Ač byla kolem AfD vybudována politická „požární zeď“ s jejíž pomocí zbytek německé politické scény dodnes odmítá s touto tzv. „krajní pravicí“ jakkoli spolupracovat, znechucení běžných Němců s výkonem politiky „tradičních“ stran je tak velké, že volbou AfD chtějí vyjádřit svůj protest proti katastrofálnímu stavu německé politiky. Dnes již nemůže být sporu o tom, že AfD v zářijových volbách ve východoněmeckých zemích uspěje, jedinou otázkou bude, jak dominantně. Je dokonce pravděpodobné, že poprvé v politické historii dosáhne AfD v některé zemi na takový výsledek, že sestavit vládu bez této strany bude nemožné a její reprezentanti se ujmou exekutivních rolí.

Zdá se, že jediná možnost, jak by snad šlo zabránit politickému úspěchu AfD (nejen v zemských volbách, ale především v budoucích celoněmeckých parlamentních volbách), by mohl být její politický zákaz. Po celá léta je vykreslována jako „krajní pravice“, jako „extremistická“ strana či jako „nástupce hnědého německého dědictví“. Hanlivých nálepek by k dispozici bylo dost, ale přece jen zakázat politickou stranu není jen tak. A když to (zatím) nejde na úrovni celonárodní, což se o to nejprve pokusit na úrovni EU? Vyzkoušíme, uvidíme.

Alternativa pro Německo je na „evropské“ úrovni členem evropské politické strany Evropa suverénních národů. Tato politická strana byla vytvořena v roce 2024 a jejím hlavním tahounem je právě AfD. Začátkem července 2026 rozhodnul Evropský parlament hlasy lidovců, socialistů, zelených, liberálů a levice o tom, že bude zahájeno „ověřovací řízení“, jehož smyslem má být prověření, zda ona strana Evropy suverénních států (rozuměj především AfD) neporušuje „evropské hodnoty“. Pokud tak Úřad pro evropské politické strany a evropské politické nadace shledá (má už prý k dispozici usvědčující materiál o téměř třech stovkách stran), mohla by být Evropa suverénních států (se souhlasem Evropského parlamentu a Evropské rady) zakázána.

Jak dlouhá by pak byla cesta od „evropského“ zákazu k zákazu „celoněmeckému“, bude-li shledáno, že AfD porušuje „evropské hodnoty“? Vždyť „evropské hodnoty“ jsou přece i hodnotami německými. Mohl by se jeden divit? A problém AfD jako nechtěné politické konkurence by německým lidovcům, umírajícím socialistům a militantním zeleným zmizel. Je to tak nereálné?

Zatímco AfD je považována za politickou stranu, která svým „pravicovým extremismem“ ohrožuje evropské hodnoty, na sousední Ukrajině je, jak se zdá, naopak vše s dodržováním evropských hodnot v pořádku a Ukrajina si v tomto ohledu vysloužila další (kolikátou již) pochvalu od von der Leyenové za „enormní pokrok v budování demokracie a posilování evropských hodnot“.

Pokud je tedy AfD (a spolu s ní například i Okamurova česká SPD) považována za „nahnědlou“ politickou stranu, jak máme nahlížet na stupňující se ukrajinskou politiku rehabilitace své sporné (řečeno velmi mírně) druhoválečné historie?
Co si v celém tomto kontextu myslet o slavnostním přenesení ostatků ukrajinského válečného zločince Melnika do Pantheonu hrdinů na nově zřízeném Národním vojenském hřbitově v Kyjevě, což s pýchou a hrdostí ocenili Zelenský, Juščenko, premiérka Svyryděnková či ministr zahraničí Sybiha (o přenesení ostatků Bandery z Mnichova do Kyjeva se jedná)? Jak si v konfrontaci s „evropskými hodnotami“ srovnat v hlavě slavnostní odhalení pomníku Romana Šucheviče ve Lvově za přítomnosti jeho potomků? Zrůdy, která velela nacistické jednotce Nachtigall a byl velícím důstojníkem Volyňského masakru Poláků, Židů a Čechů. A co si myslet o přejmenování jednotky ukrajinských speciálních sil na „Jednotku hrdinů Ukrajinské povstalecké armády“ (UPA bojovala po boku nacistů), což učinil přímo Zelenský a jeho provokativní gesto vedlo k hluboké roztržce s Polskem? Toto jsou „evropské hodnoty“, které máme nově a solidárně s Ukrajinou ctít a pro které by si měla tato země zasloužit brzké přijetí do EU?

Ať svobodně posoudí němečtí voliči, jak moc a z čeho vinit německou AfD. Ať oni posoudí, zda již není nejvyšší čas volat k odpovědnosti „tradiční“ německé politické strany za to, kam až to v sousedním Německu vlastní neschopností a hloupostí dovedly. A mimochodem, ať také německý volič sám rozhodne, jak dlouho má ještě tolerovat měření dvojím metrem: odsuzování AfD na straně jedné a glorifikaci historie nacionalistické části Ukrajiny v průběhu druhé světové války na straně druhé.

Ostatně zamyslet se nad oním dvojím metrem je i vážným tématem pro nás ostatní.