Publicista a glosátor politického a společenského dění Karek Strakoš se věnoval demografickým změnám v západní Evropě, migraci, porodnosti a jejich ekonomickým i společenským důsledkům. Vývoj, který popisuje, označuje za výměnu původního obyvatelstva a tvrdí, že otevřená debata o tomto tématu je ve veřejném prostoru stále obtížná.

„Existují věci, o kterých se ve slušné společnosti nemluví. Jednou z nich je skutečnost, že původní evropské národy procházejí demografickou proměnou, jejíž rychlost a rozsah by ještě před třiceti lety vyvolaly politické zemětřesení a lidové bouře,“ napsal na sociálních sítích Strakoš.

Podle něj se dnes o migraci mluví především jako o kulturním obohacení, demografické nutnosti či pokroku. Člověk, který stejný proces označí za výměnu původního obyvatelstva, ale podle Strakoše riskuje vyloučení ze „slušné společnosti“. Sám přitom tvrdí, že právě demografická čísla ukazují rozsah probíhající změny.

Poukazuje zejména na růst podílu lidí narozených mimo západní Evropu během posledního čtvrtstoletí. Ve Spojeném království se tento podíl podle něj prakticky zdvojnásobil. V Německu, Švédsku, Španělsku či Rakousku pak podle Strakoše dosahuje úrovní, které by ještě v 90. letech působily jako sci-fi. Evropská unie jako celek se podle něj pohybuje přibližně kolem čtrnáctiprocentního podílu lidí narozených mimo EU, samotná taková statistika však podle Strakoše nezachycuje celou proměnu.

„Mladší generace narozená už v Evropě příchozím migrantům v těchto statistikách totiž není. Vždyť jsou to už Evropani,“ poznamenal ve svém komentáři na sociálních sítích Strakoš.

Do stejného obrazu zařazuje dlouhodobě nízkou porodnost původního obyvatelstva, která se podle něj drží hluboko pod úrovní prosté reprodukce. Výsledkem je podle Strakoše postupný pokles relativního podílu obyvatel evropského historického původu.


Demografii Strakoš spojuje také s ekonomikou. Odmítá podle něj příliš jednoduchý obraz migrace jako jednoznačného ekonomického přínosu a tvrdí, že její výhody a náklady jsou ve společnosti rozděleny nerovnoměrně.

Pro velké zaměstnavatele a kapitál je podle Strakoše přísun další pracovní síly výhodný, protože zvyšuje její nabídku, vytváří tlak na mzdové náklady a oslabuje vyjednávací pozici domácích zaměstnanců. Jinak podle něj může vypadat pohled státu a daňových poplatníků, zejména u nízko kvalifikované a azylové migrace.

„Nízko kvalifikovaná a azylová migrace generuje nižší daňové výnosy a vyšší výdaje na sociální systém, školství, zdravotnictví a bydlení. Studie z několika západoevropských zemí opakovaně ukazují, že u významných skupin je čistý fiskální dopad negativní,“ tvrdí Strakoš.

Právě v rozdělení ekonomických výhod a nákladů spatřuje jeden z hlavních problémů. Neříká, že přínos migrace neexistuje, ale označuje jej za výrazně asymetrický.

„Přínos tedy existuje, ale je silně asymetrický. Vítězí kapitál a náklady nesou střední a nižší vrstvy původního obyvatelstva,“ shrnul svou ekonomickou tezi.

S tím Strakoš spojuje i politický a ideologický vývoj posledních desetiletí. Tvrdí, že oslabování vlastenectví a národní identity není náhodným jevem, protože právě národní solidarita podle něj představuje překážku dalšímu pokračování současného migračního modelu.

„Vlastenectví se systematicky ničí, protože národní solidarita je překážkou. Místo něho se tlačí prázdné evropanství, dostatečně rozmělněné na to, aby nebránilo dalšímu přílivu nových imigrantů a dostatečně ideologické, aby umlčelo odpor,“ napsal.

Ještě ostřeji hodnotí roli politických reprezentací. Podle Strakoše nemají vůli současný vývoj zastavit, přičemž jejich motivace popisuje velmi kriticky.

„Politici to nezastaví. Buď jsou koupení, nebo ideologicky zpracovaní, nebo prostě jen obyčejní vlastizrádci a užiteční idioti,“ uvedl.


„Růst HDP, krátkodobé řešení demografického úbytku a morální kredit nového Evropana jsou pro ně příliš lákavé,“ píše Strakoš.

Do pozadí podle něj naopak ustupují dlouhodobé důsledky. Strakoš mezi ně řadí erozi sociální důvěry, zhoršování bezpečnosti, vznik paralelních společností, rostoucí tlak na veřejné služby a postupné oslabování kulturní kontinuity. Tvrdí také, že když část veřejnosti tyto obavy vyjadřuje, bývá její postoj příliš snadno označován za xenofobii nebo rasismus.

„Tak se udržuje systém, ve kterém se o zásadní změně společnosti nesmí mluvit,“ míní.

Strakoš se poté vrací k ekonomické motivaci. Velcí zaměstnavatelé podle něj stojí především o dostupnou a levnější pracovní sílu, zatímco část politických a mediálních elit chce vystupovat progresivně a proevropsky.

„Kapitál chce levnou práci. O původní obyvatelstvo jim nejde. Jde o ekonomický růst, o levnou pracovní sílu a jako bonus o morální pózu,“ napsal Strakoš.

Část politických a mediálních elit podle něj na současném směřování získává možnost prezentovat se jako moderní a otevřená, zatímco původní obyvatelé západoevropských států podle jeho pohledu nesou část sociálních a kulturních nákladů.

„A původní Evropané, kteří na to všechno doplácejí ztrátou jistoty a identity, mají být vděčni za kulturní rozmanitost,“ poznamenal.


„Západní Evropu už zachránit nelze. Proces je příliš daleko, politická vůle mrtvá a demografická setrvačnost neúprosná. Za dvacet třicet let budou některé z těchto zemí k nepoznání. Ne kulturně obohacené. Prostě úplně jiné,“ napsal Strakoš.

Pozornost proto obrací ke střední Evropě. Výslovně jmenuje Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko a část Balkánu a právě zde podle něj stále existuje prostor pro jiný vývoj.

„Zde ještě existuje většinová společnost, která si pamatuje, co znamená žít ve vlastní zemi,“ píše Strakoš.

Ani ve střední Evropě ale podle něj není současný stav samozřejmý. Tvrdí, že tlak na změnu přichází z Bruselu, médií, byznysu, domácích progresivních politických kruhů a podle jeho slov dokonce i z Hradu.

„Pokud se Střední Evropa nechá zatáhnout do stejné situace jako západní Evropa, tak dopadne stejně,“ míní.

Právě střední Evropa je proto podle Strakoše místem, kde ještě může padnout jiné rozhodnutí. Budoucnost regionu spojuje se schopností zachovat demografickou a kulturní kontinuitu a neopakovat vývoj, který popisuje v západoevropských zemích.

„Čas falešných iluzí o rozmanité společnosti skončil. Buď se Střední Evropa rozhodne bránit svou demografickou a kulturní kontinuitu tvrdě a bez omluv, nebo za generaci zjistí, že už není co bránit. Západ nám ukázal cestu. Není důvod ji opakovat,“ uzavřel Strakoš.