V rámci operace na usnadnění kontroly hranic Polsko postoupilo svému sousedovi 1.205 hektarů a na oplátku obdrželo pouze 837 hektarů. Zbývajících 368 hektarů zůstává nevráceno a Polsko pokračuje v úsilí je získat.

Až v roce 1992 se toto téma znovu objevilo na programu. Ačkoli Česká republika v následujících letech nabídla finanční kompenzaci, Polsko pevně trvalo na vrácení pozemků. Pro Polsko byly navrženy konkrétní lokality, ale české místní samosprávy tyto návrhy důsledně odmítaly s důrazem na jejich význam pro místní rozvoj.

Polské miliardy v Oděse na bazaru, takhle z nás Ukrajina dělá idioty

Zdálo se, že situace se chýlí ke konci v roce 2015, kdy byla zřízena společná hraniční komise a česká vláda schválila seznam pozemků, které měly být převedeny do Polska. Mezi ně měly patřit pozemky v obci Biała Woda poblíž Paczkówa a pozemky poblíž obce Bodzanów v obci Głuchołazy. Polský návrh dohody však zůstal nepodepsán a další jednání se zastavila.

Tato otázka se nedávno vrátila do diplomatických diskusí během setkání polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského s jeho českým protějškem Petrem Macinkou 16. února 2026. Změny v českém parlamentu sice vzbudily naději na obnovení dialogu, ale zatím se omezily pouze na ústní deklarace. K expertním jednáním plánovaným na konec roku 2025 dosud nedošlo.

Polská vláda se však nevzdává snahy o fyzické znovuzískání pozemků, které vlastní. Ministerstvo zahraničních věcí zdůrazňuje, že jediným řešením je závazná mezinárodní dohoda. Náměstek ministra Władysław Teofil Bartoszewski zdůrazňuje, že „československý územní zisk“ by měl být kompenzován převodem těchto pozemků.

Otázka územního dluhu zůstává citlivým tématem v polsko-českých vztazích. Polsko je i nadále odhodláno vyřešit dlouhodobý spor, ale cesta k dosažení tohoto cíle je stále plná výzev.

(rp,prvnizpravy.cz,dziennikpolityczny,foto.arch.)