Komunální volby v Praze se stále více mění v souboj konkrétních osobností. Strany sice formálně nabízejí kandidátky do pětašedesátičlenného zastupitelstva, jejich kampaně ale vytvářejí dojem téměř přímé volby primátora. Tomáš Portlík za Spolu, Jan Hušbauer za ANO, Petr Hlaváček za STAN, Tereza Nislerová za Piráty, Adam Scheinherr za Prahu sobě a Klára Sovová za Motoristy jsou prezentováni jako lidé, kteří chtějí převzít odpovědnost za vedení hlavního města.


Je proto namístě položit mnohem tvrdší otázku než jen to, kdo má nejlepší volební slogan. Kdo z kandidátů má skutečně zkušenost odpovídající velikosti úkolu? Rozdíly jsou značné. Někteří kandidáti mají za sebou dlouhé roky komunálního řízení, jiní působili přímo ve vedení magistrátu, další přicházejí především z profesního prostředí. A ještě jeden rozdíl začíná být před volbami stále viditelnější. Zatímco část lídrů stojí především na vlastní politické značce, jiným pomáhají nejvýznamnější představitelé jejich celostátních stran. Nejviditelněji se to nyní ukazuje u ANO.

Od Portlíka po Nislerovou. Zkušenosti se dramaticky liší

Tomáš Portlík má z hlavních kandidátů patrně nejklasičtější komunální životopis. V zastupitelstvu Prahy 9 působí od roku 2006, následně byl radním a místostarostou a od roku 2021 je starostou této městské části. Od roku 2018 zasedá také v pražském zastupitelstvu a dnes vede jeho klub Spolu.

V lednu letošního roku se navíc stal prvním místopředsedou ODS, když pro něj na kongresu hlasovalo 412 z 506 delegátů. Nejde tedy o politika, který by si chtěl na Praze poprvé vyzkoušet výkonné řízení. Na Praze 9 má za sebou dlouhou zkušenost s rozvojem území, investicemi i každodenním fungováním samosprávy.

Portlíkova slabina leží jinde. Nabízí voličům změnu a slibuje „dát Praze tempo“, přestože jeho Spolu je nejsilnější součástí současné magistrátní koalice a drží funkci primátora. Jeho kampaň tak musí přesvědčit Pražany, že člověk pevně zakotvený v dosavadním mocenském uspořádání může současně představovat jeho změnu. Tento rozpor se ještě zvýraznil ve chvíli, kdy Portlík označil svěření pražské dopravy Pirátům za chybu. Piráti jsou přitom stále koaličním partnerem Spolu a právě rozdělení gescí bylo součástí dohody, na jejímž základě dnešní vedení Prahy vzniklo.


Jeho zkušenost je současně jeho slabinou. Po téměř osmi letech ve vedení Prahy nemůže přesvědčivě vystupovat jako člověk přicházející zvenčí napravit nefunkční magistrát. Pokud Praha stagnovala, jak dnes tvrdí prakticky všichni kandidáti, Hlaváček byl po dvě volební období přímo u jejího řízení. Na rozdíl od některých soupeřů ale nabízí něco jiného: silný odborný profil a relativně širokou přijatelnost pro možné koaliční partnery. V Praze, kde primátora nakonec nevybírají voliči přímo, ale zastupitelé, může být právě tato vlastnost mimořádně cenná.

Adam Scheinherr má za sebou pět let v jednom z nejtěžších magistrátních resortů. Strojní inženýr a pedagog ČVUT působil v letech 2018 až 2023 jako náměstek primátora pro dopravu a před vstupem do vysoké politiky se zviditelnil zejména bojem za zachování Libeňského mostu. Od roku 2024 stojí v čele Prahy sobě. Jeho výhodou je, že voliči poměrně přesně vědí, s čím si jej spojit, tedy s dopravou, velkými stavbami a veřejným prostorem. Stejná minulost jej ale činí snadným terčem kritiky za dopravní politiku předchozího vedení města.

Jan Hušbauer není komunálním nováčkem, jak by mohl jeho pozdní nástup do čela kandidátky ANO naznačovat. Je zastupitelem Prahy 4 a působí v jejím vedení, zároveň zasedá v Zastupitelstvu hlavního města Prahy. Letos převzal také vedení magistrátního klubu ANO. Problém je jinde. Kandidátem na primátora se stal až poté, co původní lídr Ondřej Prokop po medializovaných problémech kolem majetkových přiznání z čela kandidátky odstoupil. Hušbauer tak vstoupil do největšího komunálního souboje v zemi pozdě a bez dlouhodobě budované celopražské osobní značky.

