„To je překvapeníčko!“ reagovala publicistka Jana Marková na nové informace z Ukrajiny, kde Národní protikorupční úřad NABU společně se specializovanou protikorupční prokuraturou SAPO rozkrývá rozsáhlý případ označovaný jako operace Forrest Gump. Vyšetřování se týká podezření z praní peněz, nezákonného přebírání firem a nemovitostí a dalších trestných činů. Mezi podezřelými figurují také lidé spojení s prezidentskou kanceláří, státní Sense Bank a ukrajinskou politikou. Právě skutečnost, že vyšetřování dosáhlo až do blízkosti nejvyšších pater moci, staví Marková do popředí svého komentáře.

„Další z nejbližšího okolí prezidenta Zelenského je zapojen do korupčního skandálu obřích rozměrů,“ píše a vzápětí přechází k mnohem širší kritice korupce na Ukrajině i peněz, které do země proudí ze zahraničí. „Tam bez korupce evidentně neprojde ani myš. Ani dolar, ani euro. Naše zuby, zdravotnictví a sociální systém končí v kapsách pánů oligarchů. Pecka. Ale plaťme víc, klidně zlikvidujme celou zemi, prodejme Pražský hrad, důchodce nechme o chlebu a vodě, jinak jsme proruská svoloč, jak by řekla libodémo scéna naprostých fanatických magorů,“ pokračuje Marková.

Její komentář tak od počátku nestojí pouze na samotné operaci Forrest Gump. Případ používá jako další argument ve své dlouhodobé kritice ukrajinských poměrů a evropské ochoty pokračovat ve financování země. Z dosud zveřejněných informací je známo, že NABU v rámci případu popisuje schéma, při němž měla vyšetřovaná skupina v červnu letošního roku společně s představiteli státní banky zorganizovat legalizaci 150 milionů hřiven v hotovosti. Peníze měly přes účty kontrolovaných společností vstoupit do legálního finančního systému a následně posloužit k zaplacení kauce za jednoho z aktérů předchozí kauzy Midas.


Z dosud známých informací vyplývá, že současný šéf prezidentské kanceláře Kyrylo Budanov v kauze mezi obviněnými ani podezřelými není. Jeho jméno se však objevuje ve zveřejněných přepisech rozhovorů pořízených během vyšetřování a nejméně v jednom z nich má být zachycen také hlas připisovaný Budanovovi. Mezi podezřelými naopak figuruje jeho někdejší zástupkyně Iryna Mudra, která se podle soudních materiálů objevuje v sérii rozhovorů s bývalým poslancem Maksymem Mykytasem. Právě tyto nahrávky jsou pro Markovou jednou z nejsilnějších částí celého případu. „Dotyčný ‚vylezl‘ na nahrávkách v rámci vyšetřování bývalé zástupkyně Iryny Mudrové,“ poznamenává.

Jedna z nahrávek pochází podle zveřejněných informací z 9. června. Mudra na ní při rozhovoru s Mykytasem říká, že se nachází s „Kyrylem Oleksijovičem“, a následně zapíná hlasitý odposlech telefonu. V krátké výměně je podle médií zachycen hlas připisovaný Budanovovi. Přepisy zahrnuté do materiálů prokuratury zároveň naznačují, že Budanov se minimálně části rozhovoru účastnil.

Mindič, Sense Bank a 150 milionů hřiven

Marková v této souvislosti připomíná také Timura Mindiče, někdejšího obchodního partnera a dlouholetého Zelenského spolupracovníka, který se stal jednou z ústředních postav předchozí rozsáhlé korupční kauzy kolem státního provozovatele jaderných elektráren Enerhoatom.

„Z vyšetřování vyplývá, že Timur Mindič, označovaný někdy za ‚peněženku‘ prezidenta Volodymyra Zelenského, ano, ten, co měl ty zlaté záchody, a jedna z ústředních postav úplatkářského systému v ukrajinské energetice, chtěl doručit vyprané peníze na kauce pro obviněné v minulých kauzách, například v aféře kolem státní firmy Enerhoatom a bývalého ministra Hermana Haluščenka,“ uvádí Marková.


