Jan Grolich převzal v dubnu KDU-ČSL v situaci, která je na první pohled paradoxní. Lidovci rozhodně nejsou rozpadlou politickou stranou. Po volbách 2025 mají šestnáct poslanců, z nichž devět přišlo do Sněmovny poprvé. Mají senátory, hejtmana, starosty, komunální politiky, členskou základnu a organizační strukturu, kterou jim může většina nových politických projektů závidět.

Jenže kdyby se nyní konaly samostatné sněmovní volby, podle současných průzkumů by se do Poslanecké sněmovny vůbec nedostali. STEM jim v červnu naměřil 2,4 procenta. To je hluboko pod pětiprocentní hranicí a zároveň výrazně méně než podpora ODS, STAN nebo Pirátů.

Tady leží možná největší rozdíl mezi institucionální silou a aktuální voličskou podporou ze všech současných parlamentních stran. Grolich proto nestojí pouze před úkolem zvýšit preference o několik procentních bodů. Musí odpovědět na otázku, kterou několik let zakrývala společná kandidatura SPOLU: Proč má dnes člověk volit samostatnou KDU-ČSL?

Grolich mění způsob, jakým lidovci mluví

Jan Grolich byl 24. dubna na ostravském sjezdu zvolen předsedou velmi přesvědčivě. Z 266 hlasujících delegátů získal 233 hlasů. Neměl protikandidáta a podporu před sjezdem získal od všech čtrnácti krajských organizací. Prvním místopředsedou se stal Benjamin Činčila, dalšími místopředsedy Monika Brzesková, Libuše Hubáčková, František Talíř a Václav Pláteník.

Grolich tak získal nejen silný mandát, ale také vedení odpovídající jeho představám. To je pro další hodnocení důležité. Pokud se projekt „nových lidovců“ nepodaří, bude jen obtížně možné vysvětlovat neúspěch odporem starého vedení.


Grolich zároveň mění způsob, jakým lidovci mluví. Na sjezdu se výrazně vymezil proti moralizování a poučování lidí. V následném rozhovoru zdůraznil, že KDU-ČSL nemá otevírat kulturní války a musí znovu získávat lidi, kteří ztratili důvěru v předchozí vládu. Současně chce posílit ekonomickou a hospodářskou kompetenci strany.

To je podstatnější změna než nový vizuál. Lidovci se dlouhodobě dostávali do situace, kdy jejich veřejný obraz určovaly spory o několik hodnotových témat, přestože jejich praktická politika byla mnohem širší: od rodinné a sociální politiky přes zemědělství až po regionální rozvoj. Grolich se tento poměr snaží obrátit.

Nechce z KDU-ČSL udělat nekonzervativní stranu. Snaží se ale zabránit tomu, aby právě kulturní konflikty určovaly její celkový obraz. To může být cesta k širšímu elektorátu. Zároveň se v tom skrývá velké riziko.

Pokud totiž lidovci oslabí témata, která je historicky odlišovala od ostatních stran, musí nabídnout jiný dostatečně silný důvod, proč je volit. Nestačí být modernější, méně moralizující nebo mít předsedu, který umí dobře komunikovat. Noví lidovci musí být také politicky rozpoznatelní.

Noví lidovci musí rozhodnout, koho vlastně chtějí oslovit

Tady začíná nejobtížnější část Grolichova projektu. Tradiční KDU-ČSL měla poměrně snadno identifikovatelnou voličskou základnu. Byla silná mezi katolickými a konzervativnějšími voliči, především na Moravě, ve venkovských oblastech a menších městech. Česká společnost se ale změnila. A změnil se také politický prostor kolem lidovců.

Pokud chce Grolich oslovovat moderní středové voliče, potkává STAN. Pokud chce získávat umírněnou pravici, vstupuje do prostoru ODS a dalších středopravicových projektů. Pokud se naopak vrátí k výrazně konzervativní politice, musí počítat s tím, že o hodnotově konzervativnější voliče dnes soutěží i ANO, SPD a další strany.


Grolich nabízí jinou odpověď. Nechce opustit konzervativní hodnoty, ale nechce kolem nich vést kulturní války. Místo toho se snaží zdůrazňovat rodinu, děti, dostupné bydlení, stárnutí společnosti, regiony a praktické problémy každodenního života.

Strategicky to dává smysl. Rodinná politika například nemusí být prezentována jako kulturní konflikt. Dostupnost bydlení, školek, škol, péče o seniory nebo možnost skloubit práci s péčí o děti jsou problémy, které zasahují mnohem širší část společnosti. Stejně tak může být pro lidovce důležitý důraz na sociálně-tržní ekonomiku a regionální politiku.

Jenže tím vzniká další otázka. Pokud se KDU-ČSL začne profilovat především jako pragmatická strana regionů, rodin a kvalitních veřejných služeb, čím se bude lišit od STAN? Pokud zdůrazní hospodářskou kompetenci, proč dát hlas právě jí a nikoli ODS? A pokud se vrátí k výrazně konzervativnímu profilu, dokáže tím skutečně získat zpět voliče, kteří mezitím odešli k jiným stranám?