Ještě výraznější kontrast představuje Tereza Nislerová. Ekonomka a manažerka má zkušenosti z Evropské komise, kde se zabývala hospodářskou soutěží a veřejnou podporou, následně působila v soukromém sektoru a je zastupitelkou Prahy 4. Její profesní životopis je silný, zkušenost s výkonným řízením velké samosprávy je ale proti Portlíkovi, Hlaváčkovi nebo Scheinherrrovi podstatně menší. Piráti ji přesto postavili do čela kandidátky a bývalého primátora Zdeňka Hřiba posunuli až na desáté místo. Pro voliče je proto legitimní otázkou, zda má být právě Praha místem, kde člověk získává první zkušenost s řízením organizace takového rozsahu.

Babiš půjčuje Hušbauerovi značku, Rakušan stojí za Hlaváčkem

Právě u Hušbauera je nyní nejvýrazněji vidět druhá rovina pražských voleb, síla podpory celostátního vedení. Andrej Babiš jeho kandidaturu nejen schválil, ale začal se do pražské kampaně zapojovat osobně. Hušbauer mluví o pravidelných konzultacích s předsedou ANO a Babiš při jejich společném vystoupení dal najevo, že chce jeho kandidaturu politicky zastřešit. ANO se tím snaží Hušbauerovi poskytnout něco, co nový kandidát zatím nemá v takové míře jako někteří soupeři, okamžitou celopražskou a celostátní viditelnost. Je to logická strategie, zároveň ale vytváří problém.


Portlík je v úplně jiné situaci. Nepotřebuje, aby mu předseda ODS propůjčoval vlastní autoritu, protože je sám prvním místopředsedou strany. Kandidaturu na primátora mu schválila pražská ODS a stojí za ním také TOP 09, se kterou občanští demokraté vytvořili letošní Spolu pro Prahu. Portlík tak má velmi silný vnitrostranický mandát. Jeho pražský výsledek ale právě proto nebude možné oddělit od celostátní ODS. Úspěch jej může politicky posílit daleko za hranicemi hlavního města, neúspěch naopak zasáhne jednoho ze dvou nejvyšších představitelů strany.

Také Hlaváček má jednoznačnou podporu svého předsedy. Vít Rakušan jeho nominaci veřejně hájil tím, že Hlaváček převzal vedení pražské kandidátky už v kritickém roce 2022 po vypuknutí kauzy Dozimetr, kdy se podle něj do role lídra jiným příliš nechtělo, a v této situaci obstál.

STAN letos současně nastavil mimořádně vysokou ambici a mluví o výsledku kolem 15 až 20 procent. V roce 2022 přitom získal v Praze 7,76 procenta. Hlaváček tedy není pouze kandidátem pražské organizace. Celostátní vedení na jeho výsledek veřejně vsadilo část vlastní politické autority.

U Pirátů je vztah mezi lídryní a stranickým vedením složitější. Zdeněk Hřib, bývalý primátor a předseda strany, je až desátý na kandidátce. Nislerová může využívat jeho zkušenosti i mnohem větší veřejnou známost, současně ale potřebuje dokazovat, že není pouze Hřibovou méně známou nástupkyní. Piráti tak provádějí poměrně odvážný personální experiment. Jejich nejznámější pražská osobnost zůstává na kandidátce, ale do boje o primátorský post vysílají novou tvář.

Podobný, ale méně konfliktní proces proběhl v Praze sobě. Projekt byl dlouhá léta personálně spojen především s Janem Čižinským. Vedení však převzal Adam Scheinherr a Čižinský jeho nástup veřejně podpořil.

Scheinherr tak získal politické dědictví nejsilnější osobnosti Prahy sobě, aniž by nad sebou měl celostátní stranickou centrálu. Pro kandidáta na primátora je to výhoda. Může vystupovat jako relativně autonomní pražská osobnost a zároveň využívat značku, kterou Praha sobě v předchozích volbách vybudovala.


Primátora nevyberou plakáty, ale povolební většina

Při pohledu na hlavní kandidáty je zřejmé, že pražské volby nenabízejí šest srovnatelných politických životopisů. Portlík přichází s dlouhou zkušeností starosty a komunálního politika a současně už patří do nejužšího vedení ODS. Hlaváček má za sebou téměř osm let přímo ve vedení magistrátu a mimořádně silné odborné zázemí v urbanismu. Scheinherr řídil jeden z nejsložitějších pražských resortů, dopravu.

Hušbauer má komunální i magistrátní zkušenost, ale do souboje o celé město vstoupil jako náhradník za původního lídra ANO a svou celopražskou značku teprve buduje. Nislerová nabízí silný profesní a manažerský životopis, ale nikoli srovnatelnou zkušenost s výkonným řízením magistrátu. Sovová přichází především z práva a podnikání.

