíše statusovou záležitost. Skutečné obchody se podle Pauknera odehrávají jinde, konkrétně na Reprezentačním plese Armády České republiky.

Právě zde se podle něj potkává státní moc, armádní rozhodování a zbrojařský kapitál v nejkoncentrovanější podobě. S odkazem na data Vojtěcha Razimy uvádí konkrétní sponzorské částky. Společnost Pramacom HT měla přispět 200 tisíci korunami. STV Group částkou 400 tisíc korun. Sellier & Bellot 200 tisíci korunami. Firma Trade Fides pak 300 tisíci korunami.

Trade Fides označuje Paukner za nejzajímavější článek celé sítě. Připomíná, že firma byla podle veřejně dostupných informací opakovaně obžalována v souvislosti s poskytováním úplatků vysokým státním úředníkům.


Podle něj právě zde celý příběh získává nejtvrdší rozměr. Reprezentační ples Armády České republiky podle jeho zjištění skrze několik firem sponzorují Michal Strnad, STV Group a další společnosti, z nichž některé čelily nebo čelí trestnímu prověřování v korupčních kauzách, v některých případech opakovaně.

Paukner navíc připomíná, že některé zakázky spojené se zbrojařským magnátem Michalem Strnadem dnes prověřuje Vojenská policie. To mu připadá mimořádně alarmující z jednoho prostého důvodu. Pražský hrad a Ministerstvo obrany si podle něj nechávají financovat reprezentační akci v hodnotě přes 4,2 milionu korun za jediný den právě od firem, které současně vyšetřuje Vojenská policie spadající pod Ministerstvo obrany.

V závěru přidává snad nejostřejší obvinění celého komentáře. Tvrdí, že Pražský hrad poskytuje pro obě akce prostory zdarma, čímž podle něj porušuje zásadu řádného hospodáře. Celou situaci pak shrnuje slovy, která přesně vystihují tón celého textu.

„Zbrojaři platí, úředníci se baví a ke všemu zazpívá Dominika Hašková, Paľo Habera i další umělci, zatímco se důstojníci odpovědní za nákupy vybavení za desítky miliard korun baví po boku zbrojařů, kteří zakázky získávají,“ napsal Paukner.

Paukner svůj komentář uzavírá stejně nekompromisně, jako jej začal. Tvrdí, že na Pražském hradě vznikl systém, v němž se zbrojařské peníze, státní moc a neveřejné vazby prolínají způsobem, o němž veřejnost ví jen minimum.

„Taková je, vážení, realita na Pražském hradě. Vše probíhá skrytě tak, aby o akcích existovaly minimální stopy ve veřejných registrech. Neočekávám nic menšího než absolutní mediální ticho. A bude hůř,“ uzavřel Paukner.