Evropa posledních patnáct let sledovala Maďarsko hlavně jako příběh jednoho muže. Jméno Viktora Orbána se stalo symbolem odporu proti Bruselu, migračním kvótám, progresivní politice i liberálním elitám západní Evropy. Jenže pohled zaměřený pouze na Orbána přehlížel mnohem důležitější věc. Maďarský problém nikdy nebyl jen v jednom politikovi. Ve skutečnosti šlo o celý systém, který umožnil jednomu vítězi ovládnout téměř celý stát.

A právě v tom je dnešní maďarská situace fascinující. Orbán prohrál, ale mechanismus jeho moci zůstal téměř nedotčený. Nový premiér Péter Magyar nyní přebírá stejný stroj, který dlouhé roky sloužil Viktor Orbán. A otázka zní jednoduše: použije jej stejně, nebo se jej pokusí rozebrat?

Článek publikovaný na serveru The European Conservative trefně upozorňuje, že maďarská demokracie byla od samého počátku postavena jako provizorium. Po pádu komunismu totiž nevznikla nová ústava jako výsledek široké společenské dohody, ale spíše jako rychlý kompromis mezi bývalými komunisty a opozicí. Všichni tehdy předpokládali, že jde jen o přechodné řešení do doby, než někdo vyhraje volby natolik výrazně, aby mohl vytvořit systém podle vlastních představ. Jenže právě tady byla ukryta časovaná bomba.

Maďarský volební systém totiž od počátku zvýhodňoval silné vítěze. Země nemá horní komoru parlamentu, prezident má slabé pravomoci a rozhodující moc se soustřeďuje do rukou parlamentní většiny a premiéra. Pokud někdo získal ústavní většinu, mohl prakticky přepsat pravidla státu podle vlastních potřeb. To se dlouho zdálo jako teoretická možnost. Pak přišel rok 2010.


Zajímavé ale je, že samotný Orbán nevytvořil tento model od nuly. On pouze dokonale využil pravidla, která už existovala. To je podobné, jako kdyby někdo vyhrál obrovský jackpot v kasinu a všichni se následně rozčilovali nad hráčem místo nad pravidly hry.

Evropská unie navíc Orbánovi v určitém smyslu pomohla. Každý konflikt s Bruselem mu umožňoval vystupovat jako obránce národní suverenity. Spor o migraci, média, soudnictví nebo zahraniční politiku posiloval obraz Maďarska jako pevnosti obklopené nepřáteli. Orbán dokázal přesvědčit velkou část společnosti, že silná centralizovaná moc je nutná k obraně země. Jenže i nejpevnější systémy začnou časem rezivět.

Po roce 2022 se začaly množit korupční aféry, stagnace i únava z dlouhodobé vlády. Orbán postupně přesouval svou pozornost na mezinárodní scénu, zatímco doma narůstala frustrace. Rozhodující zlom přišel po aféře kolem prezidentské milosti prezidentky Katalin Novák v roce 2024. Právě tato kauza odstartovala raketový vzestup Pétera Magyara.

A historie si zahrála mimořádně ironickou hru. Magyar nakonec vyhrál díky úplně stejnému systému, který kdysi pomohl Orbánovi. Přibližně 53 procent hlasů mu stačilo k získání ústavní většiny. Najednou se role obrátily. Z bývalého kritika systému se stal jeho nový dědic.

To je okamžik, který dnes sleduje celá Evropa. Magyar totiž stojí před rozhodnutím, které přesahuje běžnou politiku. Buď se pokusí vytvořit vyváženější demokracii se silnějšími kontrolními mechanismy, nebo pouze vymění starou elitu za novou a zachová stejnou koncentraci moci.

Právě zde začíná být maďarský příběh až nepříjemně univerzální. Mnoho evropských zemí totiž postupně zjišťuje, že demokratické instituce často fungují dobře jen do chvíle, než je někdo začne používat naplno. Ústava není samospasitelný dokument. Pokud systém umožňuje obrovskou koncentraci moci, dříve nebo později se objeví někdo, kdo ji využije.


Magyar zatím vysílá smíšené signály. Mluví o národním usmíření a nové ústavě, ale zároveň požaduje odchod lidí spojených s Fideszem a zatím nijak výrazně nenaznačil, že by chtěl odstranit volební systém, který jej vynesl k moci. To pochopitelně vyvolává otázku, zda opravdu plánuje reformu systému, nebo jen převzetí jeho řízení.

Z pohledu střední Evropy je maďarský příběh mimořádně důležitý i z jiného důvodu. Ukazuje totiž, jak křehké jsou postkomunistické demokracie, pokud nevznikly na základě dlouhodobé historické zkušenosti a širokého společenského konsenzu. Mnohé státy regionu po roce 1989 vytvořily nové instituce velmi rychle a pod tlakem okolností. Teprve po desetiletích se ukazuje, kde byly skryté slabiny.

A možná právě proto dnes Maďarsko nepřipomíná jen politický souboj dvou mužů. Spíše vypadá jako velký experiment o tom, zda lze demokraticky omezit moc, kterou demokratické volby samy vytvořily.

Protože změnit vládu bývá snadné. Mnohem těžší je změnit samotná pravidla hry.



Zdroje: 1. The Constitution of Victory – The European Conservative; 2. Hungary election system overview – IDEA; 3. Hungary and the rule of law debate – European Parliament; 4. Freedom in the World: Hungary