Současná politická debata na Západě se posunula do fáze, kterou lze bez nadsázky označit za krizi samotné podstaty demokracie. Už nejde o spor o programy, ekonomiku nebo zahraniční politiku. Jde o něco mnohem zásadnějšího. O přesvědčení, že protivník není soupeř, ale nepřítel, kterého je třeba zničit. Tento posun přesně vystihuje redaktorka britského deníku UnHerd Valerie Stiversová, která upozorňuje na fenomén takzvané totální nenávisti.

Stiversová zde přichází s nepříjemnou, ale přesnou diagnózou. Americký prezident Donald Trump není podle ní příčinou krize, ale jejím produktem. „Trump je jen omezeně jednotlivcem, v širším smyslu je výrazem politiky totální nenávisti,“ konstatuje. Tento výrok je zásadní, protože obrací běžné vnímání naruby. Politická polarizace nevznikla kvůli jednomu politikovi. Naopak takový politik mohl uspět právě proto, že společnost už byla hluboce rozdělená.

Tento mechanismus se přitom netýká pouze Spojených států. Podobné tendence lze sledovat napříč celým Západem. Politici napodobují styl permanentního konfliktu, protože ten mobilizuje voliče. Výsledkem je prostředí, kde kompromis přestává existovat a nahrazuje ho neustálá konfrontace.

Od politického sporu k osobní nenávisti

Zásadní změna, na kterou Stiversová upozorňuje, spočívá v tom, že politika se z roviny argumentů přesunula do roviny emocí. Dříve bylo běžné kritizovat politiky, zesměšňovat je nebo s nimi nesouhlasit. Dnes se z nich stávají symboly absolutního zla.


Právě zde se podle Stiversové zrodil model, který dnes dominuje. „Nebyl prostor pro otázky. Vždy je to varovný signál, když žádné otázky neexistují,“ upozorňuje. Jakmile totiž zmizí prostor pro pochybnosti, mizí i samotná politika.

Totální nenávist znamená, že protivník není jen někdo, kdo má jiný názor. Je to někdo, kdo je špatný jako člověk. A právě toto přesvědčení legitimizuje jakékoli prostředky. Demonstrace, mediální lynč, ale i otevřené výzvy k násilí.

Kolaps institucí a návrat k síle

Důsledky tohoto vývoje jsou podle Stiversové devastující. Nenávist nezasahuje pouze jednotlivce, ale postupně rozkládá celé instituce. „Ani jedna forma nenávisti nemá respekt k institucím ani k právnímu státu,“ uvádí.

Na jedné straně stojí progresivní politika, která podle kritiky zneužívá média a ideologii k prosazení vlastních cílů. Na straně druhé konzervativní reakce, která odpovídá agresí, porušováním norem a demonstrativním odmítáním pravidel. Výsledkem je spirála, ve které každá strana ospravedlňuje své kroky chováním té druhé.

Zvlášť znepokojivý je posun od slov k činům. Výzvy k smrti politických protivníků, které byly dříve nemyslitelné, se stávají běžnou součástí veřejného prostoru. Násilí, nebo jeho hrozba, se vrací jako legitimní nástroj politického boje.


Kořeny tohoto vývoje sahají podle textu až do období po konci studené války a politiky Ronald Reagan, kdy Západ začal vnímat svět jako střet dobra a zla. Tento morální rámec sice pomohl mobilizovat společnost, ale zároveň zničil schopnost chápat realitu v její složitosti.

Dnešní politika tak ztrácí svou základní funkci. Už nejde o hledání společného řešení, ale o vítězství nad nepřítelem. A jakmile je protivník vnímán jako zlo, kompromis se stává zradou.

Závěr textu je překvapivě jednoduchý, ale o to nepříjemnější. Řešení neleží v institucích ani v politických stranách. Leží v jednotlivci. „Síla ukončit totální nenávist je v rukou jednotlivých lidí,“ konstatuje Stiversová.

To je však zároveň největší problém. Změna vyžaduje sebereflexi a ochotu ustoupit. V prostředí, kde je nenávist považována za ctnost, jde o téměř nemožný úkol.



Zdroj: https://unherd.com/2026/03/welcome-to-the-age-of-total-hate/