Bylo to něco ve smyslu „naše země nevzkvétá“.


„Jsem připraven udělat věci, které moji předchůdci neudělali. Zlomím směr uplynulých 40 let a nasměruji Británii na novou cestu,“ řekl rozhodně a myslel to vážně. Pokud se mu to podaří, bude to obrat nejen pro Evropu.

Jeho popis toho, čeho se chce zbavit, zní českému čtenáři velice důvěrně.

Britský premiér Andy Burnham říká, že za vlád labouristů do 80. let byla jeho země budována pro společné dobro, aby se konečně naplnily naděje dělnické třídy. Avšak za konzervativní premiérky Margarety Thatcherové (vládla 1979 až 1990) se proměnilo toto bohatství pro mnohé v pouhou příležitost pro hrstku vyvolených. Všechno bylo rozkládáno a rozprodáváno – domy, voda, energie, doprava, sociální péče.

„Řeknu to na rovinu. Británie se už dlouho ubírá špatným směrem. Deindustrializace. Deregulace. Privatizace. Úsporná opatření. Brexit,“ prohlásil Burnham. Jak zdůraznil, britská pravice mávala heslem o „převzetí kontroly“, ale byli to oni, kdo se jí vzdali. Ekonomická kontrola byla oslabená rozprodejem základních služeb. Politická kontrola byla rozbita bezmocí zastupitelstev. Imigrační kontrola byla oslabena Brexitem.

Co s tím? Burnham slíbil, že příslušný plán pro Británii bude zveřejněn ještě v tomto roce a bude obsahovat dlouhodobé kroky, které je nutno rozložit do celého desetiletí. Znamená to obnovit veřejnou kontrolu nad základními službami, aby mohly řádně fungovat. Zahrnuje decentralizaci, přesun moci na lokální úroveň, aby si lidé mohli sami stanovit své priority. A růst se musí týkat celé země, všech adres. Žádné opomíjené regiony.

Burnhamova orientace na „dlouhodobé“ možná někoho zklame, ale mluví před roletou snědeného krámu, kde mu svazuje ruce obrovské státní zadlužení. Dosahuje téměř roční produkce země a jen obsluha spolkla loni 3,6 procenta HDP. V takové situaci, pokud hospodářský růst (plus inflace) nedají víc, nic nepřibylo. A bude to ještě tvrdší, protože úrokové náklady rostou. Požadovaný výnos britského desetiletého státního dluhopisu překročil hladinu 5 procent (aktuálně 5,38) a dál stoupá.

Nicméně, něco se dá udělat hned. Hned se dá ulevit nepotřebnějším, což je otázka nájmů, nákladů na dopravu, vodu a další základní služby, stejně jako služby seniorům.

Právě v moci místních samospráv má být možnost převzít opuštěné budovy a proměnit je na obecní byty. Stavět budou moci také na nevyužívaných veřejných pozemcích. Jak a na základě jakého předpisu by to mohly udělat, však zatím řečeno nebylo.

Další opatření mají mít podobný charakter. Burnham se opírá o skupiny levicových ekonomů v Manchestru (Foundational Economy) a Londýně (Momentum). Zdůrazňují roli státu v oblasti nejdůležitějších veřejných služeb. Aktuální budou zejména sociální služby. Britský penzijní systém má problém s pokračováním „trojitého zámku“ růstu důchodů – podle mezd, růstu HDP a inflace, nebo aspoň o 2,5 procenta ročně. Proto se mluví o návrhu, který by tento zámek částečně odemkl (nadále bez růstu mezd), ale získané prostředky by se proměnily v bezplatnou sociální péči o potřebné seniory.


Problém se „závětrnou cenou“ elektřiny (Síkelovo přeřeknutí místo „závěrné ceny“) známe i od nás. Česká levná elektřina se prožene přes Lipskou energetickou burzu a dorovná na úroveň ceny extrémně drahé elektřiny z plynových elektráren. My to musíme trpět, přestože skoro žádné plynové elektrárny nemáme, ale zajídá se to i v Británii, kde plyn slouží pro třetinu elektrárenské produkce. Prakticky polovina elektřiny v Británii přitom vzniká z obnovitelných zdrojů, které mají vstupy zadarmo, tak proč by se měla veškerá cena elektřiny odvíjet od ceny plynu? Účty domácností hned sníží zrušení DPH za elektřinu, o kterém už bylo rozhodnuto.

Silný dopad měla Burnhamova úvaha o bydlení jako základní potřebě, nikoliv investici. Vzpomněl, jak jeho prarodiče mohli koupit dům z běžné mzdy a co to znamenalo pro start nastupujících generací. Je třeba obnovit stavbu obecních bytů, ale zároveň zabránit jejich pozdějšímu rozprodeji do soukromých rukou. Cílem je obnova fondu veřejných bytů do původní podoby, a to nejen výstavbou nových, ale i působením na fond soukromých pronajatých bytů. 

„Zpřístupníme vlastnictví domu i těm, kteří nejsou kryti bankovními zárukami rodičů. Před Vánoci předložíme návrh zákona o dlouho očekávané reformě nájemního práva. Milionům nájemníků po celé zemi dávám slovo. Dny, kdy z vás ždímali o každou libru, se blíží ke konci,“ prohlásil Burnham.

Podobně přísně mluvil o vodě:


„Rád bych postupoval rychleji. Ale musím být upřímný ohledně toho, co si země může dovolit. Budu se držet našich fiskálních pravidel, abych snížil míru zadluženosti a dluh. 

Přístup, který dnes nastiňuji, je zodpovědný. Pokud postavíme generaci obecních domů, ušetříme v průběhu deseti let miliardy z rozpočtu na bydlení. Pokud snížíme účty za energie, budeme lépe kontrolovat inflaci a podpoříme ekonomiku. Pokud změníme způsob, jakým podporujeme lidi, získáme práci více lidí a snížíme náklady na sociální zabezpečení. 

Ne hrubými škrty. To by labouristé nikdy neměli dělat. Téměř milion mladých lidí nepracuje ani se nevzdělává. Tisíce starších lidí uvízly v nemocnicích kvůli nedostatku kvalitní domácí péče. Nemůžeme si dovolit takto pokračovat.“

https://www.theguardian.com/commentisfree/2026/sep/29/the-guardian-view-on-andy-burnham-grounds-to-hope-for-a-better-britain