Zveřejněné přepisy zároveň otevírají otázku Sense Bank. Mudra měla s Mykytasem 9. června hovořit o Mindičově požadavku, aby Budanov převzal kontrolu nad peněžními toky banky. V rozhovorech se podle soudních materiálů objevuje formulace o „vážných peněžních tocích“ a tvrzení, že vedení banky je připraveno řídit se Budanovovými pokyny. O několik dní později měl Mykytas říci, že Mindič osobně doručil „Kyrylu Oleksijovičovi“ hotovost související s Haluščenkovou kaucí. Jde o obsah zachycených rozhovorů, který nyní tvoří součást vyšetřovacího materiálu.

Právě v tomto místě Marková svůj komentář posouvá od popisu kauzy k širšímu politickému obrazu. „Jde o obří peníze zasílané v rámci zahraniční finanční pomoci. Asi nejvíc o tom vypovídá věta, kdy na nahrávkách zaznělo, aby Mudrová nebojovala proti korupci, ale aby ji kontrolovala. ‚Korupce musí být systematizována a kontrolována,‘ uvedl dotyčný.“


Právě tento detail dává Markové závěrečné ironii hlavní sílu. V jejím podání už nejde pouze o jednotlivou částku či jednu osobu. Z výroku se stává symbol prostředí, které ve svém komentáři popisuje. Přepisy navíc obsahují i další tvrzení. Mudra měla například hovořit o tom, že od „Kyryla“ pravidelně dostávala neoficiální platby ve výši 20 až 30 tisíc dolarů. V jiné konverzaci s Mykytasem řešila obavu z návštěvy restaurace, kde se měli scházet představitelé soudnictví, protože by podnik mohl být pod dohledem NABU. Mykytas následně podle zveřejněného přepisu poznamenal, že Budanov doporučoval, aby se v restauracích nescházeli. Ani tato tvrzení zatím nepředstavují pravomocný soudní závěr, patří však k materiálu, který nyní ukrajinské protikorupční orgány rozplétají.

Budanov odkazuje na soud, Marková na Zelenského

Samotný Budanov se k případu vyjádřil 27. srpna. Na otázku ukrajinského Hromadske týkající se zmínek o jeho osobě v nahrávkách odpověděl, že věc má vyřešit soud, a poznamenal, že jeho jméno se objevuje „na mnoha místech“. Potvrdil také, že po odvolání Mudry se svou bývalou zástupkyní mluvil. Vysvětlil, že se zásadně neotáčí k lidem zády, dokud neexistují definitivní závěry, a dodal, že jiná situace nastane, pokud ji soud uzná vinnou.

Mudra část tvrzení vyšetřovatelů odmítá. V souvislosti s dalším podezřením, že měla od Mykytase obdržet čtyři miliony dolarů, uvedla, že ve spise podle ní není zabavená hotovost ani svědectví, které by samotné předání peněz dokazovalo. Upozornila také, že ji Mykytas, kterému podle svých slov důvěřovala, po celou dobu nahrával.


Její formulace jsou v tomto směru záměrně vyhrocené. Už v úvodu spojuje peníze mířící na Ukrajinu s tlakem na české veřejné finance a ironizuje argumentaci, podle níž by odmítnutí další podpory automaticky znamenalo proruský postoj. V další části pak přímo klade otázku, zda může být prezident od takového prostředí zcela oddělen. „Neříkejte mi, že toho není Zelenskij součástí. A pokud ne, nemá tam co dělat, když toto nevidí a neslyší,“ píše Marková.

Právě odtud vede její text k poslednímu ironickému obratu. Vychází z výroku o potřebě korupci „systematizovat“ a převádí jej do vlastní úvahy o pokračování války i zahraničního financování. 

„Takže tak. :) Skoro se nabízí úvaha, že čím déle to potrvá, tím více peněz se podaří ‚systematizovat‘, takže vlastně není kam spěchat. Ale samozřejmě to je jen úvaha,“ uzavírá Jana Marková.