Grolich proto neřeší pouze politický program. Řeší identitu. Modernizovat značku je relativně snadné. Modernizovat ji tak, aby neztratila důvod své existence, je mnohem obtížnější.

Proto jsou současná dvě až tři procenta pro KDU-ČSL tak nebezpečná. Neukazují pouze slabou popularitu. Naznačují, že značná část veřejnosti dnes samostatnou KDU-ČSL nepovažuje za svou první politickou volbu. Červnový STEM jí přisoudil jen 2,4 procenta.

Grolich proto potřebuje něco víc než mobilizovat tradiční lidovecké jádro. Musí vytvořit důvod, aby o KDU-ČSL začali vážně uvažovat i lidé, kteří ji v posledních letech vnímali především jako jednu ze tří součástí SPOLU.

Samostatná KDU-ČSL musí poprvé po letech obstát bez SPOLU

Projekt SPOLU poskytoval lidovcům několik let politickou bezpečnost. Volič nemusel rozhodovat, zda chce samostatnou KDU-ČSL. Volil společnou nabídku ODS, KDU-ČSL a TOP 09.


Nyní se tento rozdíl ukazuje. ODS se může pohybovat kolem třinácti procent a její samostatná parlamentní existence není bezprostředně ohrožena. U KDU-ČSL je situace jiná. Pokud jí STEM naměřil 2,4 procenta, nepotřebuje kosmetický růst o několik desetin. Musí podporu prakticky zdvojnásobit, aby se vůbec bezpečně pohybovala nad hranicí vstupu do Sněmovny.

Přitom má jednu obrovskou výhodu. KDU-ČSL není nová strana, která by musela od nuly budovat krajské a komunální organizace. Má starosty, zastupitele, poslance, senátory a regionální politiky. Komunální politika proto může být jedním z nejdůležitějších testů Grolichovy strategie.

Současně se objevuje zajímavý paradox. Na celostátní úrovni potřebuje Grolich obnovit samostatnou značku KDU-ČSL. V některých městech a regionech ale může být pro lidovce stále výhodnější spolupracovat s jinými stranami. To není samo o sobě rozpor. Komunální politika funguje jinak než sněmovní. Ukazuje to ale složitost Grolichova úkolu: musí vytvořit dostatečně silnou celostátní identitu strany, aniž by rozbil místní spolupráce, které lidovcům fungují.

Má ještě jeden problém, který Kupka, Rakušan ani Hřib nemají. Grolich není poslancem. Jako jihomoravský hejtman stojí mimo každodenní dění Poslanecké sněmovny. Politologové ostatně už po jeho zvolení upozorňovali, že právě absence ve Sněmovně může komplikovat jeho celostátní viditelnost.


Pokud mají „noví lidovci“ znamenat skutečnou změnu, právě tito lidé ji mohou postupně personifikovat. Nestačí totiž změnit předsedu. Změna musí být vidět i v každodenní politice.

Tím se Grolichova situace liší od tří opozičních lídrů, které jsme sledovali před ním. Martin Kupka musí ukázat, že ODS pochopila příčiny své volební porážky. Vít Rakušan musí dokázat, že růst STAN není pouze přesouváním hlasů uvnitř opozice. Zdeněk Hřib musí rozšířit sociální a geografické hranice pirátského elektorátu. Jan Grolich stojí ještě před jedním krokem navíc.

Musí znovu vysvětlit smysl samostatné KDU-ČSL. Nestačí nový vizuál, mladší vedení, modernější komunikace ani populární hejtman v čele strany. Grolich potřebuje vytvořit politickou nabídku, u níž si člověk stojící před volebním lístkem dokáže odpovědět, proč má zvolit právě KDU-ČSL a nikoli STAN, ODS nebo některou z dalších stran pohybujících se ve středu a napravo od středu.

Proto má možná ze všech dosud sledovaných opozičních lídrů nejtěžší úkol. Kupka, Rakušan i Hřib vedou strany, u kterých dnes není hlavní otázkou, zda by se samostatně dostaly do Poslanecké sněmovny. Grolich takovou jistotu nemá.

Nejdříve musí z KDU-ČSL znovu udělat bezpečně pětiprocentní stranu. Teprve potom může řešit, zda bude stranou sedmi, osmi nebo deseti procent. A k tomu bude potřebovat dokázat něco podstatnějšího než jen to, že „noví lidovci“ vypadají jinak než ti staří. Musí ukázat, že více než stoletá strana dokáže v české politice 21. století znovu vytvořit vlastní a rozpoznatelné místo.



Zdroje: 1. KDU-ČSL – Sjezd zvolil Jana Grolicha a nové předsednictvo⁠; 2. STEM – Volební tendence české veřejnosti, červen 2026⁠