Právě proto by bylo chybou hodnotit kandidáty jen podle stranických značek. Praha není obec, v níž může nově zvolený starosta několik měsíců poznávat chod úřadu. Hlavní město spravuje mimořádně rozsáhlý rozpočet, řídí nebo ovládá velké městské organizace a společnosti, rozhoduje o metru, dopravní infrastruktuře, územním rozvoji, školství, bydlení i majetku obrovské hodnoty. Primátor navíc musí koordinovat jedenáctičlennou radu, jednat s 57 městskými částmi, vládou a státními institucemi. Politická známost ani úspěšná stranická kariéra proto samy o sobě nejsou kvalifikací pro řízení takového organismu.

Právě zde se komunální volby mění v celostátní politiku. Portlíkův výsledek nebude pouze výsledkem pražské ODS, ale také testem prvního místopředsedy strany. Hlaváčkův výsledek prověří Rakušanovu ambici udělat ze STAN jednoho z rozhodujících hráčů hlavního města. Výsledek ANO ukáže, zda dokáže Andrej Babiš svou celostátní politickou sílu přenést i do prostředí, kde jeho kandidát nemá srovnatelnou osobní značku. Piráti zjistí, zda mohou po letech spojených se Zdeňkem Hřibem předat pražskou politiku nové tváři, aniž by přišli o část své voličské základny.


Právě tady může po volbách nastat největší překvapení. Portlík může volby vyhrát a přesto se primátorem nestat. Hlaváček může skončit se STAN až za několika silnějšími stranami a přesto se díky své odborné zkušenosti a koaliční přijatelnosti dostat do centra vyjednávání. Hušbauer může získat silný výsledek ANO, ale narazit na povolební veta ostatních.

Scheinherr může mít zkušenosti i osobní značku, ale odmítnutím spolupráce s ANO, Motoristy a SPD si předem zúžil prostor pro hledání většiny. Nislerová může stát v čele Pirátů, ale její strana bude muset přesvědčit potenciální partnery nejen o programu, nýbrž i o tom, že nová kandidátka má autoritu potřebnou k vedení metropole.

Pražské volby tak nejsou pouze soutěží programů. Jsou testem toho, co jednotlivé politické strany považují za dostatečnou kvalifikaci pro vedení největšího českého města. Někde je to dvacet let komunální praxe, jinde osm let přímo na magistrátu, jinde profesní kariéra mimo jeho výkonné vedení a někde silná podpora celostátního předsedy. To není nedůležitý detail. Praha je ekonomickým, politickým a mediálním centrem země a její primátor patří k nejviditelnějším veřejným funkcím v České republice. Výsledek voleb proto zasáhne také celostátní politiku.

Úspěšný Portlík může výrazně posílit uvnitř ODS. Silný Hlaváček by potvrdil vzestup STAN v metropoli. Dobré ANO by bylo důkazem, že Babiš dokáže proniknout ještě hlouběji do prostředí, které pro jeho hnutí dlouhodobě není nejsnazším terénem. Neúspěch Pirátů by naopak okamžitě otevřel otázku, zda rozhodnutí odsunout Hřiba do pozadí nebylo chybou.


Praha už jednou ukázala, že vítěz voleb nemusí dostat primátora. Po volbách v roce 2018 skončila vítězná ODS v opozici a primátorem se stal Zdeněk Hřib z Pirátů. Stejný princip může rozhodnout i letos. Proto je dobře, že strany před volbami ukazují své kandidáty na primátora. Voliči alespoň vidí, koho jim nabízejí. Po volbách ale přijde mnohem tvrdší test, zda si za těmito kandidáty skutečně stojí, nebo zda se jejich jména stanou pouze jednou z položek při povolebním dělení funkcí.

Praha je příliš velká, příliš bohatá a pro fungování celé země příliš důležitá na to, aby její vedení bylo jen vedlejším produktem stranického obchodu. Přesto právě to může nastat. Skutečná otázka těchto voleb proto nezní pouze, kdo vyhraje. Zní, zda člověk, který nakonec usedne do primátorského křesla, bude skutečně nejpřesvědčivějším kandidátem na řízení Prahy, nebo jen člověkem, na kterém se po sečtení hlasů dokážou dohodnout politické strany. Mezi těmito dvěma možnostmi může být pro budoucnost hlavního města zásadní rozdíl.



Zdroje: 1. ODS – Tomáš Portlík zvolen prvním místopředsedou strany⁠; 2. ODS – Spolu pro Prahu představilo kandidátku vedenou Tomášem Portlíkem⁠; 3. Piráti Praha – Tereza Nislerová povede Piráty do komunálních voleb⁠; 4. Praha sobě – Adam Scheinherr převzal vedení Prahy sobě⁠; 5. Motoristé sobě – Klára Sovová povede kandidátku Motoristů v Praze⁠