Na začátku roku 1941 našel australský vojín James „Jim“ Bell Moody v egyptské Západní poušti malé štěně. Bílý kříženec egyptského teriéra se brzy stal maskotem australského 2/1st Machine Gun Battalion. Dostal jméno Horrie, čestnou hodnost desátníka a dokonce služební označení EX1 – „No. 1 Egyptian Soldier“.

Následující měsíce z něj udělaly jednoho z nejpozoruhodnějších zvířecích účastníků druhé světové války. Horrie prošel s vojáky Egyptem, Řeckem, Krétou, Palestinou a Sýrií. A několikrát měl svým lidským spolubojovníkům skutečně pomoci přežít.

V Řecku vojáci zjistili, že Horrie díky mimořádně citlivému sluchu reaguje na přibližující se německá letadla dříve než oni. Jeho chování tak fungovalo jako jednoduchý živý systém včasného varování a dávalo mužům několik cenných okamžiků k vyhledání úkrytu.

Když byla australská jednotka v dubnu 1941 evakuována z Řecka na Krétu, cestovala na nizozemské lodi Costa Rica. Německý letecký útok loď poškodil a ta se potopila. Horrie katastrofu přežil a podle Australian War Memorial jen těsně unikl rozdrcení mezi dvěma záchrannými čluny.


Když se jednotka v roce 1942 vracela do Austrálie, objevil se problém, který nedokázala vyřešit žádná Horrieho vojenská hodnost. Austrálie měla velmi přísné karanténní předpisy, jejichž cílem bylo zabránit zavlečení nemocí, především vztekliny. Přivézt psa bez povolení bylo zakázáno. Moody se přesto rozhodl Horrieho domů dostat.

Upravil vojenský vak, vyztužil jej dřevem a vytvořil v něm větrací otvor. Ten zakrýval vojenskou přilbou, aby při kontrole nebylo nic nápadného. Horrie byl navíc vycvičen, aby uvnitř vydržel potichu. Jiní zvířecí maskoti na palubě takové štěstí neměli – fenka Imshe a kočka byly objeveny a podle tehdejších karanténních pravidel zabity. Horrie zůstal ukrytý.

V dubnu 1942 jej Moody propašoval na břeh v Adelaide. Samotný upravený vak se dochoval a dnes jej uchovává Australian War Memorial. Zatímco Moody pokračoval ve službě v Nové Guineji, Horrie žil téměř tři roky u jeho otce v Melbourne. Zdálo se, že válečný veterán vyhrál i svůj souboj s australskou byrokracií. Pak přišla fotografie v novinách.

Po Moodyho propuštění z armády v únoru 1945 se připravovala kniha o Horrieho dobrodružstvích. Spisovatel Ion Idriess ji zpracoval podle Moodyho vyprávění a deníkových záznamů. Kniha Horrie the Wog-Dog nakonec vyšla v roce 1948.

V polovině února 1945 se však v australském tisku objevily články propagující připravovaný příběh, doprovázené fotografiemi Idriesse a psa. Australian War Memorial uvádí 13. únor, zatímco Moodyho archivovaná výpověď hovoří o článku v listu Sydney Sun z 12. února. Publicita měla nečekaný důsledek. O Horrieho existenci se dozvěděli karanténní úředníci.

Moody se pokoušel psa zachránit. Argumentoval mimo jiné tím, že Horrie byl ještě před návratem do Austrálie vyšetřen veterinářem v Tel Avivu a během téměř tří let v Austrálii nevykazoval známky nebezpečné choroby.


Ministr zdravotnictví a sociálních služeb rozhodnutí schválil 7. března 1945. Dne 9. března Moody předal úřadům psa, kterého považovaly za Horrieho. Následující den bylo vydáno povolení k jeho usmrcení. Ještě 11. března Moody psa navštívil. Podle dochovaných záznamů nic nenasvědčovalo tomu, že má být následujícího dne zabit.

Dne 12. března v 15.55 mu zazvonil telefon. Úředníci mu oznámili, že v 16 hodin bude pes utracen. Moody dostal pět minut. Ve čtyři hodiny odpoledne 12. března 1945 byl v karanténní stanici Abbotsford skutečně usmrcen malý bílý pes. Úřední dokumentace zaznamenala případ jako zničení Horrieho a následoval veřejný odpor. Ještě řadu let býval na jeho památku při Anzac Day pokládán věnec u Sydney Cenotaph.


Podle této pozdější verze byl skutečný Horrie tajně odvezen do okolí Corryongu v severovýchodní Victorii, kde měl pokojně dožít a údajně zplodit řadu štěňat. Australian War Memorial však upozorňuje, že právě poslední část příběhu není možné spolehlivě doložit a vzpomínky se mohly částečně promísit s osudem jiného psa.

Jisté tedy není, zda úřady 12. března 1945 skutečně zabily slavného válečného maskota. Jisté je něco jiného: toho dne v Abbotsfordu zemřel malý bílý pes, o němž byly australské úřady přesvědčeny, že je Horrie. A pokud Moodyho poslední lest skutečně vyšla, pes, který přežil německé bombardování, potopení lodi, střepinu i tajnou cestu přes půl světa, přežil nakonec také vlastní oficiální smrt.



Zdroje: 1. Australian War Memorial – Horrie the Wog Dog⁠; 2. Australian War Memorial – Horrieho kabátek a podrobná historie⁠; 3. National Archives of Australia – úřední záznam o případu Horrie⁠