Matematik a filantrop Karel Janeček se ostře pustil do Anthony Fauciho a jeho jednání během pandemie covidu-19. Vychází přitom z Fauciho předvolání před americký Senát, kde měl odpovídat na otázky související s pandemií, financováním rizikového virologického výzkumu a svými dřívějšími výpověďmi před Kongresem.

Podle Janečka se Fauci při slyšení více než stokrát dovolal pátého dodatku americké ústavy a odmítal odpovídat i na zcela banální otázky.

„Člověk, který během covidu vystupoval před miliony lidí s téměř neomezenou autoritou, tentokrát odmítl odpovědět více než stokrát. Pátého dodatku americké ústavy se dovolal i u otázek, jaký byl den, jakou barvu měla jeho kravata nebo koberec v místnosti,“ napsal Janeček.

Kontrast mezi Fauciho veřejným vystupováním v době pandemie a jeho nynějším postojem staví Janeček do centra své kritiky. Fauci se podle něj během covidu prezentoval téměř jako „zosobnění vědy“ a kritika jeho postojů byla často vykládána jako útok na vědu samotnou.

„Když však byl požádán, aby své jednání pod přísahou vysvětlit, odmítl říct i barvu koberce, který měl přímo před očima,“ poznamenává.

Janeček se věnuje také osobním zápiskům Anthonyho Fauciho. Krátce před slyšením podle něj bylo zveřejněno 1 141 stran zápisků z let 2019 až 2022. Způsob, jakým se v nich Fauci věnoval svým mediálním vystoupením, popularitě a setkáním se známými osobnostmi, interpretuje Janeček velmi kriticky.

„Překvapivě mnoho prostoru v nich věnoval mediálním vystoupením, vlastní popularitě a setkáním se slavnými osobnostmi. Z jeho zápisků přímo ční děsivá fascinace vlastní slávou a společenským postavením,“ píše.

Podle Janečka se vědec nemá stávat personifikací pravdy, neomylnou autoritou ani celebritou. V této souvislosti používá pro Fauciho vlastní označení „nejhorší kouzelník“, kterému přikládá specifický význam.


Faucimu přisuzuje zásadní podíl na ztrátě důvěry ve vědu a jeho působení spojuje s utrpením a ztracenými životy.

„Anthony Fauci poškodil důvěru ve vědu více než kdokoli jiný od druhé světové války. Považuji ho za zlojeda historického významu, který získal mimořádnou moc a zneužíval ji způsobem, jenž přinesl obrovské množství zla, utrpení a ztracených životů,“ uvádí Janeček.

Pozornost obrací také k financování rizikového virologického výzkumu. Podle Janečka při slyšení zazněla závažná podezření týkající se nakládání s americkými federálními prostředky a nedostatečné kontroly financování tohoto výzkumu. Takové otázky podle něj vyžadují nezávislé prověření.

„Tak závažná podezření musí být otevřeně a nezávisle prošetřena,“ zdůrazňuje.

Samotný původ viru přitom Janeček nepovažuje za nejdůležitější část celé věci. Za závažnější označuje způsob, jakým podle něj veřejný prostor v době pandemie zacházel s otázkami týkajícími se výzkumu ve Wu-chanu, financování práce s koronaviry nebo možných střetů zájmů.

„Největší selhání je, že legitimní otázky byly dlouho a systematicky označovány za nebezpečné konspirace. Lidé, kteří se ptali na výzkum ve Wu-chanu, financování práce s koronaviry nebo střety zájmů jednotlivých institucí, byli zesměšňováni a vytlačováni z veřejného prostoru,“ píše Janeček.


Janeček poté připomíná své vlastní vystupování během pandemie. Vrací se k prvnímu blogu z 21. března 2020, ve kterém podle svých slov apeloval na odvahu a upozorňoval na nebezpečí manipulace prostřednictvím strachu. Proti tomu, co považoval za mocenské zneužívání a strašení veřejnosti, pak podle svých slov aktivně vystupoval od podzimu téhož roku.

Výrazným momentem bylo jeho vystoupení během přímého přenosu Českého slavíka v listopadu 2021, kde kritizoval manipulaci strachem, omezování svobody a tlak na očkování zdravých dětí.

„Bylo jedno z mých nejodvážnějších životních rozhodnutí. S následnou vlnou útoků, urážek a veřejného odsouzení jsem počítal. Svého činu jsem nikdy nelitoval a dnes jsem na něj velmi hrdý,“ píše Janeček. Svému tehdejšímu vystoupení přisuzuje také širší společenský dopad.

„Vím, jak zásadní dopad mělo na aktivizaci a činnost mnoha dalších lidí proti covidistické totalitě,“ dodává.

Podle Janečka dnes už značná část veřejnosti vnímá tehdejší dominantní výklad pandemie jinak než před několika lety. Argumentuje tím, že témata, za jejichž otevírání byli lidé podle něj označováni za dezinformátory, se nyní objevují při oficiálních slyšeních a vyšetřováních.


V českém prostředí pak jmenovitě zmiňuje Jana Konvalinku, Zdeňka Hela, Milana Kubka, Rastislava Maďara, Petra Smejkala a Jana Cempera.

„Je důležité, aby ti největší zlojedi a fanatici, mezi které patřili v českém mediálním prostoru například Jan Konvalinka, Zdeněk Hel, Milan Kubek, Rastislav Maďar, Petr Smejkal nebo Jan Cemper, byli hnáni k zodpovědnosti,“ píše Janeček.

V závěru se vrací k otázce vědecké autority, pochybnosti a svobody projevu. Možnost zpochybňovat závěry a předkládat proti nim důkazy považuje za neoddělitelnou součást vědy.

„Věda bez možnosti pochybovat není věda. Je to dogma. Špatný nebo nepravdivý názor má být vyvrácen důkazy. Ani nepravdivý názor však nesmí být umlčen mocí,“ zdůrazňuje.

Požadavek odpovědnosti vztahuje také na lidi, kteří podle něj svou autoritou ovlivňovali životy ostatních.

„Lidi, kteří svou autoritou ničili životy ostatních, musí být připraveni odpovídat za svá rozhodnutí. Máme nejen právo, ale je i naší odpovědností požadovat otevřené dokumenty, nezávislé vyšetření, svobodnou debatu a osobní odpovědnost,“ píše Janeček.

„Pravda se může opozdit. Může být zesměšňována, umlčována i trestána. Nakonec se však vždy začne prokazovat. A nebude už stačit dovolávat se pátého dodatku ani odmítnout říct barvu vlastní kravaty,“ uzavírá Janeček.